Wikipedista:Nippon131/Pískoviště 2
| Anna Marie Manrique de Mendoza | |
|---|---|
| Narození | kolem 1570 Vídeň |
| Úmrtí | nejpozději 1636 |
| Místo pohřbení | neznámé |
| Národnost | španělská |
| Znám(á) jako | matka posledního mužského člena rodu Pernštejnů |
| Nábož. vyznání | katolické |
| Choť | 1. Jan V. z Pernštejna (1587 - 1597), 2. Bruno III. von Mansfeld-Volderort (1606 - kolem 1636) |
| Děti | Anna z Pernštejna,
Jan Vratislav Eusebius z Pernštejna, Marie Frebonie Eufobie z Pernštejna, Eva z Pernštejna, Marie Anna Franziska von Mansfeld-Volderort Losenstein |
| Rodiče | Juan Manrique de Lara, Dorothea Colonna de Fels |
| Příbuzní | Marie Manrique de Lara y Mendoza, Polyxena Pernštejnská z Lobkovic |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Anna Marie Manrique de Mendoza
editovatAnna Marie Manrique de Mendoza, též Anna Marie Pernštejnská de Mendoza, byla jedinou dcerou dvořana na císařském dvoře Juana Manrique de Lara a Dorothei Colonna de Fels.
Narodila se ve Vídni, kde se také dne 3. února 1587 provdala za přímého bratrance Jana V. z Pernštejna. Pro povolení jejich svatby byl vydán z důvodů blízké pokrevní příbuznosti papežský dispens. Janovi byla věrnou manželkou a porodila mu 4 děti: Annu z Pernštejna (*1590 - † 1646), Jana Vratislava Eusebia z Pernštejna (*1594 - † 26. 6. 1631), Marii Frebonii Eufobii z Pernštejna (*1596 - † 6. 2. 1646), Evu z Pernštejna (* 1597).[1]
Po smrti Jana V. z Pernštejna žila v Pernštejnském paláci, dnes Lobkovickém paláci, na Hradčanech v Praze a spolu se svou tchýní (zároveň vlastní tetou) Marii Manrique de Lara y Mendoza, vdovou po Vratislavovi z Pernštejna, a jejími dcerami vytvářela tzv. Pernštejnský salón. Zde bylo po španělském vyslanectví druhé nejdůležitější centrum španělské a tedy i katolické politiky na císařském dvoře v Praze. Scházela se zde nejen česká katolická šlechta, ale i španělský vyslanec (nejprve Guillen de San Clemente a později Baltasar de Zúniga) se svým dvorem, představitelé císařského dvora a významní zahraniční návštěvníci. Kromě politiky byl Pernštejnský salón také centrem kultury a milostných dobrodružství. O ta se přičiňovala právě Anna Marie Manrique, která se stala milenkou např. Karla I. z Lichtenštejna, kardinála Alessadra d'Este a francouzského kavalíra Pierra Bergerona. K ukončení některých afér musel zasáhnout svou mocí i císař Rudolf II. [2][3]
V roce 1606 se podruhé provdala za Bruna III. von Mansfeld-Volderort, se kterým dále žila ve Vídni, a kterému porodila dceru Marii Annu Franzisku von Mansfeld-Volderort Losenstein. Anna Marie Manrique umírá nejpozději na jaře 1636, jelikož v té době je doložen druhý sňatek jejího manžela Bruna III. von Mansfeld-Volderort. [1]
Mnohé informace o ní neznáme - není známo její přesné datum narození ani úmrtí, není známá ani její přibližná podoba.
Místo jejího pohřbení není známé. Předpokládá se, že byla pohřbena v kostele Svaté Trojice v Dobříši. Původní kostel z roku 1589 však byl zdevastován v roce 1639 při průchodu švédských vojsk. Nynější vzhled kostela vznikl až přestavbou v roce 1688 Františkem Maxmiliánem von Mansfeld, kdy po vysvěcení dostal jméno Povýšení svatého kříže. Mansfeldská hrobka je však v kostele prokázána až po přestavbě v roce 1688. Nelze proto vyloučit, že mohla být pohřbena i v některém kostele ve Vídni, jelikož se tam s manželem dlouhodobě pobývala. [4]
Odkaz v kultuře
editovatkonverzační komorní drama Španělé v Praze
Zdroje
editovat- ↑ a b Jan V. z Pernštejna. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Page Version ID: 19953771.
- ↑ FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Vyd. 1. vyd. Praha: Vyšehrad 716 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7021-812-6, ISBN 978-80-7021-812-9. OCLC 68811811
- ↑ Binková S, Oponentský posudek bakalářské práce: Markéta Nedvědová, Působení španělských vyslanců v Praze v předbělohorské době ve světle diplomatické korespondence, FF UK v Praze, Ústav českých dějin, Praha 2012, 60 str. + příl https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/48096/BPPO_2009_2_11210_0_256252_0_87112.pdf?sequence=6&isAllowed=y
- ↑ Korený R., Omelka M., Řebounová O. Příspěvek ke studiu devocionálií na Příbramsku. [1]