Wikipedie:Očekávaný název (úvaha)

Wiki rules.svg
Úvahy, názory a podněty k zamyšlení

Text této stránky není pravidlem ani doporučením, a v tomto smyslu tudíž není závazný. Je to ale názor, který na určité aspekty fungování Wikipedie zastává jeden či více wikipedistů a předkládá ho ostatním jako podnět k zamyšlení.

  • Jste-li zastáncem tohoto názoru: Pokud budete někde diskutovat, neargumentujte touto stránkou, jako by šlo o pravidlo, ale užijte odkaz na ni k vysvětlení svých pohnutek. Nebojte se k názoru přihlásit na příslušném místě diskuse nebo na vlastní uživatelské stránce.
  • Jste-li oponentem tohoto názoru: Nevkládejte do této stránky své názory. Diskutovat můžete v diskusi, můžete založit názorovou stránku s konkurenčním podnětem k zamyšlení.

Respektujte, že jiný wikipedista může mít jiný názor než vy.


Upozornění. Tato stránka je úvaha vzniklá z přesměrování. Pokud vás sem odkázalo přesměrování, pokračujte na doporučení Wikipedie:Název článku, případně přímo do podsekce tohoto doporučení Očekávaný název

Vzhledem k určitým pochybnostem v doporučení „Název článku“ je zde tento text. Očekávaný název článku je mantra, se kterou s oblibou argumentují konzervativní kolegové na projektu.

O co se vlastně jedná? Text doporučení praví mimo jiné: Název článku by měl být takový, jaký by český čtenář nejspíše očekával. Jakýkoliv další výklad toho, co má kdo očekávat, však chybí. Zmíněná věta nesplňuje podmínky pro závaznou definici. Je psána podmíněně (v konjunktivu), a nadto je v ní použito další relativující slovo nejspíše. Doporučení tedy chybí jakákoliv stabilita a nepraví ani to, kde by měl čtenář něco očekávat, ani kdy by to měl očekávat. Definován není dostatečně ani pojem český čtenář. Pod tímto pojmem by měl být správně míněn čtenář českojazyčných textů. Wikipedie je celosvětový projekt, a proto nemůže pojem český čtenář obstát. V zásadě musí být zahrnuti všichni čtenáři, kteří si s textem dokáží kognitivně poradit, třeba i jej pracně přeložit. Přinejmenším by však měli být v doporučení zohledněni všichni čtenáři, kteří jsou schopni pochopit českojazyčné texty, což předpokládá alespoň základní znalosti českého jazyka a jeho struktury. Přesto by bylo vhodné, nahradit výraz český čtenář pouze slovem čtenář.

Jak je již uvedeno výše, doporučení nepraví, kde lze najít očekávaný název. Z kontextu vyplývá, že by to mohla být samotná Wikipedie.

Následně uvádím několik možných případů očekávání čtenáře.

  • Čtenář očekává, že budou názvy článků fakticky správné.
  • Čtenář očekává, že budou pravopisně správné.
  • Čtenář očekává, že další informace lze nalézt pod jménem či názvem, které/který někde viděl nebo slyšel, a chce se dozvědět více.
  • Čtenář si přečetl určitou knihu a očekává, že se dozví něco více o autorovi. Očekává, že jméno autora či jeho pseudonym, uvedený na obálce knihy, nalezne také v názvu článku na Wikipedii.
  • Čtenář článku o hudebníkovi již zná určitou píseň či hudební dílo. Očekává, že v názvu článku nalezne jméno např. hudebního skladatele či interpreta, tak jak je mu známo.
  • Čtenář viděl obraz například v obrazárně, nacházející se v jiné zemi. Na obraze zjistil čitelné signum malíře/malířky nebo bylo toto jméno uvedeno na zvláštním štítku vedle obrazu či v katalogu výstavy nebo v jiné publikaci. Čtenář očekává, že najde na Wikipedii na základě tohoto zjištěného jména další informace o autorovi obrazu.
  • Čtenář viděl na plakátech umělcovo jméno a očekává, že je v tomto znění uvedeno na české Wikipedii.
  • Na kandidátní listině do voleb si čtenář přečetl jména kandidátů. Jeho očekáváním je, že nalezne tato jména jako čtenář článku o kandidátovi/kandidátce.
  • Čtenář očekává, že se dozví něco o tom, proč užívá osoba zvláštní pseudonym či umělecké jméno a jak k němu přišla. Očekává rovněž, že kromě pseudonymu bude v článku uvedeno i občanské jméno, a to tak, že bude z textu patrný rozdíl mezi oběma jmény. U osob, které užívají více pseudonymů, čtenář očekává, že tyto budou také uvedeny.

Čtenář se dostává do značných potíží, když o předmětu článku (osoba, věcné téma, pojem) neexistují žádné českojazyčné texty či jiné zdroje. Očekávanost názvu potom obecně pokulhává. V takových případech čtenáři, třebas českého původu, nezbývá, než se hledat v cizojazyčných zdrojích. Jaký by měl být očekávaný název zvláště osob v takových případech? Tady bych doporučil vycházet z jazyka, který má k dané věci nejvíce zdrojů. U osob je to typicky jazyk země, kde tyto osoby působí nebo působily. U věcných témat či pojmů lze použít synonyma v češtině, avšak mnohdy bychom měli při jejich pojmenování vycházet z jazyka, který má pro věcné téma či pojem jednoznačné pojmenování. Pokud tedy například vrchol x leží přesně na hranici dvou států s různými jazyky a má dva oficiální názvy, můžeme jako tzv. očekávaný název vrcholu zvolit ten, který se neshoduje s názvem obce stejného jména v podhůří.

U osob, které mají jednoznačně původ v zemi, ve které v případě žijících osob již nepůsobí (ve smyslu nežijí trvale), nebo ve které v případě již nežijících osob nepůsobily naposledy, je důležité zvážit, zda je vůbec vhodné a jakým způsobem je vhodné jejich příjmení zčeštit. Problematické je očekávání čtenáře v případě jako je rakouská autorka Elfriede Jelinek, jejíž jméno bylo zčeštěno na Elfriede Jelineková, což jazykově správně není a vyznívá téměř směšně. Tedy zda se má při přepisu do češtiny resp. českojazyčné latinky vycházet nebo naopak nevycházet z jazyka, ze kterého jméno evidentně pochází. Abychom zabránili dvojímu komolení jmen.