Otevřít hlavní menu

Vladimír Wallenfels (17. srpna 1895, Svaté Pole29. června 1962, Praha) byl český architekt a urbanista.

Vladimír Wallenfels
Narození 17. srpna 1895
Svaté Pole
Úmrtí 29. června 1962
Praha
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se ve Svatém Poli (Příbram). Po ukončení studia na gymnasiu v Praze v roce 1914 zahájil studium na Českém vysokém učení technickém v Praze, které přerušila 1. světová válka. Ve studiu pokračoval v letech 1917–1921. Na Akademii výtvarných umění v Praze studoval v letech 1921 – 1923 u Jana Kotěry a 1923–1924 u Josefa Gočára. Byl architekt Zemského úřadu a v letech 1948–1958 pracoval na Ministerstvu zdravotnictví. Byl předčasně penzionován. Jeho tvorba byla zaměřena především na sakrální stavby, projekty nemocnic, škol a obytných domů, především v Praze[1]. Jeho tvorba byla v duchu purismu a funkcionalismu.[2]

DíloEditovat

 
Železný Brod - českobratrská kaple (Komenského 603)
 
Zásmuky, Husův sbor.

S architektem Františkem Fialou (1895 –1957) se v roce 1923 zúčastnili soutěže na ostravský pavilon (později Dům umění), v níž zvítězili. Přepracovaný projekt byl realizován – ostravský Dům umění, otevřený 1926, je důležitý příklad puristické architektury s ohlasem tvorby Jana Kotěry a holandské architektury té doby. Obojí patrné v uplatnění režného zdiva a v oproštěných formách s decentním uplatněním dekoru.[3]

  • 1920–1934 Zemský úřad pro choromyslné, Havlíčkův Brod[4]
  • 1924–1925 modlitebna Jednoty bratrské, Železný Brod[4], kulturní památka ČR[5] od roku 1986[6]
  • 1925 – 26 nájemní domy čp. 679 a 680 v dnešní Kafkově ulici[2]
  • 1926–28 Ústav sociální péče, Železný Brod[4]
  • 1931–32 Kostel Církve československé husitské (Husův sbor) Zásmuky, otevřen 6. července 1935, funkcionalistická stavba, výstavbu vedl architekt Josef Tesař[7]
  • 1932 postaven Sbor církve československé v Kolíně[2], stavitel Josef Záruba. Funkcionalistický kostel s obdélná hladká stavba. V západním průčelí je vysoká, štíhlá věž.
  • 1933 Zemská průmyslová škola ve Volyni (spolu s Františkem Fialou), Resslova 440, Volyně[4], rekonstrukce oceněná cenou Fasáda roku 2009[8]
  • 1930 – 1933 Klárův ústav slepců v Praze-Krči[2]
  • 1934 puristický obytný dům čp.1553 v ulici Na Dionýsce v Dejvicích[2]
  • 1934 projekt Pírkova sanatoria v Mladé Boleslavi[2]
  • 1936 – 37 provozní doplňovací budova Národního divadla (spolu s J. Hüttel), Divadelní ul. čp. 1435/II., Praha – Nové Město (zbořeno)  

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Wallenfels Vladimír [online]. Archiv výtvarného umění, o.s. [cit. 2004-12-23]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f KOLEKTIV. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 706, 707. 
  3. STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Ostravy. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2008. ISBN 978-80-85034-54-7. S. 100, 406. 
  4. a b c d LÍBAL, Patrik. WALLENFELS Vladimír [online]. arch pavouk [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  5. kaple českobratrská [online]. [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  6. kaple českobratrská [online]. Národní památkový ústav, 2015 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  7. sbor církve československé husitské [online]. Hrady.cz [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  8. Funkcionalismus podle předpisu - rekonstrukce oceněná v soutěži Fasáda roku 2009 Rekonstrukce rozsáhlého funkcionalistického komplexu střední školy stavební ve Volyni [online]. Architektura staveb, 2010-05-29 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat