Yelizz23

Hospodářský vývoj v USA

Hospodářský vývoj do r. 1918 je označován za zlatý věk americké ekonomiky. Ve vnitřní ekonomice se objevoval liberalismus a vnitřní trh byl velmi chráněn. Američané se starali pouze sami o sebe. Pro toto období jsou typické minimální výdaje na obranu a neexistence hranice pro sociální výdaje. V té době USA mělo vynikající přírodní podmínky a dostatek surovin i úrodné půdy.

Před občanskou válkou zde byl velký problém ohledně spravedlivého a efektivního rozdělení půdy na Jihu a ani válka tento problém nevyřešila. Zemi byla vlastní soběstačnost ve výrobě potravin a také měla i nekonečné zásoby nerostného bohatství. Proto někteří politikové, např. James Monroe vytvořili teorii „Amerika Američanům“ a do vínku USA dali izolacismus. Základní problém USA byl ten vnitřní. Spočíval v tom, že severovýchod USA byl průmyslově rozvinutý, rodila se tam vrstva podnikatelů, převládl buržoazní režim. Jih a západ USA byl zaostalý, přežívalo tam moderní otroctví.Vítězství severu je logické, protože zvítězila vyspělejší společnost, která nastupovala cestu moderního kapitalismu a rozvoje včetně dokonalejších technologií i uplatnění a prosazení liberálnějšího režimu.V příštích dvanácti letech = 1865 – 1877 nastává hvězdný rozvoj mladých Spojených států amer., a to ve všech oblastech jejich života. h Spojených států amer., a to ve všech oblastech jejich života. USA se v tomto údobí propracovávají do pozice světové ekonomické i kulturní velmoci.

V roce 1862 vznikla národní bankovní soustava jako reakce na potřebu uspořádanosti peněžního systému. V tomto roce také docházelo k emisi státovez nazývaný greenbacks, což znamenalo, že státovky byly prohlášeny roku 1879 směnitelné za zlato. Co se týče veřejných pozemků, tak ty byly rozděleni společnostem, které se tvořili za účelem využití železnic a dolů. 70. léta 19. století jsou typická pro vznik investičních bank a investičních fondů.

1.světová válka upevnila ekonomické prvenství USA (hmotná výroba) + učinila z USA vedoucí finanční velmoc světa na úkor VB. V roce 1913 byl vytvořen Federální rezervní systém (centrální banka) a je zde velký rozmach akciové formy podnikání. Toho je důkazem, že v roce 1904 vlastnily akciové společnosti téměř čtvrtinu všech závodů amerického zpracovatelského průmyslu. Ekonomika USA nebyla příliš zasažena válkou a byla na vzestupu, čímž výrazně zvýšila svůj náskok před ostatním světem. Díky přehnanému optimismu, odstranění zlatého standardu a dalších vlivů se staly moderními investice na burze financované ziskem. Toto vedlo k nadhodnocení firem, které způsobilo růst akcií nad jejich reálnou hodnotu. Dalším problémem byla výrazně protekcionistická politika, která bránila splácet evropské úvěry, což vedlo k hromadění mezinárodních platebních prostředků (zlato) v USA. Takový stav vedl k tomu, že se americká ekonomická situace odrážela ve všech ostatních ekonomikách.

S prvním špatným krokem v hospodářském vývoji v USA se setkáváme v roce 1929, kdy index objemu výroby v průmyslu poklesl od června do října 1929 asi o 7 %. Den 29.10. 1929 je den krachu na NYSE. Velká hospodářská krize (někdy též Světová hospodářská krize, nebo Velká deprese) je označení pro velký propad akcií na americké burze a následovný hospodářský kolaps v roce 1929. Velmi špatně na tom byli farmáři, kterým se podmínky obchodu zhoršily oproti období před 1. světovou válkou o 45 %. V důsledku tohoto krachu se de facto zhroutily ekonomiky po celém světě mimo SSSR. Nedostatek financí způsobil velkou zadluženost vítězných mocností u USA. Většině hlavních ekonomik se dlouhou dobu nedařilo stabilizovat situaci, vybudování strategie na zlepšení v USA trvalo čtyři roky, kdy byl vypracován hospodářský program New Deal, jenž se rozhodl opustit liberální politiku.

