Aleko je kompletní opera od Sergei Rachmaninoff. Ruské libretto napsal Vladimir Nemirovich-Danchenko a je adaptací na poem The Gypsies od Alexander Pushkin. Opera byla psána v roce 1892 jako absolventská práce pro moskevskou konzervatoř (Moscow Conservatory), dílo získalo zlatou medaili za nejlepší práci roku 1892. Opera byla premiérována v Moskvě (Moscow) 19 května 1892 / 27.duben 1892 O.S..

HISTORIE PŘEDSTAVENÍ editovat

Velké divadlo v Moskvě (Bolshoi Theatre) premiéra 9 května (O.S. 27 duben) 1893 v Moskvě.

Skladatel dirigoval představení v divadle Kyjev (Kiev) a to 18 září /30 října 1893. Představení se zůčastnilTchaikovsky. Rachmaninoff se chtěl zůčastnit koncertu Čajkovského Pathétique Symphony 16 září /28 října, ale nakonec nebyl přítomen, protože musel odcestovat vlakem na další představení Aleka které dirigoval.[1]) K výročí prvního uvedení opery a to 9 května / 27 dubna 1899 v (Tauride Palace) v (Saint Petersburg) se představil Feodor Chaliapin v titulní roli, za využití sboru a baletu (Mariinsky Theatre).

První představení z zahraničí se odehrálo v Anglii 15 července 1915 v (London Opera House) pod taktovkou Vladimir Rosing.[2]

OBSAZENÍ editovat

Role hlasové zařazení moskevská premiéra obsazení
9 května 1893
(dirigent: Ippolit Al'tani)
Kievská premiéra obsazení
18 října 1893
(dirigent: Rachmaninoff)
St. Petersburg premiéra obsazení
27 May 1899
(dirigent: Rachmaninoff)
Aleko baryton Bogomir Korsov Bobrov Feodor Chaliapin
Mladý cikán tenor Lev Klementyev Borisenko Ivan Yershov
Zemfira soprán Mariya Deysha-Sionitskaya Eigen Mariya Deysha-Sionitskaya
starý muž, otec Zemfiry bas Stepan Vlasov Levitsky Frey
Cikánská žena contralto Shubina Tomskaya
Sbor, vedlejší role: Cikáni

DĚJ OPERY editovat

Čas: neuvedeno

místo: neuvedeno

Děj se odehrává na břehu řeky. Všude kolem stanů jsou roztroušena bílá plátna. Napravo – je stan Aleka a Zemfiry. Dále jsou - vozíky, ověšené koberci. Tu a tam plápolají ohně. V dálce skupina mužů - žen a dětí. Celkově tichá osada. Nad řekou se tyčí rudý měsíc. Mezi cikány je Aleko. Je to už dva roky, co odešel z města, od rodiny, od přátel, šel k cikánům a kočuje s jejich cikánským táborem. Opera začíná úvodem, ve kterém se zračí čistý a jasný obraz, vyjádřený melodií flétny a klarinetu, kontrastuje s temným a zlověstným motivem spojeným s obrazem Aleka.

Opona se otevírá, publikum vidí každodenní běh cikánského tábora. Sbor cikánů zpívá píseň "o svobodě, a společnosti bez nesvobod a útlaku" zpěv se snoubí s klidnou a lyrickou náladu. Starý muž zpívá o vzpomínce na dávné časy. Vypráví smutný příběh své lásky: v jednom roce jeho milovaná Mariula, utekla s cikánem z jiného tábora, a opustila jeho i jejich dítě Zemfiru. Aleko se diví, proč se stařec nepomstil za zradu, a váhal zabít nevěrnici i s jejím milencem. Zemfira nerada poslouchá agresivní řeči Aleka. Již dlouho je unavená z jeho lásky: "Nudím se, mé srdce stále tluče a ptá se". Všechny její myšlenky nyní planou po mladém cikánovi. Aleko vykresluje pomstu. Smutnou náladu příběhu starého cikána chtějí všichni obyvatelé tábora rozptýlit jinou zábavou a tancem. Jako první, zatančí ženy "tanec žen" s jeho pružnou, kolísavou, rytmicky vrtošivou melodií na klarinet, s žertovně vinutou rychlostí, pružným rytmem a změnách pocitů a vášní: zdrženlivé, líné, intenzivní - vypuknutí smyslnosti a svůdný žár. Na tanec navazuje „tanec mužů", skladatel zde odkazuje na skutečné cikánské melodie. Na konci se všichni zúčastní vášnivého tance a rozejdou se.

