Wikipedie

Wikipedista:Verosusa/Pískoviště: Dějiny Argentiny

< Wikipedista:Verosusa

Dějiny Argentiny zahrnují dějiny lidských společenství na území dnešní Argentiny. První známky přítomnosti člověka pocházejí z doby mezi 15 až 10 000 let před. n.l. První lidská sídliště se datují k době asi 5 000 let před n.l. Během 16. století bylo území postupně pod nadvládou Španělů, kteří kontrolovaly oblasti na severu dnešní Argentiny. Argentina vyhlásila nezávislost v květnu 1810....

Nejstarší dějiny editovat

Podobně jako v dalších částech Jižní Ameriky pocházejí první zmínky o přítomnosti člověka v oblastech dnešní Argentiny z doby mezi 15 až 10 000 let před n.l. Do doby kolem 5 000 před n.l. jsou datována první lidská sídliště, která projevovala známky prvního zemědělství a chovatelství. Nejhustější osídlení se nacházalo především na severovýchodě a severozápadě dnešní Argentiny.[1] Asi 1000 let před příchodem Evropanů byla hustě osídlena především oblast Meziřečí (Mezopotamie) na severovýchodě, kde se usídlily polousedlé kmeny Guaraní.[2] Celkově žilo na území dnešní Argentiny asi 20 známých kmenů (např. Alakalufové/Alacalufes, Yamané/Yamanes,Tehuelče/Tehuelche), které se odlišovaly značně rozdílným způsobem života. Odhaduje se, že před evropskou kolonizací v Argentině mohlo žít něco mezi 300 až 900 000 jedinci.[3]Až v 17. století do oblastí jižní Argentiny přišly z Chile kmeny Araukánů(Mapuche), kteří během sta let ovládli severní Patagonii a velké části pampy.[4]

Kolonizace a koloniální společnosti editovat

První oblasti dnešní Argentiny byly objeveny lodivodem Juanem Díazem de Solís v rámci expedice, jejímž cílem bylo nalezení nové cesty do Pacifiku. Solís se plavil podél východního pobřeží Jižní Ameriky až narazil na obrovskou deltu, kterou nazval Mar Dulce (Sladké moře, dnešní Río de la Plata). Na počátku roku 1516 se Solís vydal po dolním toku řeky Uruguay směrem do vnitrozemí. Tady byl ale Solís zajat, zabit a snězen místními domorodci.[5] Další významná španělská expedice se do Argentiny vrátila až v roce 1526 pod vedením Pedra de Mendozy. Ten spolu se svými 1500 muži založil v oblasti ústí řeky Río de la Plata město, které pojmenoval Nuestra Señora Santa María del Buen Aire (dnes Buenos Aires) a které mělo sloužit jako základna k dalšímu objevování okolních oblastí.[6] Ve své době se jednalo o největší výpravu, organizovanou s cílem objevení a osídlení nových oblastí na jihu od Brazílie.[7] I přesto ale skončila fiaskem, které způsobil nejenom vzrůstající konflikt mezi příchozími kolonizátory a místními domorodci, ale také nehostinost oblasti a nedostatečné zásoby. Město Buenos Aires bylo opuštěno v roce 1537 a Mendoza se se zbytkem svých mužů přesunul do oblastí na severu, kde jeden z jeho mužů založil město Asunción. Centrem španělských aktivit se tak na nějakou dobu stala díky svým podmínkám oblast dnešní Paraguye. V 60. letech 16. století potom postupovala kolonizace Argentiny ze západu (z Chile). Zde, v oblastech za Andami, vznikala nová městská osídlení jako jsou Mendoza (1561), San Juan (1562) nebo Tucumán (1563).[8] Konečně v roce 1580 Juan de Garay znovuzaložil v místech původního Buenos Aires nové město, které se záhy stalo nejvýznamnějším městem celé této oblasti.[8][9] Na konci 16. století tak Španělé kontrolovaly severní oblasti dnešní Argentiny včetně přístavního města Buenos Aires. Obrovská území na jihu ale zůstávala mimo kontrolu Španělů.

 
Historická mapa oblastí mezi Paraguayí a ústím Río de la Plata. Jodocus Hondius kolem r. 1600.

Španělské koloniální panství bylo organizováno podle stejného vzoru jako v jiných oblastech Jižní Ameriky. Argentinské oblasti podléhaly centrálně organizované správě. Od roku 1563 spadaly pod přímou kontrolu chilské jurisdikce (generální kapitanát), která byla potom podřízena místokrálovství Peru se sídlem v Limě. V Tucumánu a Río de la Plata byly založeny dvě gubernie.[10] K významnější reformě správy došlo až na konci 18. století, kdy bylo zřízeno místokrálovství La Plata se sídlem v Buenos Aires (1776) a audiencie Buenos Aires (1783). Důležitým nástrojem kolonizace byla také v Argentině římsko-katolická církev. Biskupství bylo nejprve založeno v Asunciónu (1547). Od 80. let 16. století se zde objevili také první jezuité, kteří později vybudovali systém tzv. jezuitských redukcí (reducciones) v dnešní Paraguyi a na samém severozápadě Argentiny. Nejvýznamnějším církevním městem koloniálního období byla Cordóba, kde byla postavena první argentinská katedrála (biskupství zřízeno v roce 1570) a v roce 1618 také založena první univerzita.[10]

