Wikipedista:Fiš Myš/Pískoviště2
tučné písmo
- zase jsme doma
- a před
nějakou větu a něco
ale musí to být s mezerou
a další řádek bude zase v rámečku
a tento asi ne
bude v rámečku
a tohle prý ne
ddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd dddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd dddddddddd
ddddddddddd
dddddddddddddd
ddddddddddd
co z toho
editovatMoje Pískoviště číslo 2 Wikipedista:Fiš Myš/Pískoviště
.
| NOTA | obrázek | Plody | |
|---|---|---|---|
| jablko | |||
 |
|
| |
| Jabloň
strom |
.
.
.
.
http://www.ndm.cz/cz/opereta-muzikal/inscenace/36-podskalak/.
PODSKALÁK
František Ferdinand Šamberk, Karel Hašler
Jedna z neojblíbenějších českých lidových operet. Původní hře o čtyřech obrazech Františka Ferdinanda Šamberka Podskalák z roku 1882 zajistily nehynoucí popularitu bezesporu šlágry a hudební čísla divadelního a filmového herce, textaře a především nejslavnějšího českého písničkáře Karla Hašlera. V roce 1928 byl Podskalák s úspěchem také zfilmován a titulní roli si s velkou chutí zahrál Theodor Pištěk. Zábavný příběh lidové operety o čtyřech obrazech nás zavede do Podskalí (dnes už neexistující pražské osady na pravém břehu Vltavy) mezi jeho svérázné obyvatele.
.
.
.
Podskalák
editovatKarel Hašler
Premiéra: 25.4.2009 a 2.5.2009
Režie: Josef König
Zábavný příběh lidové operety o čtyřech obrazech nás zavede do Podskalí, dnes už neexistující pražské osady na pravém břehu Vltavy, mezi jeho svérázné obyvatele někdy na počátku 20. století.
V Podskalákovi jde o poměrně jednoduchý příběh sirotka Václava, který se vrací z vojny ke své Božence. Je však zcela bez prostředků, a tak není Boženčinou matkou Aurélií příliš vítán. Zvrat v ději zařídí dopisy, podle kterých je mladík nemanželským synem velkoobchodníka a bankéře Sommerfelda.
Novou dimenzi dal tomuto příběhu Karel Hašler, který předlohu Františka Ferdinanda Šamberka obohatil o své vlastní staropražské písničky, které se již před druhou světovou válkou staly všeobecně známými a populárními. Ve hře tak zazní hity a evergreeny české populární hudby jako jsou My jsme ti Pražáci, vltavská krev, Ta naše písnička česká, Za vodou, za vodou, za vejtoňskou hospodou, Až já půjdu do nebe a další.
Šamberkův stoletý text a hudba o něco mladšího Karla Hašlera osovuje nejširší vrstvy diváků a přináší vkusnou a kvalitní zábavu. F.F. Šamberk přijal z obrození touhu našich buditelů po českosti a Karel Hašler dělal v hudbě totéž. Bil se za češství a bojoval jak proti Rakousko-Uherské monarchii, tak proti nacismu, což ho stálo život v koncentračním táboře.
Divadlo Václav, z.s., Václavov 89, 789 01 Zábřeh
Vytvořeno službou Webnode
.
.
.
.http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Hudebn%C3%AD_divadlo_Karl%C3%ADn
Na nuselské scéně se častěji hrály původní české a slovenské hudební komedie a minimuzikály (Ondráček, Schneider: Pro Petra a Lucii; Jakoubek, Walló: Král zlatokopů – 1967; Jakoubek, Dryer: Řehtačka; Borovec, Marat: Otec, matka, Jan a Katka – 1968; Vomáčka, Jedličková: Hledá se panic, 1969). Na hlavní karlínskou scénu pronikli Ondráčkovi a Schneiderovi Gentlemani (1967) a satirická hudební komedie J. Melíška a V. Rohleny Pan Alcron vdává dceru (1968), později přičtená k tíži tehdejšímu vedení. V repertoáru se uplatnily i oblíbené starší, často aktualizované lidové operety (Piskáček: Perly panny Serafínky, 1967; Beneš: Na tý louce zelený; Hašler: Podskalák – 1968; Beneš: Uličnice, 1969). Méně zastoupená klasická opereta ožívala v nekonvenčních inscenacích (Friml: Tři mušketýři, 1967; Lehár: Země úsměvů, 1968). Vedle kmenových režisérů O. Haase (1965–80), L. Spáčila (1961–72) a R. Vedrala pohostinsky režírovali K. Jernek, S. Regal, F. Paul aj.¨
Literatura
editovatJ. Träger: Nové vítězství Nezvalovy poezie, LitN 1, 1952, č. 32, s. 4, I. Růžička: V hledišti divadla v Karlíně, DN 2, 1958/59, č. 17–18, s. 10; J. Bajer: Karlínské problémy a perspektivy, DN 6, 1962/63, č. 4, s. 1; F. Rachlík: O přetvářce a domněnce, rkp. 1977, DÚk, s. 309; L. Šterc: Sto let budovy karlínského varieté, rkp. 1981, rozmn. HDK 1997 + Mýma očima aneb O lidech kolem karlínského divadla, rkp. 1991, rozmn. HDK 1997; J. Herman: E. F. Burian – Karlín – Opereta, Scéna 10, 1985, č. 20, s. 7 + Nejen karlínské problémy po 40 letech, Scéna 11, 1986, č. 9, s. 7 + Hudební divadlo v Karlíně se probudilo?, DN 2, 1993, č. 11, s. 2 + České muzikálové herectví, DN 4, 1995, č. 2, s. 1 + Opereta versus muzikál, DN 5, 1996, č. 19, s. 1; L. Šterc, P. Jánská: Aby nám to lépe mluvilo, zpívalo a tančilo, Scéna 14, 1989, č. 9, s. 1; L. Petišková: Jiří Frejka v MDP, in: Divadlo nové doby 1945–1948, 1990, s. 318; J. Machalická: České hudební divadlo od Bacha po Vlacha, DN 1, 1992, č. 16, s. 4 + Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co, SaD 3, 1992, č. 8, s. 70 + Jak dál v HDK, LD 19. 3. 1993 + Potíže s hudebním divadlem (v Karlíně), SaD 4, 1993, č. 4, s. 31 + Jako housky na krámě, SaD 5, 1994, č. 5, s. 86; F. Sychra: Hudební divadlo v Karlíně a v Nuslích v období mezi sez. 1965/66 a 1969/70 včetně, sem. práce, katedra divadelní vědy FF UK 1994; P. Vrba: Karlínské divadlo v zrcadlech časů, rkp. 1992; 50 let Hudebního divadla v Karlíně, Divadlo 1, 1995, č. 8, s. 73; G. Macků, V. Vašák: Z operety do operety, 1996.