Objeví se Zemfira a mladý cikán. Snaží se jí políbit. Zemfira se ale bojí příchodu jejího muže (Aleka) a smluví si s mladým cikánem schůzku v noci na kopci nad hrobem. Objeví se Aleko. Mladý cikán souhlasí. Zemfira přichází do stanu a sedá si ke kolébce. Aleko si sedne ke spletici stanových lan. Zemfira zpívá ukolébavku ("starý muž, skvělý člověk"). Aleko se potácí v melancholii „Kde je radost z lásky nečekané?" Zemfira tvrději a ostřeji vyjadřuje svou nechuť k Alekovi a svou lásku k mladému cikánovi. Na konci se cynicky přiznává: "Já hladila jsem jeho vlasy v tiché noci! Jak pak se rozesmál" Na konci, Zemfira odchází na schůzku. Měsíc stoupá vysoko a je stále menší a bledší. Aleko zůstává sám. Zpívá jeho velkou árii "celý tábor spí“

Měsíc mizí a je vidět záblesk svítání. Z dálky doléhá hlas mladého cikána ("Podívej se: vzdálený obzor"). Začíná svítat. Zemfira se setkává s mladým cikánem. Snaží se utéci z tábora – co nejrychleji, ale mladý cikán chce počkat až do rozednění, Zemfira se čím dál tím více bojí Aleka. V tu chvíli se objeví Aleko, který je celou dobu sledoval a byl svědkem jejich milostných hrátek. Ve své kritice: "Kde je vaše láska?" - Zemfira říká: "Nech mě na pokoji! Jsem z tebe unavená. / Minulost se nedá vrátit. "Aleko se snaží Zemfiru přesvědčit o minulosti a jejich štěstí. Ona nesouhlasí a je rozhodnuta odejít s mladým milencem. Oba se pak vysmějí alekovi "jsi směšný a ubohý!" Aleko ztratí svůj příčetnost. Je připraven se pomstít. Zemfira vybízí, aby její mladý milenec utekl. Ale Aleko mu blokuje cestu, a bodne ho. Zemfira se nakloní nad umírajícího milence a pláče. Ona nenávistně říká Alekovi, "Nebojím se tě. / Pohrdám tebou i tvým vyhrožováním, / ta vražda je tvé prokletí. ""Tak zamřeš také!" - Volá Aleko a bodne ji nožem.

Začnou se objevovat ostatní cikáni. Probudil je hluk. Přichází i starý cikán a je v šoku z hrůzného pohledu. Ostatní cikáni také, v hrůze obklopují starého muže, Aleka a Zemfiru a mladého cikána. Zemfira zemře. Starý cikán se nechce pomstít vrahovy své dcery, ale vykazuje ho z jejich tábora. Aleko je vyobcován. Je smutný a zoufalý nad svým osudem, osamělost a hrůza proniká do jeho posledních slov - Aleko: "Ó hrůza! O vzpomínky! Znovu, jsem sám, sám!“

HLAVNÍ ÁRIE A ČÍSLA editovat

  • Tanec žen a mužů
  • Romance mladého cikána
  • Kavatina Aleka
  • Finále - duet Aleko a Zemfiry

KRITIKY editovat

Stejně jako ostatní dvě opery Rachmaninova se, Aleko snaží najít svůj vlastní kompoziční styl, nezávislý na starém systému číslované opery.. Michael Bukinik, ze vzpomínek na Rachmaninovy zkoušky opery na konzervatoři.

