Elfos

B

Cokoli spatříš, nechť jsou v tom květy.
Cokoli pomyslíš, budiž v tom měsíc.
– Macuo Bašó –

D

Pete obvykle užíval vlastních dveří, kromě případů, kdy se mu podařilo
donutit mě, abych mu otevřel některé z lidských – tomu dával přednost.
Nikdy však svých dveří nepoužil, když venku ležel sníh.

Když byl ještě kotě, samé chmýří a pomňoukávání, vypracoval si
jednoduchou filozofii. Já jsem měl na starosti ubytování, stravu a počasí,
on sám se staral o všechno ostatní. Zvlášť jsem mu ale musel skládat účty
za počasí. Connecticutské zimy jsou dobré jedině pro vánoční pohlednice;
tu zimu Pete pravidelně zkontroloval svoje dveře, odmítl vyjít ven kvůli
tomu nepříjemnému bílému za nimi, a pak na mě dorážel, abych mu
otevřel některé lidské.

Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést
do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním
všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je
tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatímco jeho kritika mé
neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.

Potom zůstal uvnitř, dokud ho hydraulický tlak bezpodmínečně nepřinutil
jít ven. Když se vrátil, led na jeho packách cvakal na prkenné podlaze
jako maličké dřeváky; vyčítavě se na mě díval a odmítal příst, dokud se
nevytrucoval – pak mi až do příště odpustil.

Nikdy se však nevzdal a nepřestal hledat dveře do léta.

– Robert A. Heinlein –

E

Elfím jménem ji oslovil,
a zůstala stát v naslouchání..

– John Ronald Reuel Tolkien –

F

Koloběžka;
uskočení náhlého brouka.
Ve skle:
mé jsou ty ruce blíž.
U řeky kočka
přístav si mění v louku
– slunce na obloze
a slunce u tlapek.

– Miroslav Fišmeister –

H

Dechdárné

Noční zašeptání

– Bob Hooke –

K

Kočka dlouze a důkladně zívla. Předvedla přitom neuvěřitelně růžový jazyk a ústa. "Kočky nemají jména," řekla konečně.
"Opravdu?"
"Opravdu. To jen vy lidé máte jména. Protože nevíte, kdo jste. My víme, kdo jsme, tak nepotřebujeme jména."
..
Něco chlupatého a nadýchaného se o ni otřelo hladkým, vtíravým pohybem. Koralina vyskočila, ale vydechla úlevou, když viděla, kdo to je.
"Aha. To jsi ty," řekla černé kočce.
"Vidíš, nebylo zas tak těžké mě poznat, že? I beze jména."
"No, ale co kdybych tě chtěla zavolat?"
Kočka nakrčila čumák a zatvářila se téměř pohrdavě. "Volání na kočky," řekla mrazivě, "je naprosto nesmyslná činnost. Je to, jako bys chtěla volat na tornádo."
"Co když bude čas obědvat? Nechtěla bys, abych tě přivolala?"
"Přirozeně," přisvědčila kočka. "Ale docela postačí prosté 'oběd!'. Vidíš? Jména nejsou nutná."

– Neil Gaiman –

M

„Tady máš zase křídla,“ řekl Muž z Měsíce, když byli u věže. „Teď leť a bav se! Neproháněj měsíční paprsky,
nezakusuj mi mé bílé králíky a vrať se, až budeš mít hlad nebo tě bude trápit něco jiného.“

– John Ronald Reuel Tolkien –

S

Někdy sám sobě vypravuji příběh
a jindy zazpívám si malou písničku
o tom že nohy máme jenom na bolení
a duši k tomu aby vydržela

A jsem zas neslyšný jak neslyšné je světlo

– Jan Skácel –

T

Jak usínají malí tuleni

Mláďata se obyčejně drží za máminým ocasem, jen tulení děti ne. Celý den by se nejraději
toulaly mořem na vlastní pěst a tulenice mají plné ploutve starání, aby je uhlídaly.
Teprve navečer, když do moře padne stín, stulí se malý tuleň mámě pod ploutev
a dívají se spolu, jak kolem pomalu a tiše jako bílé plachetnice plují ledové kry.
A začnou je počítat: první, druhá ... devátá ... a na té devadesáté deváté ledové kře
prý sedí stříbrný tuleň měsíc, sundává z nebe jednu hvězdu po druhé a koupe je v moři.
Jenomže — než ta devadesátá devátá ledová kra připluje, všichni malí tuleni už dávno spí..

– Hana Doskočilová –

W

Hraju hru dvěma kameny
– Tvým potulným
a mým vždy o políčko
blíž Tvému.

– Ivan Wernisch –