NOTAFILIE
Podobně jako u mincí se zadní (rubová) strana bankovek nazývá revers (R; též reverz) a přední (lícová) strana bankovek se nazývá avers (A; též averz). Existují totiž bankovky pouze s lícovou stranou bez otisku strany rubové (uniface; např. některé starší bankovky Hong-Kongu nebo Číny) Při pořizování bankovek bychom pozornost měli věnovat hodnocení jejich stavu(viz jiná kapitola). Je však nutné podotknout, že stav není v mnoha případech přímou úměrou k jejich hodnotě. Papírová platidla rozdělujeme do sedmi základních stupňů. Pro přesnější určení používáme znaménka minus a plus, případně lomeno ( / ). Například 1- je horší než 1, ale lepší než 2+. Upouštíme od značení zachovalosti zlomkem líc / rub (např. 1-/2, 3/3), neboť praxe ukázala, že zachovalost jedné strany bankovky od druhé se nijak podstatně neliší.
Sběratelství mincí i bankovek je v současné době považováno téměř za vědní obor. Ono tomu také v mnoha ohledech je. Pokud budeme hovořit o bankovkách, uvádím zde několik dobře míněných rad pro adepty notafili.
1) pokud uvažujeme o sbírání bankovek, zásadní je, zda se rozhodneme pro sběratelství nových, nepoužitých bankovek (UNC bankovek) nebo bankovek z oběhu, použitých
2) v obou výše uvedených případech je potřebné se rozhodnout na zaměření naší budoucí sbírky; ta může být soustředěna na státy, kontinenty, temata vyobrazená na bankovkách (příroda, budovy, flora, fauna, představitelé apod)
3) při zakládání sbírky je vždy dobré navázat kontakt1 s někým, kdo notafilii provozuje, vstoupit2 do interaktivních aukčních síní (např. Aukro v našich podmínkách nebo eBay na mezinárodní úrovni) a pořídit si základní vybavení sběratele3 (katalog bankovek, lupa, alba aj.).
4) sběratelství nejen bankovek začíná zpravidla vlastním rozhodnutím nebo také často tak, že dostaneme několik bankovek, získáme bankovky od známých nebo si přivezeme nějaké bankovky z dovolené
5) dobrým počinem pro začínajícího sběratele je si pořídit tzv. konvolut, většinou větší množství bankovek v jednom, kde je zastoupeno více států
6) když získáme určité množství bankovek, jistě nás některé osloví natolik, že se rozhodneme pokračovat cíleně, tak jak je uvedeno výše
Pokud mohu sdělit svůj vstup do světa bankovek, měl jsem pracovně možnost navštívit Kěňu a Tanzanii, privátně (na dovolené) pak Tunis. Krom Tunisu jsem si přivezl několik bankovek, samozřejmě nižší nominální hodnoty a různého stavu. Pak jsem navštívil některé stránky na našem trhu a pořídil si první nové bankovky. Tehdy jsem zvolil Surinam. Jednalo se o moc hezké bankovky a když jsem je začal studovat podrobněji, zjistil jsem, co všechno se dá o bankovkách, v dnešní době informačního bumu, zjistit. Takže příběh bankovek Surinamu mne posléze, vcelku nelogicky, přivedl k bankovkám některých států Afriky, kterým se věnuji do současné doby.
Cena bankovek je měřitelná hodnota pravděpodobně pro každého sběratele, stejně tak začínajícího tak i pro dlouholetého. Pokusím se zde upřesnit a snad podat návod, jak bankovky hodnotit a nakupovat za cenu obvyklou. Každá bankovka má svoji nominální hodnotu. Ta je buď aktuálníA nebo historickáB. Aktuální hodnotu bankovky stanovíme současným kurzem, který je v mnoha případech (ne-li ve všech) nutný povýšit o atraktivitu, žádanost bankovky. Historická hodnota bankovky je v mnoha případech značně odlišná od tehdy platných kurzů té či oné měnové jednotky. Pro nákup, ale i prodej, jsou rozhodující tři termíny. Cena nákupní, cena prodejní a cena katalogová. Nákupní cena se odvíjí od formy nákupu. Sběratelská nákupní cena je měřitelná zájmem sběratele konkretní bankovku získat do své sbírky. V tomto případě platí, že cena je dána ochotou kupujícího (sběratele) zaplatit své maximum. Jiná kategorie je obchodní nákupní cena, což je cena pro velkoodběratele (distributory), kteří získávají bankovky jako druh zboží pro další obchodování. Taková cena bývá pochopitelně nižší. Cenou prodejní stanovujeme hodnotu bankovky, kterou prodáváme. Je zřejmé, že některé bankovky časem svoji cenu zhodnocují, jiné svoji cenu mohou ztrácet. V současné době jsou například žádány bankovky Zimbabwe, protože jejich nominální hodnota je jedinečná (např. bankovka 100 trilionů). Je to tzv. časový efekt, kdy bankovka, s ohledem na inflaci té které země nemá prakticky žádnou, nebo minimální hodnotu. Za čas se dá předpokládat, že bankovka dnes s cenou 100,- Kč může za čas mít cenu podstatně nižší. Tato cena závisí i na počtu vydaných bankovek té které edice. Čím nižší je počet bankovek v edici vydaných, tím je pochopitelně cena vyšší a takovou zpravidla i zústane. Za cenu katalogovou považujeme cenu, která je uváděna v oficiálně vydávaných cenících pro sběratele bankovek.
Jako příklad stanovení ceny bankovky uvedeme bankovku Tanzanie z roku 2003 s nominální hodnotou 1000 šilinků. Její cena katalogová se pohybuje od 5.50 (týká se především ceny pro velkoprodejce) do 7.10 USD (resp.3,70 - 3.95 Euro) tedy zhruba 114,- až 146,- Kč. Cena prodejní je zpravidla v rozmezí 80,- až 130,- Kč. Problémem je, že celá řada obchodníků ke své nákupní obchodní ceně připočítává i 30% jejich pořizovací ceny, čímž se bankovka na trhu sběratelů někdy neúměrně prodražuje.
Tyto stránky jsem se rozhodl zřídit především ze dvou důvodů. Jednak si myslím, že krásné věci nemají zústávat utajené před okolním světem. Bankovky skutečně považuji (především některé) za umělecká díla, která si zaslouží širší pozornost. Druhým důvodem, kterým jsem byl motivován, je snaha pomoci začínajícím sběratelům a také ta skutečnost, že tato forma prezentace mi napomůže navázat kontakty s podobně zaměřenými sběrateli.