Vodárna Saloppe
Vodárna Saloppe je historické technické dílo na břehu Labe v Drážďanech. Části objektu po celou dobu existence patří mezi nejznámější drážďanské výletní restaurace. Vodárna dodává užitkovou vodu pro průmyslové závody a po rekonstrukci v letech 2014 až 2018 tvoří většinu budovy luxusní byty[1].
Vodárna Saloppe | |
---|---|
![]() Vodárna po novodobé rekonstrukci | |
Účel stavby | |
sběr a čerpání užitkové vody, | |
Základní informace | |
Sloh | novorománský |
Architekti | G.H.Wiecke, T.Friedrich |
Výstavba | 1871-1875 |
Přestavba | 2014-2017 |
Současný majitel | město Drážďany |
Poloha | |
Adresa | Radeberger Vorstadt, Drážďany, ![]() |
Ulice | Brockhausstraße |
Nadmořská výška | 112 m n. m. |
Souřadnice | 51°3′53,64″ s. š., 13°47′17,16″ v. d. |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatRestaurace
editovatZa sedmileté války v roce 1760 během obléhání Drážďan postavili pruští vojáci v místech vodárny dřevěnou budovu polní pošty. Jako markytáni zde sloužili převozník se svou ženou a po odchodu vojsk jim stavení připadlo do vlastnictví. Živnost zásobování armády nahradili provozem krčmy. V době napoleonských válek v období před bitvou u Drážďan v roce 1813 byl pravý břeh Labe obsazen ruskými vojáky, kteří pro budovu používali výraz „халупа-chalupa“. Postupné komolení slovanského slova dalo vzniknout slovu Saloppe. Jméno se do širšího povědomí dostalo především jako oblíbený hostinec. V roce 1864 koupilo pozemek město Drážďany, aby na něm postavilo vodárnu. Po dokončení vodárny byl za provozní budovou vybudován prostorný restaurační komplex s rozhlednou a zahradní terasou. Vznikla tak jedna z nejoblíbenějších a největších restaurací v Drážďanech, která nepřetržitě fungovala až do bombardování Drážďan v roce 1945. Pohostinský provoz byl obnoven v roce 1952 a vyvinul se v rezidenční restauraci a kulturní centrum s různými tanečními akcemi a letními festivaly.
Vodárna
editovatV 15. století vybudovali Augustiniáni rybník pro záchyt pramenné vody v pravobřežním polesí, zvaném Drážďanské vřesoviště. Vody, zadržovaná nejdříve pro potřeby kláštera byly časem odváděny i k pravému břehu Labe pro zásobování kasáren. V průběhu staletí se systém svodu vod z Drážďanského vřesoviště nadále vyvíjel pro potřeby zásobování pravobřežních oblastí města až do hodnoty spotřeby 500 m3 denně. Na levém břehu se zdrojem vody staly studny na Labských loukách i levobřežní přítoky Weisseritz a Kaitzbach.[2] V důsledku průmyslového rozvoje i nárůstu počtu obyvatel přestal v polovině 19. století dosavadní systém postačovat. Bylo třeba zavést výrobu pitné vody moderním a výkonným způsobem a pozornost se definitivně obrátila na labský filtrát. Na jaře 1872 začaly práce na sběrném systému, první čerpání započalo 11. března 1875. Voda byla parními čerpadly čerpána na svah v Drážďanském vřesovišti, kde byla 60 m nad hladinou Labe navázána na stávající trať augustiniánského původu.[3] Na konci roku 1875 bylo již připojeno 4 000 z 6 000 nemovitostí a maximální dodávka pitné vody přesáhla 14 000 m3 denně.
Ve 20. letech byla vodárna elektrifikována. Bombardování 2. března 1945 zničilo obě věže průčelí stavby a celou východní polovinu objektu. 146 kráterů po bombách zcela zničilo průsakový systém. Válečné škody byly napraveny až v roce 1949. Vlivem znečištění Labe však začalo docházet ke kolizím s normami NDR i normami německými na požadavky na pitnou vodu[4] a na zajištění města se začaly podílet dodávky z Krušnohoří.[5] K plánovaným změnám technologií v úpravně tak již nedošlo. Poslední kubík pitné vody byl dodán na jaře 1993, od roku 1995 vodárna dodává užitkovou vodu pro potřeby severovýchodních oblastí Drážďan.
Novodobá rekonstrukce
editovatK významné rekonstrukci objektu došlo v letech 2014 až 2018. Budova vodárny byla dostavěna v celém rozsahu předválečného stavu. Součástí většiny prostor se staly 34 byty o průměrné ceně 4 800 eur na metr čtvereční. Jedním z majitelů se stal i bývaly ministerský předseda Saska Kurt Biedenkopf.
Ve své původní podobě stojí jako originální a solitérní stavba na Labské louce v sousedství zámku Albrechtsberg. Často bývá označována jako čtvrtý Labský zámek.
-
Fotografie novostavby (1875)
-
Standardní pohled před rekonstrukcí (2013)
-
Průčelí bez věží (2013)
-
Průčelí po rekonstrukci (2019)
-
Pohled z východu na počátku prací (2015)
-
Pohled z východu v závěru prací (2018)
Reference
editovat- ↑ Saloppe erst Sommer 2017 fertig. www.saechsische.de [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Wasser in Dresden. web.archive.org [online]. 2002-05-14 [cit. 2023-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2002-05-14.
- ↑ retro|bib - Seite aus Brockhaus Konversationslexikon: Dresden (Haupt- und Residenzstadt). www.retrobibliothek.de [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Beschreibung des Vorhabens FKZ: 02WT9121/4. web.archive.org [online]. 2016-12-06 [cit. 2023-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-06.
- ↑ DRESDEN. Trinkwasser. www.dresden.de [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. (německy)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodárna Saloppe na Wikimedia Commons