"byl jsem jeden z hráčů v orchestru, a během zkoušek jsme nejen obdivovali, ale byli jsme šťastní a hrdí, že můžeme hrát tak odvážné harmonie, a já ho už v té době považoval za hudebního reformátora."[3]

Geoffrey Norris napsal kritiku opery:

"postrádá dramatickou tendenci v a libretto je nerychlo splácaný "mišmaš"."[4]

moskevský kritik v době premiéry:

"Samozřejmě, jsou tam chyby, ale ty jsou převáženy originalitou hudebního projevu, a je jisté, že můžeme ještě mnoho očekávat od tak talentovaného skladatele."[5]

HISTORIE A VZNIK OPERY editovat

Měsíc před závěrečnou zkouškou na kompozičním oddělení bylo Rachmaninovi nařízeno psát tezi - ". Cikáni" - opera na libreto Vladimíra Nemiroviche-Danchenka (1858-1943) podle básně Alexandra Puškina. Opera byla napsána v nejkratší možné době do 17 dnů, což naznačuje, na vynikající schopnosti a talent autora v devatenácti letech. Zkušební komise mu udělila nejvyšší počet bodů a Rachmaninoff, byl jako hudební skladatel zapsán po boku nejlepších studentů školy na mramorovou desku. Opera, která měla premiéru 27. dubna (9. května) 1893 v Moskvě Velkém divadle, byla úspěšná. Mluvil o ní vřele i P. I. Čajkovskij. Báseň Puškina je silně zkrácena, a v některých místech změněna. Dílo od prvních okamžiků přináší dramatické napětí. V souladu s myšlenkou A.S. Puškina, libretista se řídil hlavní myšlenkou díla - konflikt člověka, daleko od civilizovaného světa, opuštěný svět po boku cikánů a Aleko. Utekl z "otrockých poměrů měst," snít a získat klid pod pohostinnou střechou stepí, ale aleko je stižen prokletí společenské třídy ze které vzešel. Žal Aleka přináší cikánům poznání tohoto strašného prokletí. Dílo je charakteristika duchovních stavů Aleka i rozpoložení samotného skladatele.

HUDBA editovat

"Aleko" - Komorní opera, lyrické psychologické drama s intenzivní akcí. Drama, charaktery jsou prezentovány na pozadí barevných obrazů přírody a cikánského způsobu života. Hudba opery zaujme upřímností projevu a melodickou velkorysostí. Úvodní orchestrální melodie flétny a klarinetu, rozdmýchá čistotu a mír, na rozdíl od temného, zlověstného motivu spojeného s obrazem opery Aleko. Refrén "Svoboda a krásná společnosti naše“ je prodchnuto lyrickou náladou a klidem. Příběh starce, "Magické síly zpěvu" se vyznačují svou, velkorysostí a moudrostí jednoduchosti. Jasné barvy, temperamentní rytmy cikánské hudby se objevují v tancích, tanec žen je tak hladký, umírněný a pohyb lehkosti následuje živý a provokativní, tanec mužů, který je založený na skutečných cikánských melodiích. V dalších částech opery se drama začíná odvíjet rychle. Píseň Zemfiry "Starý muž, skvělý člověk" nastiňuje její charakter, silná a vášnivá, tvrdohlavá, a odvážná. Aleko a jeho kavatina "celý tábor spí," vytváří obraz romantického hrdiny, trýzněného bolestnou žárlivostí a při pomyšlení na lásku Zemfiry, se vykresluje krásná široká a přenádherná melodie. Orchestrální mezihra líčí poetický obraz o svítání. Romantika mladých cikánů "Podívej na vzdálenou krajinu", který napsal v pohybu valčíku, je prodchnuta radostným pocitem plnosti života. V obrazu fatálního rozuzlení - zní teskná melodie osamělosti Aleko.