ČHS
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 175—180
Autor: Jana Machalická, Josef Herman
.
.
.
.
Opereta na vymření?
editovatJak jsem tak na přelomu roku poletovala po republice za operetními Netopýry, stále víc se mi vnucovala myšlenka na to, jak to s tou operetou u nás vlastně vypadá. Operetě se prorokuje vyhynutí přinejmenším tak dlouho, jako těm úzkostlivě sčítaným netopýrům. Ale patří opereta opravdu k ohroženému druhu, jehož životní prostor se zmenšuje a o nějž diváci přestávají jevit zájem? A v tom je právě háček, jak praví princ Hamlet.
Jistěže, životní prostor operety se zmenšuje, pokud za něj budeme pokládat specializované soubory, které „na plný úvazek“ precizují operetu jako divadelního umění sui generis. Jedno z prvních divadel, které bylo po sametové revoluci zrušeno, bylo Krušnohorské divadlo v severočeských Teplicích, posléze vzal za své operetní soubor v Olomouci sloučením s operou, původně operetní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla se začal v mnohem větší míře věnovat hudební komedii a posléze muzikálu, což je ostatně osud i Hudebního divadla v Karlíně, kdysi neotřesitelné bašty operetního umění. A když se podíváme na repertoár ostravské operety, jediného specializovaného souboru, který zde ještě zbývá (a zprávy o jeho zrušení prosakují divadelními kuloáry), tak kromě Netopýra najdeme na aktuálním březnovém a dubnovém programu jen Brázdovy Ztřeštěné námluvy a Hašlerova Podskaláka.
Ovšem, když zalistujeme programem domácích operních souborů, nestačíme počítat: Národní divadlo Brno má na repertoáru Netopýra, Moravské divadlo Olomouc Vídeňskou krev i Boccaccia, Slezské divadlo Opava Vídeňskou krev a chystá Lehárovu Giudittu, Severočeské divadlo opery a baletu Veselou vdovu, Divadlo J. K. Tyla v Plzni Vévodkyni z Chicaga, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích dokonce tři kousky – Mamzelle Nitouche, Ptáčníka a Na tý louce zelený, kterýžto titul se má objevit ještě letos i v libereckém Divadle F. X. Šaldy… A nejde jen o pouhé počty. Z výše zmíněného přehledu je patrné, že zdaleka neobstojí tvrzení, že operní soubory se věnují jen tzv. velké či klasické operetě straussovského či lehárovského typu, která vyžaduje operně školené hlasy.
Kam má paměť sahá, tak se tvrdilo, že zájem o operetu vymře s právě stárnoucí generací. Za mých mladých let se to zdůvodňovalo tím, že diváci sami prohlédnou prohnilost tohoto měšťáckého reliktu, poté se sázelo na to, že operetu vytlačí muzikál, ale kdyby se měly naplnit předpoklady o vymírajících generacích operetních fajnšmekrů, byla by hlediště plná stále starších a starších důchodců. A to už několik desetiletí. Ale ono tomu tak není. Na ostravském Netopýru jsem byla ve svých pětapadesáti široko daleko nejstarší divačkou.
Přiznám se, že tak úplně nechápu, co diváky mladší generace na operetě vábí. Krásné melodie? Sladkobolný příběh končící téměř vždy happyendem („vezmou se!“)? V Čechách (na Moravě i ve Slezsku) oblíbená komika estrádního typu, která se po roce 1989 vytratila z obrazovek televize i jevišť kulturních domů? Nicméně, plná hlediště (a to nikoli v závislosti na předváděné kvalitě) jsou stále dost přesvědčivým faktem pro to, aby opereta žila svým podivuhodně odolným životem. Vzdor málo nápadité dramaturgii omílající dokola dvě desítky titulů, povážlivě hudebně i pěvecky rozkolísané úrovni (kde jsou zpěváci, neřkuli režiséři a zvláště pak dirigenti, kteří si s operetou rozumějí?), tvrdošíjně milována a hýčkána publikem.
· Autor: Radmila Hrdinová
· Publikováno: 23. března 2010
· Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky
Hledaný výraz: Podskalák
editovatNezařazené -
Opereta na vymření?
editovatJak jsem tak na přelomu roku poletovala po republice za operetními Netopýry, stále víc se mi vnucovala myšlenka na to, jak to s tou operetou u nás vlastně vypadá. Celý článek
· RADMILA HRDINOVÁ
· Žádný komentář
· 23. březen. 2010
·
·