Evžen Goliáš se narodil v roce 1898 jako syn brněnské herečky a pražského návrháře dámských korzetů. V roce 1910 navštívil s rodiči stríce a tetu v Chicagu díky čemuž se stal světkem prvního přenosu po radiových vlnách a to sice opery Carmen snímané Lee de Forestem. Bry po vypuknutí První světové války vstoupil do armády C.K. monarchie. Právě zde si rozpomněl na své okouzlení z osudného roku 1910 a pomocí aparátu Silvertone začal nahrávat na gramofonové desky typu SP komentáře přímo z bojiště. Tyto nahrávky pak posílal zpátky do rodné vlasti, kde byli (díky matčinu vlivu) přehrávány ve vybraných biografem před filmovou produkcí. 
Po skončení velké války se rychle zapomnělo na jaho slávu a tak se Evžen Goliáš, jako mnoho jiných, snažil začlenit do normálního života. Proplétal se přes mnohá amatérská divadla (jmenujme např. Rakovnický soubor D.S. Tyl kde se zdržoval kolem roku 1922) jako jevištní technik a angažovaný všeuměl, aby nakonec zakotvil roku 1924 v českém Radiojurnálu (ten zahájil svoje vysílání 18. května 1923 ve Kbelích). Tomu však předcházela roku 1923 studijní cesta do Velké Británie, kde se snažil načerpat od reportérů BBC (ta začala vysílat již v roce 1922) všemožné postřehy zužitkovatelné v budoucí kariéře. Cesta byla financována jeho strýcem z Chicaga, jenž disponoval mnohými konexemi. Překladatelský doprovod mu dělal polyglot Jaromír Krtek. Právě z jeho úst pochází Goliášova přezdívka, která mu zůsta již na celý život a to sice: "Evžen, lovec žen."
Když v roce 1924 dostal přiležitost na malé hlasatelské pozici, rázem byl přeřezen do archivu. To vše díky jeho krátkému vstupu v němž připomínal rok od atentátu na Aloise Rašína a nadcházející první výročí ode dne prvního radiového vysílání v republice.
Roku 1930 se po složitých peripetiích vrátil naplno na hlasatelský post. Začal s vlastním pořadem s názvem: "Zeměm mléka a strdí". Tento dlouho vysílaný pořad mu vynesl vůbec největší slávu a to i přes několikeré excesy, jenž vypustil do éteru za něž mu bylo vyhrožováno bezpodmínečným vyhazovem.
Mimo jiné byl i jedním ze spoluautorů publikujících kreslený humor na stránkách Vilímkových Humorystických listů.
Jeho stopa končí v roce 1939 po 15. březnu, kdy byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.