Wikipedie

Wikipedista:Vojtasafr/Dílna/Stalag IV.C

< Wikipedista:Vojtasafr‎ | Dílna

Stalag IV C byl mezi lety 1940 – 1945 německý kmenový zajatecký tábor, nacházející se v Bystřici (německy Wistritz, dnes součást Dubí) na Teplicku.

Historie editovat

Kmenový tábor byl zbudován v Bystřici v bývalé porcelánce Krautzberger, Mayer und Purkert G.m.B.H. Wistritz. Prvních dvacet francouzkých zajatců do Bystřice přišlo v roce 1940 právě za účelem přestavby objektu továrny na lágr, který byl do provozu uveden o rok později – roku 1941. V roce 1943 se v táboře nacházelo méně než 250 mužů; zbývajících cca 23 000 zajatců bylo přiděleno k tzv. pracovním komandům (německy Arbeitskommando), která působila na území dnešního Ústeckého kraje v průmyslových závodech, zemědělství a lesnictví, dolech nebo stavebnictví. V roce 1941 bylo v okrese Teplice zaměstnáno okolo 3,5 tisíce válečných zajatců.[1]

Tábor byl osvobozen Rudou armádou v květnu 1945.

Pracovní komando v Záluží editovat

Největší pracovní komando, čítající okolo 8 000 zajatců, pracovalo na stavbě Sudetenländische Treibstoffwerke AG (Sutag) (v překladu Sudetská továrna na pohonné hmoty a.s.; později Stalinovy závody, Chemické závody československo-sovětského přátelství a nyní Orlen Unipetrol) v Záluží.[2] Podnik vyráběl syntetický benzín z uhlí; první vlak ze závodu vyjel v prosinci 1942.[3] V roce 1943 měl podnik 30 000 zaměstnanců ze třiceti zemí. V květnu následujícího roku započalo pravidelné spojenecké bombardování závodu.[4][5] Během sedmnácti náletů zemřelo mnoho válečných zajatců, ubytovaných v okolí bombardované fabriky.[6]

Pracovní komanda v Teplicích editovat

Jednotlivá komanda byla po Teplicích ubytována, kde se dalo – v dílnách, hostincích, provizorních barákových táborech zjm. při průmyslových závodech anebo např. v budově Vojenských lázní. Váleční zajatci pracovali např. v Mühligových sklárnách a teplických strojnírnách v Řetenicích nebo v Zeissových závodech v Trnovanech. Pro ně byl v lokalitě Panorama vybudován barákový tábor, kde byli kromě zajatců ubytováni i civilní zaměstnanci – šlo o Čechy, Francouze, Italy, Poláky nebo kupříkladu Belgičany. Ti měli jakožto civilní dělníci na rozdíl od zajatců mnohem volnější režim. Mohli se pohybovat po městě, stýkat se s místním obyvatelstvem a navštěvovat kulturní zařízení nebo hostince.

Další pracovní komanda byla ubytována příkladmo v ulicích Spojenecká, Jateční nebo Nákladní.[1]

Dvacet dva v Teplicích padlých francouzských vojáků je v současnosti pohřbeno ve válečné hrobce na hřbitově v Bystřanech.[7][8]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b KILIÁN, Jan, a kol. Teplice. Redakce Ivana Ebelová. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 542 s. (Dějiny českých měst). ISBN 978-80-7422-339-6. Kapitola XII. Teplice v době německé okupace a 2. světové války: Teplice ve válečných letech 1939–1945, s. 288, 289. 
  2. ↑ Válečné muzeum Sudety - Most [online]. krusnehory.cz [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ Založení společnosti - 70. výročí (2009) [online]. unipetrolrpa.cz [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Historie [online]. unipetrol.cz [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ „Pro nás pracuje celá Evropa“. Dokumentace nacistické nucené práce ve fotoarchivu Sudetenländische Treibstoffwerke AG [online]. ustrcr.cz [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ apm. Záluží spojenci bombardovali sedmnáctkrát. Naposledy a nejspíš omylem před 75 lety. ČT24 [online]. ct24.ceskatelevize.cz, 2020-03-05 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ KINCL, Jan. Hrobka francouzských Obětí 2. světové války [online]. vets.cz [cit. 2021-05-23]. Databáze Spolku pro vojenská pietní místa. Dostupné online. 
  8. ↑ VINICKÁ, Lenka. Hrob francouzských vojáků - památník [online]. bystrany.cz, 2005-05-17 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. 

K zabudování editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Vojtasafr/Dílna/Stalag_IV.C&oldid=19944945“