Vladimír Jůva starší
Vladimír Jůva starší (14. prosince 1925 Brno – 22. února 2005) byl vysokoškolský pedagog.
| Vladimír Jůva | |
|---|---|
| Narození | 14. prosince 1925 Brno |
| Úmrtí | 22. února 2005 (ve věku 79 let) nebo 22. května 2005 (ve věku 79 let) |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
| Povolání | pedagog, vysokoškolský učitel a hudební teoretik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Vladimír Jůva se narodil 14. prosince 1925 v Brně. Ke studiu měl vhodné zázemí, protože jeho otec, původně stavební inženýr, poté profesor, vyučoval na Vysokém učení technickém a následně na Vysoké škole zemědělské.[1] Jůva po absolvování reálného gymnázia studoval na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně filozofii, historii, muzikologii, psychologii a pedagogiku. V roce 1950 získal doktorát z pedagogiky a psychologie. Téhož roku začal učit na pedagogickém gymnáziu v Kroměříži. Mimoto se věnoval také hudbě, dokonce na brněnské konzervatoři složil státní zkoušku ze hry na housle a o pár let později i ze sólového zpěvu. Po čtyřech letech učitelování Jůva opustil kroměřížské gymnázium a nastoupil na pozici odborného pracovníka do Výzkumného ústavu pedagogického v Brně. Své působení v této instituce ukončil v roce 1957.
Téhož roku začal vyučovat na Masarykově univerzitě, kde nejprve působil jako odborný asistent. V roce 1963 se stal docentem a ocitl se v čele nově vzniklé katedry pedagogiky. V letech 1962 až 1966 také zastával funkci proděkana pro výuku na filozofické fakultě.[2] Byl členem KSČ. Ostatně také působil jako lektor v Domě politické výchovy.[3] V letech 1964 až 1968 Jůva předsedal brněnské pobočce Československé pedagogické společnosti, poté byl členem jejího hlavního výboru. Roku 1968 získal profesorský titul. Mimo české vysoké školy přednášel například i ve Vratislavi, v Kyjevě, v Sofii či v rumunské Kluži.[4] Během své kariéry Jůva publikoval v českém a v německém jazyce. Katedru pedagogiky vedl až do roku 1989. Na Masarykově univerzitě působil ještě následující rok, poté odešel do důchodu. V oboru pedagogiky však zůstal aktivní. I nadále přednášel na vysokých školách a ve vzdělávacích centrech, také se účastnil konferencí a seminářů. Nepřestal s publikováním a vedl kurzy obecné pedagogiky, pedagogické komunikace, rétoriky aj. Působil rovněž jako poradce, překladatel, recenzent a korektor v nakladatelství pedagogické literatury PAIDO, které řídil jeho syn stejného jména. Vladimír Jůva ml. se stejně jako jeho otec zabývá pedagogikou a vyučuje na Masarykově univerzitě.
Vladimír Jůva za svůj život sepsal více než 300 odborných prací. V tomto čísle je zahrnuto 12 knižních monografií, 150 zásadních studií v odborných časopisech a sbornících a 50 vysokoškolských skript.[2] Zemřel 22. února 2005. V jeho vědeckých stopách nadále pokračuje jeho již zmíněný syn Vladimír Jůva ml., který se věnuje především pedagogice sportu, muzejní pedagogice a dějinám pedagogiky.[5] Na památku Vladimíra Jůvy st. nese jeho jméno bezbariérová posluchárna Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně.[4]
Reference editovat
- ↑ VESELÁ, Zdenka. Významné výročí Vladimíra Jůvy. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada pedagogicko-psychologická.. 1987, roč. 36, čís. I 22, s. 115.
- ↑ a b MONATOVÁ, Lili. Životní jubileum profesora Vladimíra Jůvy. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. 1996, roč. 49-50, čís. I 5/5, s. 139–141.
- ↑ VESELÁ, Zdenka. Významné výročí Vladimíra Jůvy. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada pedagogicko-psychologická. 1987, roč. 36, čís. I 22, s. 115.
- ↑ a b Prof. PhDr. Vladimír Jůva, DrSc. [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna [cit. 2020-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc.. www.muni.cz [online]. Masarykova univerzita [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