New Deal, v češtině často také Nový úděl (v angl. The New Deal) je název souboru opatření a ekonomických a sociálních reforem zavedených v průběhu let 1933-37 během vlády prezidenta Franklina D. Roosevelta v USA s cílem podpořit, ozdravit a zreformovat státní ekonomiku Spojených států během Velké hospodářské krize. Prezidentský kandidát Roosevelt ve volebním programu sliboval, kromě jiného, zrušit zbytečné úřady a komise, snížit platy, snížit vládní výdaje o 25%, ukončit vládní půjčky a vládní deficity a měl vyrovnat vládní rozpočty. Roosevelt svého protikandidáta ve volbách v roce 1932 označil za „největšího marnotratníka v dějinách, který vrší úřad na úřad, komisi na komisi, a to všechno za peníze daňových poplatníků.“

Během tří měsíců bylo přijato několik opatření jako například: • bankovní prázdniny (zavření všech bank) • zákaz vývozu zlata a stříbra z USA • odpoutání dolaru od zlatého standardu a jeho devalvace • koordinování průmyslového odvětví, stanovovení výrobní kvóty, omezení „neefektivní“ konkurenčního boje, zvyšovaní mzdy, stanovení minimálního a maximálního pracovního času

Po zvolení Roosvelta do prezidentského úřadu se ujal svých závazků a to tak, že devalvoval dolar, podporoval vývoz, farmáři za neobdělávání půdy dostávali odměny, stanovil minimální mzdu a pracovní dobu. Financování soukromých sektorů oživilo podnikání, narostl soukromý sektor a ten poté chtěl snížení státních zásahů. Válka pro USA znamenala velikou výhodu v ekonomickém slova smyslu. USA zvýšilo 2,8x svůj obrat a na konci 2. světové války bylo více než 60% světové výroby v USA. Jinak USA bylo válkou nedotčeno. Další významnou ekonomickou událostí byl LEND AND LEASE AKT, který zajišťoval dodávky od března 1941 do posledního dne 2. světové války. Tato pomoc byla životně důležitá především pro Velkou Británii, jež obdržela 60 % z celkového objemu pomoci, ale také pro Sovětský svaz (20 %).

Princip byl takový, že američtí spojenci obdrželi válečný materiál, který za ně výrobcům platila americká vláda, jež si na to od občanů USA půjčovala prostřednictvím prodeje státních dluhopisů se splatností 50 let. Spojenci začali tento materiál splácet teprve po ukončení bojů. Během druhé světové války dodaly USA zemím protihitlerovské koalice válečný materiál v tehdejší hodnotě 46 miliard amerických dolarů (dnešních cca 700 miliard dolarů, přepočteno na Kč to dělá asi 14 350 miliard korun, což odpovídá čtrnácti ročním státním rozpočtům České republiky v hodnotách za rok 2006).

V západní Evropě vzrostly po válce sympatie ke komunismu a SSSR. Ve volbách však většinou byli poraženi a zvítězila parlamentní demokracie. Hospodářství západních zemí bylo válkou rozvráceno. Proto se 1947 USA rozhodly pro hospodářskou pomoc – tzv. Marshallův plán (3 miliardy dolarů ročně, dodání spotřebního zboží, paliva a surovin, aby se pomohlo „nastartovat“ domácí hospodářství) – spojenou s politickou doktrínou prezidenta Trumana o nutnosti zabránit šíření komunismu. Tento plán byl určen všem evropským zemím, ale tzv. lidovědemokratické státy byly nuceny na Stalinův nátlak odmítnout.

Dohody z konference Organizace spojených národů, která se v červnu 1944 konala v Bretton Woods v New Hampshire v USA, položily základ poválečnému světovému měnovému a finančnímu systému. Cílem dohod bylo vytvoření ekonomického systému, který prostřednictvím obchodu a hospodářské integrace povede k rychlé poválečné obnově. Základ brettonwoodských dohod tvořil systém pevných směnných kurzů hlavních světových měn, vytvářející stabilní prostředí pro mezinárodní obchod mezi nezávislými zeměmi. Základní platební jednotkou byl americký dolar vázaný na zlato, který představoval pevnou kotvu mezinárodního měnového řádu. Součástí brettonwoodského systému byl i vznik Mezinárodního měnového fondu (MMF; anglicky ‘International Monetary Fund - IMF’) a Světové banky (anglicky ‘World Bank’; úplný název zní Mezinárodní banka pro rekonstrukci a rozvoj, anglicky ‘International Bank for Reconstruction and Development - IBRD’). Období od 2. světové války až do poloviny šedesátých let představovalo zlatý věk ekonomického růstu a rozvíjejícího se obchodu. Na přelomu 60. a 70. let však v USA narůstala inflace a prohluboval se deficit platební bilance zahraničního obchodu. Spojené státy řešily nepříznivou situaci devalvací dolaru, která měla obnovit domácí ekonomický růst a posílit pozici USA na světových trzích, a zrušením směnitelnosti dolaru za zlato, a tím i hlavního stavebního pilíře brettonwoodského systému. V letech 1971-1973 následoval přechod na systém volně plovoucích kurzů nejvýznamnějších měn, který existuje dodnes.

