Wikipedista:Rokycanova/Pískoviště
| František Šebela | |
|---|---|
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 26. červenec 1885 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 7. říjen 1858 |
| Místo narození | Ježkovice |
| Datum úmrtí | 28. únor 1934 |
| Místo úmrtí | Újezd u Černé Hory |
| Místo pohřbení | Újezd u Černé Hory |
| Vyznání | Církev římskokatolická |
František Šebela (7. října 1858 v Ježkovicích – 28. února 1934 v Újezdu u Černé Hory ) byl římskokatolický kněz, farář, konsistoriální rada.
Mládí editovat
Narodil se do rodiny rolníka a tkalce Jana Šebely[1] a Barbory rozené Oujezké. František byl z početné rodiny. Po studiích byl vysvěcen na kněze 26. července 1885 v Brně.
Kaplan editovat
9. září 1885 začal působit jako kooperátor u konsistoriáního rady, faráře Jana Václava Materny v Otnicích. Kromě pastorační činnosti se hodně věnoval mládeži a spolkovému životu. V sousedních Milešovicích byl z jeho iniciativy založen roku 1893 hřbitov[2], předtím se pohřbívalo jen v Otnicích. Hřbitov v Milešovicích byl slavnostně vysvěcen listopadu 1893. V květnu 1898 Jan Václav Materna zemřel.
Kaplan František Šebela byl mezi farníky mimořádně oblíben a těšil se značné důvěře. Představitelé obcí Otnice, Milešovice a Lovčičky se obrátili na Jana knížete z Lichtenštejna s prosbou, aby bylo uprázdněné místo obsazeno právě Šebelou.
Kněz editovat
Administrátorem byl jmenován 4. května 1898 a následně po odeslaných žádostech 4. září 1898 byl definitivně ustanoven farářem v Otnicích[3]. Přičiněním jeho, sbírkami a dary od šlechetných dárců byl v roce 1887 opraven filiální kostel v Lovčičkách. V následujících letech sbírkami a jeho zásluhou byly pořízeny nové varhany a nový zvon a později také nová cementová dlažba. Také jeho zásluhou byla v Lovčičkách zřízena roku 1892 ze školy[4] jednotřidní škola dvoutřídní. V roce 1896 byl jmenován čestným občanem Lovčiček. Lid farností Otnické k P. Františku Šebelovi zcela přilnul, a s důvěrou se k němu obracel o radu a pomoc.
Také v Otnicích[5] bylo postupně obměňováno vnitřní vybavení kostela, většinou za nemalého přispění farníků. V roce 1898 byl z darů a ze zisku několika dobrovolných sbírek pořízen nový oltář Božího hrobu. Za zmínku též stojí, že v roce 1895 byla “Na Pančavě” postavena kaplička Srdce P. Marie. V roce 1899 byla fara v Otnicích i s hospodářským stavením důkladně opravena. Další stavební práce na farní budově proběhly za jeho působení v letech 1913 a 1921.
Roku 1899 založil Spořitelní a záloženský spolek v Otnicích. Pro obce Otnice, Lovčičky a Milešovice. Zpočátku byl jeho starostou. Úřadovna společenstva byla až do roku 1926 na faře. Představenstvo spolku s vyjímkou pokladníka nebylo placeno.
V roce 1902 P. František Šebela přizval na krátkou výpomoc do farnosti svého synovce, v té době ještě bohoslovce[6] Aloise Šebelu.
Roku 1910 byl P. František Šebela jmenován auditorem biskupské konzistoře a roku 1913 pak konsistoriálním radou.
V těžkých dobách 1. světové války byl P. František svým farníkům rádcem a také pomocníkem, neboť dobře znal jejich problémy.
Po válce v Otnicích byla uspořádána slavnost zasazení líp svobody dne 4. května 1919. Této slavnosti se zúčastnili: obecní výbor, učitelský výbor se žactvem, Sbor dobrovolných hasičů, Čtenářskopěvecký spolek, Všeodborové sdružení křesťanského dělnictva, Organizace sociálnědemokratická, jakož i ostatní občanstvo. Zasazeny byly čtyři lípy vedle fary na místě vyhlédnutém pro „pomník padlých“. Před sázením líp promluvili o významu slavnosti řídící učitel Ignác Jakob , Kons. Rada P. František Šebela a všemi přítomnými byly zazpívány národní hymny a píseň „Hej, Slované”.
Odchod na odpočinek editovat
P. František Šebela působil ve farnosti 43 let. V novodobých dějinách otnické duchovní správy se stal významnou a zajímavou osobností.
1. listopadu 1928 P. František Šebela odešel na zasloužilý odpočinek do Újezdu u Černé Hory. Dožil tam pod starostlivou péčí rodiny Filkových[7] v č.p.5, kterému se tam říkalo “malá fara”[8].
Zemřel 28. února 1934 a pochován je na hřbitově v Újezdu u Černé Hory - hrob č.E39.
Reference editovat
- ↑ Matrika č.knihy 12558 snímek 133 [online]. Matrika Drnovice /Ježkovice: římskokatolická církev, 1801-1861 [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Obec Milešovice - založení hřbitova [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Z MINULOSTI OTNIC. 1. vydání, náklad 1000 výtisků. vyd. Slavkov u Brna: Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna ve spolupráci s obcí Otnice, 2000. 303 s. ISBN 80-238-5874-2.
- ↑ Pamětní kniha věnovaná do místní školní rady v Otnicích 1892-1921 [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Matrika č. knihy 12965 snimek 131 [online]. Otnice: římskokatolická církev, 1868-1902 [cit. 2021-05-11]. Zápis bohoslovce - podepsán Alois Šebela. Dostupné online.
- ↑ Anna Filková [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Anna Filková - hospodyně u P. Františka [online]. [cit. 2021-05-11]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
- Zdroje:
Diecézní archiv Biskupství brněnského, fond Biskupská konzistoř Brno inv.č. 10284, sign. S 1254, kart. 2378