Vysoké svátky

židovské sváteční období

Vysoké svátky (hebrejsky ימים נוראים‎‎, Jamim nora'im, „hrozné dny“ nebo „dny bázně“) je označení pro židovské svátky Roš ha-šana a Jom kipur, respektive pro celé období mezi 1. a 10. dnem židovského měsíce tišri.

Během vysokých svátků se troubí na roh zvaný šofar

Na vysoké svátky není obvyklé přát si navzájem pozdrav chag sameach (veselý svátek), neboť ani Jom kipur ani Roš ha-šana nejsou svou podstatou „veselé dny“, nýbrž dny pokání a vzpomínání. Namísto toho si Židé na Nový rok přejí שנה טובה‎‎ Šana tova (eventuálně שנה טובה ומתוקה Šana tova u-metuka, což je přání dobrého a sladkého roku) a na Jom kipur si přejí גמר חתימה טובה‎‎ Gmar chatima tova - „kéž jsi zpečetěn k dobrému (pro následující rok)“.

Vysoké svátky jsou obdobím sebezpytování a bilancování, vyrovnáváním dluhů a charakterizuje je snaha o usmíření - ještě během dnů mezi Roš ha-šana a Jom kipur má každý člověk šanci setkat se s člověkem, ke kterému pociťuje křivdu, a pokusit se s ním usmířit.

Po celé období vysokých svátků (přesněji již od prvního dne měsíce elul až po Jom kipur) se během bohoslužeb troubí na šofar, jehož zvuk má vyburcovat přítomné a vybízet je k pokání. Laikové si šofar, modlitební knihy pro dané svátky a jiné předměty spojené s vysokými svátky mohou prohlédnout v expozici Židovské tradice a zvyky, kterou vystavuje Židovské muzeum v Praze v Klausové synagoze.

Během vysokých svátků dochází k určitým změnám v liturgii - chazan zpívá modlitby na jinou, sváteční melodii, v Amidě se slovo אל El (Bůh) nahrazuje slovem מלך Melech (král), přidává se Avinu malkenu, slichot a prosby za odpuštění a prominutí hříchů.

Na vysoké svátky (kromě Jom kipur) je zvykem jíst různá symbolická jídla, například pokrmy s medem, aby byl celý následující rok sladký jako med.