Barbora Kabeláčová

== HRADNÍ KAPLE NA BEZDĚZU ==

Kaple sv. Archanděla Michaela (ochránce rytířů) patří mezi naše nejhodnotnější památky architektury 13. století vůbec. Jako jedna z prvních staveb hradu byla postavena na jeho východní straně ve stylu raně gotickém. Kaple byla původně zasvěcena Archandělovi Michaelovi, roku 1624 byla však přesvěcena Panně Marii a poté znovu sv. Archanděli Michaelovi. V roce 1666 sem byla benediktýny uložena jedna ze tří kopií Černé Madony Montserratské, která údajně měla schopnost uzdravovat. Právě díky těmto zázračným vlastnostem mířily na Bezděz zástupy poutníků a kaple tedy neměla nouzi o své pravidelné posluchače bohoslužeb. Do dějin českého národa se zapsal osudy svých obyvatel, které inspirovaly řadu českých umělců k vytvoření významných děl v oblasti literární, hudební a výtvarní. Mezi nevýznamnější obyvatele patří královna Kunhuta, která byla na Bezdězu vězněna od roku 1279 spolu se svým synem Václavem III. a dcerou Anežkou. To přispělo, aby v roce 1978 byla tato významná stavba prohlášena českou Národní kulturní památkou. Český král Přemysl Otakar II. v průběhu 60. let 13. století vzhledem k výhodné poloze osady Bezdězu, dříve nazývané po jakémsi Bezdědovi, dal pokyn k vystavění mohutného kamenného hradu. Hrad sloužil jako obrana obchodní cesty, která vedla z Prahy do Žitavy a také proti stále větší rozpínavosti sousedících rodů Markvarticů a Ronovců. Stavbu prováděla královská stavební huť, která působila na všech významných stavbách Přemysla Otakara II.. Stavba tohoto gotického hradu trvala pouze necelých 15 let a je považována za nejmodernější a nejdokonalejší hradní stavbu 13. století. Velkolepá kaple nám napovídá, že slohová orientace mistrů, kteří budovali Bezděz je nejspíše hessenská. Zajímavostí je, že tato kaple byla dostavěna až po skonu Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli. Roku 1283 byl Bezděz navrácen do vlastnictví krále. Hrad byl rovněž v zástavě pánů z Dubé, které vyplatil Karel IV. a stal se dočasným vlastníkem Bezdězu. Podle většiny pramenů v roce 1398 král Václav IV. zastavil hrad bratranci markraběti Prokopovi a na krátké období i bratrovi Zikmundovi, poté byl hrad v držení různými šlechtickými rody.

Architektura

Kaple je jednolodní prostora zaklenutá dvěma poli křížových kleneb a klenbou závěru. Před vstupem do ní se nachází malá arkádová předsíň s lomeným portálem, nad kterým se objevuje vegetativní motiv, kterým jsou zdobeny různé architektonické prvky v celé kapli. Světlo do kaple proniká přes dvě řady gotických lomených oken (zasklená jsou pouze okna na vnější straně kaple.) V západní části se nachází tribuna určena pro krále. Ve východní části pak oltář, sedílie a ochoz vojenského charakteru, který býval využívaný i k poslechu bohoslužeb. Ve střední části pak najdeme sakristii.

Popis interiéru

Do předsíně kaple, která je sklenutá na dva osmiboké pilíře, vstupují návštěvníci po třinácti schodech. Vchod je do krátké arkádové chodby. Z předsíně do svatyně se vchází po dvou schodech portálem, který je sedm metrů vysoký a jeho tympanon zdobí vegetativní motiv - Strom života. Vpravo od vstupního portálu na západní straně lodi, stojí tribuna s netradičním vchodem z patra. Tribuna je podpírána dvěma hrotitými oblouky. V jižní zdi je umístěno točité schodiště, které vede na kůr a na ochoz vedoucí z kaple k velké věži podél paláce. Tribuna byla využívána panovníkem při bohoslužbách. Pro veřejnost je v této době zpřístupněna pouze dvakrát do roka.

K uložení mešního nádobí a roucha sloužila sakristie, která se nachází ve střední části. Sakristii osvětlovalo z nádvoří pouze malé okénko. Nad portálem najdeme znak stromu s ještěrkou, která symbolizovala plodnost. V té době se věřilo, že pokud se žena pod portálem projde, do roka přijde do jiného stavu.

Dalším rysem bezdězské kaple jsou sedílie. Tyto výklenky podél obou bočních stěn sloužily k odpočinutí při modlitbách. Na svorníku žeber klenby najdeme ještě dnes pozůstatky vylomeného otisku štítu. Neví se, zda to byl znak královský nebo některého z pánů české šlechty.