ZAJÍMAVOSTI editovat

Opera byla psána tři týdny před závěrečnou zkouškou na Moskevské konzervatoři.


Čajkovský operu schválil a stala se populárním kusem své doby jak v Moskvě, tak Petrohradě.


Do výčtu mistrovských árií vešla kavatina Aleka ze stejnojmenné opery.


Opera se nikdy "scénicky" nehrála v Českých zemích.

NAHRÁVKY editovat

  • 1951 I. Petrov, N. Pokrovskaya, A. Orfenov, A. Ognivtzev, V. Zlatogorova; Bolshoi Theatre Chorus and Orchestra; Nikolai Golovanov, conductor. Melodiya
  • ___ Vladimir Matorine, Natalia Erassova, Viatchslav Potchapski, Vitaly Tarastchenko, Galina Borissova; Russian State Choir; Bolshoi Theatre Orchestra; Andrei Chistiakov, conductor[6] Saison Russe
  • 1990 Artur Eisen (Aleko), Lyudmila Sergienko (Zemfira), Gleb Nikolsky (Old Man), Gegam Grigoryan (Young Gypsy), Anna Volkova (Gypsy Woman), Vasily Lanovoy (narrator). USSR Academic Grand Chorus of Radio & TV, USSR Academic Symphony Orchestra Svetlanov
  • 1995 Isoumov, Koulko, Tischenko, Lapina, Donetsk Philharmonic Orchestra, Kopman, live Rotterdam 1995, Verdi Records / Brilliant
  • 1996 Ghiuselev, Petkov, Blagovesta, Karnabatlova, Plovdiv PO, Ruslan Raychev. Capriccio
  • ____ Göteborgs Symfoniker, Neeme Järvi (Conductor), DG
  • 2006 Egils Silins, Maria Gavrilova, Alexandra Dursuneva, Andrey Dunayev, RSO Moskau, Vladimir Fedoseyev
  • 2007 Vassily Gerello (Aleko), Olga Guryakova (Zemfira), Vsevolod Grivnov (The Young Gypsy), Mikhail Kit (The Old Gypsy) Moscow Chamber Orchestra, Yurlov Capella, Constantine Orbelian
  • 2009. Sergey Murzaev (Aleko), Evgeny Akimov (Young Gypsy), Gennady Bezzubenkov (Old Man), Svetla Vassileva (Zemfira), BBC Philharmonic, Gianandrea Noseda. Chandos, DDD
Video
  • 1986 Nelli Volshaninova (Zemfira - actress), Svetlana Volkova (Zemfira - singer), Vladimir Golovin (Old Gypsy - actor), Vladimir Matorin (Old Gypsy - singer), Maria Papazian (Old Gypsy Woman - actress), Raisa Kotova (Old Gypsy Woman - singer), Sandor Semenov (Young Gypsy - actress), Mikhail Muntyan (Young Gypsy - singer) Moscow State Symphony Orchestra, Gosteleradio Chorus, Dimitri Kitayenko

Reference editovat

  1. Talk Classical
  2. Williams, Gordon. Britské divadlo ve velké válce: a revaluation, p. 273,. New York: Continuum (2003).
  3. Yasser, Joseph, "Progresivní tendence v hudbě Rachmaninově hudbě" (zima, 1951-1952). Tempo (New Ser.), 22: pp. 11-25.
  4. Yasser, Joseph, "Progresivní tendence v hudbě Rachmaninově hudbě" (zima, 1951-1952). Tempo (New Ser.), 22: pp. 11-25.
  5. NORRIS, Geoffrey. Rachmaninova studentská opera. The Musical Quarterly. 1973, s. 441–448. DOI 10.1093/mq/LIX.3.441. 
  6. QURAISHI, Ibrahim. 'Aleko'. Sergei Rachmaninov. The Opera Quarterly. 1997, s. 201–204. Dostupné online [cit. 2007-07-22]. DOI 10.1093/oq/13.4.201. 

<nowiki>