Česko

Starokladrubský kůň

Starokladrubský kůň v šestispřeží Základní informace země původu Česko

využití Tažný nebo kočárový kůň průměrný věk 28 až 30 let Tělesná charakteristika hmotnost Okolo 700 kg výška † 165 – 175 cm tělesný rámec Obdélníkový † výška uváděna v kohoutku

Starokladrubský kůň je nejstarší české plemeno, český chovatelský unikát,[1] jehož původ sahá až na začátek novověku. Zároveň je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Dnes je to velmi oblíbený výstavní nebo rodinný kůň, vhodný i pro to, aby na sobě vozil malé děti. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Obecně se dělí na dva typy: starokladrubský bělouš a starokladrubský vraník. Starokladrubský vraník vznikl společně s běloušem. Vraníci ale zdědili více vlastností po tvrdých neapolských předcích, nebyli tak ustálení v exteriéru, tak byli bráni jako méně ušlechtilí. Byli u císařského dvora používáni především pro smuteční obřady a pro církevní hodnostáře, ale i k těžké práci v hospodářství, pro svou vytrvalost a tahavost byli oblíbeni mezi chovateli a rolníky.[1]