Další program s názvem Fair Deal byl vysloven při výroční zprávě v Kongresu dne 5. ledna 1949. Prezident Truman v něm požadoval schválení zákonů, které by podstatně rozšířily sociální zabezpečení, ochranu občanských práv, zdravotní pojištění, podporu školského sektoru aj. Tyto legislativní kroky by také vedly ke zvýšení pravomocí federální vlády. Pokračoval tak ve své dřívější politice z let 1945-1948 a navázal na New Deal prezidenta Franklina D. Roosevelta.

Následoval nástup keynesiánství jako dominantní ekonomické teorie, Zákon o plné zaměstnanosti a jeho hospodářsko-politické souvislosti. Nové jevy v institucionální struktuře americké ekonomiky. Hospodářský boom 50 let, vzestup životní úrovně. Automatizace a robotizace ekonomiky. USA se také zavázaly chránit před komunismem Jižní Vietnam, což po zavraždění Kennedyho v roce 1963 vedlo k válce v Indočíně, kde byly USA politicky poraženy a v roce 1974 vojenské síly staženy.

V 70. letech byla pozice Ameriky otřesena ekonomickou recesí, která vznikla zejména v důsledku ropné krize na Blízkém východě. Úspěšná restrukturalizace vedla k hospodářskému oživení 80. let, které bylo na jejich konci opět vystřídáno celosvětovou krizí a dalším konfliktem na Blízkém východě.

Významnou osobou v ekonomice USA by Reagan. Když se Reagan ujal úřadu, byla inflace 11,83% a nezaměstnanost 7,1%. Reagan zavedl politiky zaměřené na nabídkovou stranu ekonomiky a chtěl stimulovat ekonomiku velkými daňovými škrty. Zaměřil se na snahu omezit růst výdajů, snížit míru regulace a zavést měnovou politiku, která by měla snížit inflaci. Snahou o snížení výdajů státního rozpočtu, ale také posílením výdajů na obranu a zároveň i snižováním daní se Reaganův přístup diametrálně lišil od přístupu jeho předchůdců. Ekonomická politika, přezdívaná "Reaganomika" se stala předmětem debat, přičemž její stoupenci poukazovali na to zlepšení klíčových ekonomických ukazatelů, kritici naopak poukazovali na rostoucí schodek státního rozpočtu. Reaganova politika "mír silou" vyústila v rekordní investice do obrany v období míru, když se v letech 1981 až 1985 výdaje na obranu zvýšily o 40%.

Během Reaganova prezidentství došlo ke značnému snížení daní z příjmu, například v nejvyšší příjmové skupině došlo k poklesu ze 70% na 28% během sedmi let, avšak celková suma vybraných peněz na daních z příjmů se zvýšila. HDP se po propadu v roce 1982 zotavil a rostl za rok průměrně o 3,4%, což je však méně než poválečný průměr 3,6%. Nezaměstnanost dosáhla vrcholu v roce 1982 hodnotou 9,2% a poté po celou dobu Reaganova prezidentství klesala, přičemž počet zaměstnaných se zvýšil o 16 milionů a také inflace výrazně poklesla.

