Wikipedie

Bitva o Bir Hakeim

bitva druhé světové války

Bitva o Bir Hakeim bylo první významné střetnutí Svobodných Francouzů ve druhé světové válce. Odehrálo se od 26. května do 11. června 1942 asi 80 km jihozápadně od Tobruku v Libyi, blízko egyptských hranic a skončilo porážkou Francouzů.

Bitva o Bir Hakeim
konflikt: Druhá světová válka v Africe, bitva u Gazaly
Příslušníci 13. půlbrigády Cizinecké legie v bitvě
Příslušníci 13. půlbrigády Cizinecké legie v bitvě
Trvání26. května – 11. června 1942
Místooáza Bir-Hakeim, Kyrenaika
Souřadnice31°35′38″ s. š., 23°28′47″ v. d.
Výsledekvítězství Osy[1][2]
  • úspěšný zadržovací boj Francouzů[2]
Strany
Německá říše Nacistické Německo
Italské královstvíItalské království Italské království 		Svobodná Francie Svobodní Francouzi
Velitelé
Německá říše Erwin Rommel Svobodná Francie Marie Pierre Kœnig
Síla
přesně neznámá,[p 1] 270 děl ráží od 75 do 210 mm[3] 3 703 mužů,[1] 54 děl ráže 75 mm[3]
Ztráty
asi 3 000 padlých a raněných, 277 zajatých; 49 letadel, 52 tanků, 11 obrněných automobilů[4] 270 padlých a raněných, 814 zajatých,[5][6] 40 děl ráže 75 mm[4]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa bitvy o Bir Hakeim (dole uprostřed) a Tobruk (vpravo nahoře)

Popis editovat

Bir Hakeim je osamělá oáza v Západní poušti a dřívější turecká pevnost. Během bitvy o Gazalu se zde 1. brigáda Svobodné Francie brigádního generála Marie Pierre Kœniga čtrnáct dní bránila přesile německých a italských sil pod velením generálplukovníka Erwina Rommela, než před hrozbou obklíčení spořádaně ustoupila. Později byla bitva propagandisticky využita všemi zúčastněnými stranami. Pod náporem Rommelových sil o deset dnů později padl Tobruk[2][7] a Rommelův nápor pokračoval navzdory zadržovacím akcím, dokud nebyl v červenci zastaven Brity v první bitvě u El Alameinu. Tehdy dosáhly síly Osy největších územních zisků během severoafrického tažení.

Význam editovat

Bir Hakeim sice padl, vojska Osy však utrpěla velké ztráty a jejich postup se zdržel. Během té doby se britské jednotky mohly po předchozích porážkách opět soustředit a Svobodní Francouzi si získali u spojeneckého velení autoritu, která pomohla k jejich politickému uznání.

Osobnosti účastnící se bitvy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Na postavení francouzské formace útočila nejprve italská 132. tanková divize „Ariete“ a později kombinované síly 101. divize motorizované pěchoty „Trieste“ a německé 90. lehké divize. Podle německé Wikipedie celkem 45 000 mužů

Reference editovat

  1. ↑ a b Tricolor over the Sahara: the desert battles of the Free French, 1940-1942, Edward L. Bimberg, Greenwood Publishing Group, 2002, p. 109, 101
  2. ↑ a b c Der Mythos des Gaullismus: Heldenkult, Geschichtspolitik und Ideologie 1940 bis 1958, Matthias Waechter, Wallstein Verlag, 2006
  3. ↑ a b BERGOT, Erwan. Bír Hakím. Překlad Jiří Chodil. Plzeň: Mustang, 1996. (Military). ISBN 9788071912187. Kapitola Dodatek 6: Palebné prostředky použité v Bír Hakímu, s. 295. 
  4. ↑ a b BUFFETAUT, Yves. Bir-Hakeim (La guerre du désert, tome II). Paříž: Histoire et collections, 1992. (Les grandes batailles de la Seconde guerre mondiale). OCLC number: 463803978. Kapitola La Bataille de Bir-Hakeim : un bilan, s. 150. (francouzština) 
  5. ↑ The Second World War: Europe and the Mediterranean, Thomas B. Buell,John N. Bradley, Thomas E. Griess, Jack W. Dice, John H. Bradley, Square One Publishers, Inc., 2002, p. 169
  6. ↑ Ford, p. 64.
  7. ↑ Schlachtenmythen: Ereignis, Erzählung, Erinnerung, Susanne Brandt, p. 170
  8. ↑ Otto Wagner [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-26. (francouzsky) 

Literatura editovat

  • Jean-Louis Crémieux-Brilhac, La France Libre, NRF, Paris, 1996.
  • Erwan Bergot, La Légion au combat, Narvik, Bir-Hakeim, Dièn Bièn Phu, Presses de la Cité, 1975
  • BIMBERG, Edward L. Tricolor over the Sahara: The desert battles of the Free French, 1940-1942. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2002. ISBN 978-0-313-31654-8. 
  • Buffetaut, Yves. La guerre du desert II: Bir-Hakeim. Armes Militaria Magazine HS 06. Paris, 1992
  • Ford, Ken. Gazala 1942: Rommel's greatest victory. Osprey Publishing. Oxford, 2008 ISBN 978-1-84603-264-6
  • Général Kœnig, Bir Hakeim, Ed. Robert Laffont, Paris, 1971.
  • Lepage, Jean-Denis G.G. (2008). The French Foreign Legion: An Illustrated History. McFarlane & Company Inc. Jefferson, North Carolina. ISBN 978-0-7864-3239-4
  • Dominique Lormier, Rommel: La fin d'un mythe, Ed. Le Cherche midi, Paris, 2003.
  • Pierre Messmer, La bataille de Bir Hakeim, Revue Espoir, Paris, September 1986.
  • Raphaël Onana, Un homme blindé à Bir-Hakeim, Ed. L'Harmattan.
  • PLAYFAIR, Major-General I.S.O.; WITH FLYNN, Captain F.C. (R.N.); MOLONY, Brigadier C.J.C.; GLEAVE, Group Captain T.P. The Mediterranean and Middle East, Volume III: British Fortunes reach their Lowest Ebb (September 1941 to September 1942). Uckfield, UK: Naval & Military Press, c1st. pub. HMSO:1960 (History of the Second World War, United Kingdom Military Series). ISBN 1-84574-067-X. 
  • Generalfeldmarschall Rommel, Archives Rommel, Herrlingen-Blaustein.
  • Daniel Rondeau and Roger Stephane, Des hommes libres: La France Libre par ceux qui l'ont faite (Testimonies: Chapter 16, p. 243 and s.), Ed. Bernard Grasset, Paris, 1997.

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bitva_o_Bir_Hakeim&oldid=23422255“