Koloniální společnost od sebe ostře oddělovala místní domorodé obyvatele a španělské kolonizátory podle kastovního systému. Střediskem koloniálního hospodářství se stala pampa, která se ukázala jako nejvhodnější pro chov dobytka (koně, ovce, krávy). Hovězí kůže a luj se staly hlavními komoditami koloniální hospodářství. V rostlinné produkci byla do země zavedena cukrová třtina (hlavně Tucumán) a vína (oblast Mendozy). Obrovské estancie (hospodářské usedlosti) představovaly dlouho do 19. století základní organizační jednotku zemědělství.[11] Neopominetelnou ekonomickou roli potom mělo od 18. století přístavní město Buenos Aires, které se stalo postupně branou obchodní výměny mezi argentinskými koloniemi a Evropou. [12]

Argentina v 19. století editovat

Nezávislost a budování nového státu editovat

Během 18. století se krize španělského koloniálního systému postupně zhoršovala. Vedle neefektivní správy, to byly především hospodářská politika, vzestup Británii v oblasti zámořského obchodu a postupné odcizování místních elit a centra, které velkým dílem na samém počátku 19. století přispěly k nezávislosti. Vedle toho měla velký vliv také severoamerická a francouzská revoluce a vůbec myšlenky osvícenství.[13][14]

Bourbonské reformy v druhé polovině 18. století posílily roli přístavního centra Buenos Aires. Následkem liberálnější ekonomické politiky vzrostl obchod se soleným masem a kůžemi.[15] Stále významnějším obchodním partnerem místních kolonií se stávala Velká Británie, která využívala strategické pozice přístavu Buenos Aires. Do španělských kolonií dovážela svoje průmyslové výrobky, zatímco z argentinských provincii do Británie proudily kůže a maso, popřípadě další suroviny. Napoleonské války představovaly vážné nerušení plynulosti obchodu mezi Jižní Amerikou a Evropou, což poškozovalo obchodní zájmy a možnosti obchodníků i producentů v koloniích i v Evropě. Vedle toho obchodní restrikce španělského centra v této situaci znamenaly nedostatek zboží, což vedlo k volání po jejich zrušení.[16] V takové situaci se v roce 1806 začaly britské lodě okupovat města Buenos Aires a následně i Montevideo. Okupace ukázala na slabost španělských místodržitelských autorit a posílila sebevědomí lokálních kreolských elit, které se invazi dovedli bránit pomocí vlastních milicí. Krize v mateřské zemi v roce 1808 se potom stala dalším impulsem. Nicméně nezávislost se i v Argentině rodila pomalu jako jedna z řady možností, nikoli jako jednotný a jasně stanovený cíl.[17] Významnou roli sehrály kreolské milice v Buenos Aires, které se po roce 1806 rozrostly na jednotky o síle asi 3000 mužů. Vzhledem k situaci ve Španělsku lídři milic spolu s další politickou reprezentací kreolů 10. května 1810 donutili španělského místokrále ke svolání otevřené městské rady (cabildo abierto), která by byla platformou pro větší vliv kreolů na rozhodnutí místokrále. V důsledku toho byl místokrál radou svržen a moc přešla do rukou kreolského triumvirátu, který ale slíbil, že moc bude předána králi Ferdinandovi VII.[18] Nová situace značně vyostřila vztahy mezi kreoly a Španěly (peninsulares).[19]

Argentina ve 20. století editovat

Současná Argentina editovat

Poznánky editovat

Reference editovat

  1. ↑ LEWIS, Daniel K. The History of Argentina. Westport-London: Greenwoood Press, 2001. 214 s. ISBN 0-313-31256-7. S. 17-18. (anglicky)  Dále [Lewis 2001].
  2. ↑ Lewis 2001, s. 18.
  3. ↑ CHALUPA, Jiří. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Praha: NLN, 1999. 575 s. ISBN 80-7106-324-1. S. 15.  Dále [Chalupa 1999].
  4. ↑ Chalupa 1999, s. 16.
  5. ↑ Chalupa 1999, s. 25-26.
  6. ↑ Lewis 2001, s. 20.
  7. ↑ Chalupa 1999, s. 27.
  8. ↑ a b Chalupa 1999, s. 29.
  9. ↑ Lewis 2001, s.25-26.
  10. ↑ a b Chalupa 1999, s. 32.
  11. ↑ Chalupa 1999, s. 33.
  12. ↑ Lewis 2001, s. 27-28.
  13. ↑ Chalupa 1999, s. 85-86.
  14. ↑ BROWN, Jonathan. A Brief History of Argentina. New York: Lexington Associates, 2010. 354 s. ISBN 978-0-8190-7796-0. S. 80-81, 85-86. (anglicky)  Dále [Brown 2010].
  15. ↑ Lewis 2001, s.32.
  16. ↑ Lewis, s.33.
  17. ↑ Chalupa 1999, s. 86.
  18. ↑ Brown 2010, s.89.
  19. ↑ Chalupa 1999, s. 87.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Verosusa/Pískoviště:_Dějiny_Argentiny&oldid=8277566“