USA zažívaly v 90. letech minulého století období hospodářského růstu, nízké inflace a rozmach zažíval i trh s realitami. Jenže tento hospodářský boom táhla kromě jiného i uměle nízko udržovaná úroková míra a nadměrná emise peněz. Peněžní zásoba rostla rychleji než ekonomika a začala se tak pomalu vytvářet investiční bublina. "Vznikal tak nadbytek peněz, které se umisťovaly mnohdy do "virtuálních" cenných papírů a část finančního sektoru - mimochodem regulovaného státní autoritou - připomínalo spíš hazardní hry nebo spíše finanční letadlo," vysvětlil pro server Podnikatel.cz Miroslav Ševčík, ředitel Liberálního institutu. Což mohlo být jedním z prvních zárodků současné finanční krize. Důležitým faktorem se také stal podle dalšího ekonoma Marka Loužka nový zákon, který vešel v platnost za prezidentování Billa Clintona a který umožňoval rizikové úvěry převádět do podoby cenných papírů a obchodovat s nimi. I tento právní akt totiž pomohl velkému nárůstu trhu hypoték. Určité náznaky propadu a částečné splasknutí bubliny nastaly na přelomu tisíciletí od druhé poloviny roku 2001 do konce roku 2002. Avšak FEDu se tehdy pomocí další emise peněz a dalšího snížení úrokové míry podařilo příznaky krize potlačit. Ekonomika opět rostla, nastal rozvoj realitního trhu, pokračovala doba levných úvěrů a hypoték a značně se též zvýšily ceny nemovitostí. Současně s tím vším ale dále bobtnala i spekulační bublina. Až do roku 2008 kdy se nastartovala nám všem známá krize. Nejlepším a možná i nejvěrohodnějším ukazatelem jak na tom USA ve skutečnosti je, by se mohl stát Dow Jonesův Index. Index vývoje na americkém akciovém trhu. Je oblíbený především proto, že je počítán již velice dlouhou dobu. Skládá se z 30 amerických společností, které jsou mezi největšími a nejvíce obchodovanými. Od roku 1896, kdy byl poprvé publikován se jeho struktura značně změnila. Společnosti byly obměňovány, v posledních letech především rostl počet společností ze sektoru služeb. Jedinou společností, která je v indexu od jeho založení, je společnost General Electric. Proto zde přikládáme graf ve kterém je hodnota DJI a událostí, které se stali. Spojitost mezi nimi ukazuje na to jak je ekonomika jednoho státu závislá jak na dění na domácí scéně, ale především také na tom co se děje ve světě. Při pohledu na grafy si možná i řeknete, že čtením předchozího textu jste jen ztráceli čas.

Osobnosti spojené s technickým pokrokem USA Spojené státy jsou vlivná země ve vědeckém a technologickém výzkumu a výrobě inovačních technologických produktů. Během 2. světové války, USA první vyvinuly atomovou bombu, ohlásily atomovou dobu. Protože země byla relativně nepoškozená válkou, bylo možné oživit vědecký a technický pokrok v krátkém čase. Během začátků studené války, USA začaly napodobovat sovětské úspěchy ve vesmírné vědě a technologii, to vedlo ke kosmickému závodu mezi dvěma národy. Asi nejznámějším vynálezcem celé druhé poloviny 19.století byl Thomas Alva Edison(11.2.1847-18.10.1931), americký vynálezce, podnikatel a průkopník praktického využití elektrické energie.Vynalezl fonograf, filmovou kameru, mikrofon a spoustu dalších věcí, ale nejvíce ho však proslavila žárovka, kterou nevynalezl, ale zásadně zdokonalil.Nespornou zásluhou Edisona bylo to, že otevřel elektrické energii cestu do praktického života, zejména do továren a domácností.Později sestrojil pojistky, vypínače, zásuvky, vedení a elektroměry.Měl největší zásluhu na tom, že se elektřina stala součástí téměř každé domácnosti na světě.Málo známý je fakt, že Edison v rámci konkurenčního boje , sestrojil elektrické křeslo.

Co se týče vodní dopravy, o využití parního stroje v lodní dopravě se asi nejvíce zasloužil Robert Fulton.Již v roce 1807 jezdil s parníkem, který nesl název Clermont, ve vodách řeky Hudsonu v Americe.

Edwin Howard Armstrong byl americký elektrotechnik a vynálezce. Byl jeden z nejplodnějších vynálezců rozhlasové éry, s vizí to bylo dopředu jeho času. Armstrong byl vynálezce FM rádia. On také vynalezl Regenerační obvod (vynalezl chvíli on byl podřízený ve vysoké škole, a patentovaný 1914), výborný-regenerační obvod (patentovaný 1922), a výborný Heterodyne přijímač (patentovaný 1918)

John Vincent Atanasoff byl americký vynálezce digitálního elektronického počítače.

Je mnoho dalších vědců, kteří pomohli hospodářskému vývoji v USA a tak jen pro zajímavost:

• J. Stuart Blackton, (1875-1941), stop-motion film • Walter Houser Brattain, (1902-1987), spoluvynálezce tranzistroru • John Moses Browning, (1855-1926), automatická ruční zbraň • Glenn Curtiss, (1878 - 1930), příčné kormidlo • Lee DeForest, (1873-1961), trioda • George Eastman, (1854-1932), svitkový film