Wikipedista:Kateřina Ortová/Elegie (sbírka)
Elegie
editovatElegie jsou pátou básnickou sbírkou Jiřího Ortena. Dílo bylo sepsáno v roce 1941, těsně před autorovou smrtí, z cenzurních důvodů bylo ovšem poprvé vydáno až po druhé světové válce, v roce 1946. Jedná se o sbírku 9 elegií, jejichž hlavním tématem je básníkovo zamýšlení nad smyslem života, vírou, láskou a loučení se s mládím a s ním spojenou naivitou.[1]
Obsah
editovatBásnická sbírka obsahuje 9 básní.
- První - První elegie je o ztracené lásce. Lásku přirovnává ke smrti.
- Druhá - Hlavním tématem druhé elegie je opět nešťastná láska. Píše o zemi, která je pro něj symbolem jediné stálosti, když ho láska opouští.
- Třetí - Třetí elegie je zasazena do kontextu snu, který vytváří kompoziční rámec celé elegie. Lyrický subjekt chce odplout ze světa, touží po smrti. Nakonec se ovšem probouzí, sen mu nenechá možnost spásy smrtí.
- Čtvrtá - Čtvrtá a pátá elegie je o dětství. Popisuje své zážitky a pocity z mizejícího mládi. Uvědomuje si jeho nenávratnost a přijímá tragiku osudu.
- Pátá - Čtvrtá a pátá elegie je o autorově dětství. Popisuje své zážitky a pocity z mizejícího mládi. Uvědomuje si jeho nenávratnost a přijímá tragiku osudu
- Šestá - V šesté elegii lyrický subjekt popisuje absurditu lidského údělu. Zasazuje báseň do prostředí cirkusu, na němž absurditu ukazuje.
- Sedmá - Sedmá elegie je psána formou dopisu autorce románů Karině Michaelisové. Oslovením poukazuje na touhu po lásce a porozumění druhého člověka. Lyrický subjekt se dožaduje Boha, následně ho však popírá.
- Osmá - Lyrický subjekt v osmé elegii přijímá smrt a loučí se s minulostí. Dochází k vyrovnání a smíření s lidským osudem.
- Devátá - Poslední elegie je v duchu loučení. Lyrický subjekt děkuje za to, co mohl prožít, za všechny krásy, radosti i zklamání, které mu život dal. Začíná nový život.[1][2]
Jazyk a styl
editovatOrtenova poezie se dá zařadit do existenciální poezie. Dílo má převážně lyrickou strukturu, můžeme ovšem vidět i náznaky dějovosti.[1] Básně jsou psány nepravidelným veršem, pouze Sedmá je psána sdruženým rýmem.
Příklady jazykových prostředků, tropů a figur:
- eufemismus (láska, jež našla svého Kaina)
- epizeuxis (Jen jaký květ a jakou, jakou barvu?)
- anafora (než jízda let nás takto podupala,
než vědomí nás takto narušilo,
než láska duši naši zpustošila,)
- apostrofa (Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa)
- personifikace (Kam prcháš, řeko, když ti náhle břehy do moře vběhnou?)
Ukázka
editovatÚryvek ze sedmé elegie:
Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
aby se zavřely. Poproste rozpadání,
aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
že ve své mladosti podobám se již králi
zašlého království. Vy jste přec věděla,
co křídel chybí nám k rozletu anděla,
jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c MED, Jaroslav. Slovník básnických knih [online]. Praha: Československý spisovatel, 1990 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ STRNADLOVÁ, Zuzana. POKUS O ROZBOR TŘETÍ (ELEGIE) JIŘÍHO ORTENA [online]. Brno: SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS, 1998 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ ORTEN, Jiří. Elegie [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Literatura
editovat- První vydání Elegie (1946) v digitální knihovně Kramerius