Vlajka Tibetu

Vlajka Tibetu byla představena 13. dalajlámou v roce 1912; roku 1955 byla Tändzinem Gjamcchem, 14. dalajlámou, stanovena jako oficiální vlajka Tibetu. Od protičínského povstání roku 1959 je v ČLRvýjimkou Hongkongu zakázána. Červené pásy zastupují původní kmeny – předky Tibeťanů. Uprostřed je zasněžená hora symbolizující Tibet a na jejím vrcholku Slunce. Před ní stojí dva sněžní lvi s tříbarevným drahokamem představujícím Buddhu, dharmusanghu; u nohou pak mají dvoubarevný drahokam značící etické chování. Lemování vlajky představuje zlato jako symbol Buddhova učení, strana bez lemu pak otevřenost vůči nebuddhistickému učení.