Wikipedista:RomanM82/Pískoviště

Richard Zdráhala (23. září 1912 Lipník nad Bečvou – 19. července 1977) byl československý voják, major dělostřelectva. Roku 1930 vstoupil dobrovolně do armády a v letech 1931–1933 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. Po okupaci českých zemí uprchl do Francie, a poté do Anglie. Roku 1941 vstoupil do řad vojska Svobodné Francie. Bojoval v severní Africe, kde byl zajat během bitvy o Bir Hakeim. Následně prošel několika zajateckými tábory v Itálii a Německu. Po skončení války vystřídal několik velitelských postů a poté vyučoval na Vojenské akademii v Praze. Po propuštění z armády roku 1958 pracoval na VŠE.

Život editovat

Mládí a předválečná služba v armádě editovat

Richard Zdráhala se narodil roku 1912 v Lipníku nad Bečvou Karlu a Anně Zdráhalovým. Roku 1923 se rodina přestěhovala do Medlova u Uničova. Po vychození obecné školy v Lipníku a později v Medlově nastoupil na reálné gymnázium v Šumperku, které zakončil roku 1930 maturitou s vyznamenáním. Poté vstoupil dobrovolně do armády a byl umístěn k dělostřeleckému pluku 3 v Litoměřicích. Prošel školou pro důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze. Na podzim 1931 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval roku 1933. V hodnosti poručíka nastoupil službu u dělostřeleckého pluku 10 ve slovenském Lučenci. Sloužil zde do července 1936, nejprve jako 1. důstojník, poté jako velitel baterie. Následně prošel kurzem pro letounové pozorovatele zbraní v Prostějově a poté rok sloužil jako dělostřelecký pozorovatel leteckého pluku 2 v Olomouci. Od září 1937 sloužil v Olomouci, opět u dělostřelectva. Během mobilizace roku 1938 byl přidělen k leteckému pluku 1 jako dělostřelecký pozorovatel v hodnosti nadporučíka. Po okupaci v březnu 1939 byl poslán na trvalou dovolenou.[1]

Za druhé světové války editovat

[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Vojenský historický ústav Praha. Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2005. 350 s. Dostupné online. Kapitola Zdráhala Richard, s. 334. 

Literatura editovat