V místech nad sedíliemi se nachází ochoz. Z ochozu kaple, který byl součástí opevnění, byla možnost pozorovat hlavní bránu a skrz nezasklená okna se účastnit bohoslužby. Tento typ ochozu se v českých zemích vyskytoval zřídkakdy, avšak pro francouzské burgundské kaple je běžný. Ochoz, který odlehčuje silné zdivo, je široký 3 metry a byl především zhotoven za účelem obrany, měl tedy i vojenský charakter. Sloužil k zajištění bezpečnosti pozdějšího vstupu z této východní strany a v případě potřeby se z ochozu mohla stavba chránit ze tří světových stran. Skalnatého srázu stavitel využil tak, že na něm vystavěl nevysokou zídku, z níž pak stráž mohla lépe vyhlížet nepřítele. Tento sráz byl svědkem mnoha smrtelných pádů.

Ochoz je lemovaný dvěma trojdílnými, třemi dvojdílnými a dvěma jednodílnými okny. Po vnitřní straně pak sedmi dvojtými, které jsou odděleny prutem, kružbou a sférickým rovnoramenným kř ížem. Tudíž byla kaple osvícena přes dvě řady gotických lomených oken. Oblounky, hlavičky, patičky a soklíky najdeme v profilovném ostění oken, která byla původně zasklena a vyplněna vitrážemi, což dokládají drážky v jejich profilaci.

I nosný systém je velmi zajímavý. Na plochých talířových patičkách vystupují od země oblé přípory bez dělících výžlabků a polygonálních soklíků. Mezi soklíky a patky byly vloženy malé klínky. "Přípory vrcholí štíhlými kalichovitými, nahoře trojdělenými hlavicemi s prstenci dole vykrojenými jemným výžlabkem a nizoučkou trojdílnou krycí deskou. Celek završuje trojice kalichovitých hlavic". (k) Hlavice jsou zdobeny vegetativním motivem. Pod kaplí je umístěna podzemní hrobka, v níž byly uloženy ostatky všech řeholníků zemřelých v klášteře. Jejich kosti byly pohozeny po nádvoří hledači drahých kamenů.

Vybavení kaple

Oltáře

Naproti tribuně, uprostřed vyvýšené podlahy kněžiště stával oltář. V roce 1624 se stal majitelem Albrecht z Valdštejna a od té doby se na území Bezdězu začali zabydlovat mniši. V 17. století začala být kaple upravována pro potřeby kláštera. Právě za vlády Albrechta z Valdštejna se hrad stal klášterem. Albrecht nechal v kapli vystavět oltář svatého Marka, kam chodili věřící každou sobotu na mši. 29. dubna 1704 byl oltář vyměněn za nový. Na jeho zhotovení přispěli tehdejší majitelé hradu Po stranách se nacházely vedle hlavního oltáře ještě čtyři další. Ty byly zasvěceny sv. Benediktu (napravo), sv. Kříži (nalevo). Další byl zasvěcen Janu Nepomuckému a poslední z roku 1703 sv. Salvádoru, jenž obsahoval i sochu světce. Ostatní oltáře byly vyzdobeny scénami ze života světců - představují Narození Panny Marie, Neposkvrnené početí, Navštívení Panny Marie, Očišťování Panny Marie, Letnice, Nanebevzetí Panny Marie a Zvěstování. Zbylé obrazy zpodobňovaly Z mrtvých vstání Krista, Kristus zjevuje Panně Marii, Bolestivá Panna Marie, Kristovo narození, Nejsvětější trojice, Svatý Benedikt a sv. Scholastika. (citace*) tyto obrazy byly vymalovány dobrodinci z blízkého okolí v letech 1720-1730.

Varhany

V roce 1736 byly do kaple umístěny nevelké varhany. V kněžišti bývaly zbytky mramorové tumby hlavního oltáře, která kryla hrobku. Do ní byl v roce 1748 pochován převor bezdězského kláštera Veremund Proche. V roce 1785 bylo z Bezdězu odvezeno vše včetně varhanů. V témže roce byl klášter zrušen císařem Josefem II. a kaple odsvěcena.

Zvony

Sanktusová věžička nad střechou kdysi skrývala dva zvony. První z doby raně gotické a druhý až z roku 1701, kdy zvon hradu daroval Arnošt František z Valdštejna. Protože byla věž malá, oba dva velké zvony se do ní nevešly, a tak byla v roce 1732 vystavěna v blízkosti nová zvonice. V 80. letech téhož století bylo provedeno nové zastřešení kaple.

Rekonstrukce

Ještě v polovině 19. století jsme mohli vidět po všech stěnách kaple zbytky maleb, které zde vznikly v roce 1724 a roku 1844 byly otlučeny a přebíleny vápnem spolu se všemi budovami Bezdězu. V letech 1912-1913 byla kaple nákladně opravena Arnoštem z Valdštejna. Byla vyměněna a doplněna celá řada pískovcového ostění, žeber a kružeb, poškozené články byly případně zrestaurovány. Projekt vypracoval vídeňský architekt Humbert Walcher z Moltheimu a práce na hradě vedl stavitel a architekt Rudolf Rösler z České Lípy. Omítnutí, vydláždění a zasklení oken proběhlo v 60. letech 20. století.