Visual kei

japonské hudební hnutí

Visual kei (japonsky ヴィジュアル系, vidžuaru kei), též visual style či visual system, zkráceně pak VK, je hnutí mezi japonskými hudebníky, jehož estetickou stránku charakterizují složité oděvy a výrazné účesy, případně líčení.[1] Pro visual kei je typický, avšak ne vyžadovaný, androgynní vzhled, čímž vykazuje jistou podobnost s glam rockem.

Visual kei
Původ ve stylechRůzné (především Rock, Heavy metal, Punk a Pop)
Kulturní pozadíJaponsko
Typické nástrojeElektrická kytara - Baskytara - Bicí - Klávesy
Všeobecná popularitaPřevážně japonská hudební scéna; něco málo světově
Podstyly
Angura kei • Elegothic kei • Eroguro kei • Irjō kei • Koteosa kei • Kotevi kei • Kurafu kei • Kurofuku kei • Lolita-visual kei • Nagoja kei • Nomuro kei • Ošare kei • Softvi kei • Toroteru kei
Fanoušci Visual kei skupiny Phantasmagoria na Harajuku street v Tokiu.

Mezi významné osobnosti visual-kei scény se řadí například hudebník a módní návrhář Mana, hudebník Kaya, nebo hudební skupiny Versailles, the GazettE a dir en grey.

Některými zdroji je visual kei považován za hudební žánr[2] a jeho zvuk je nejčastěji přirovnáván ke glam rocku, punk rocku a heavy metalu.[3] Samotnými osobnostmi visual-kei scény je však považován za estetický směr zakládající na svobodě vizuálního projevu, spíše než za hudební žánr.[4][5][6]

Historie editovat

Visual kei se objevil zhruba v polovině 80. let 20. století a za jeho průkopníky jsou označovány skupiny jako X Japan, D'erlanger, Buck-Tick či Color. Název Visual kei pak vychází ze sloganu Psychedelic violence crime of visual shock, jež měla na svém albu Blue Blood skupina X Japan.

V roce 1986 pak Dynamite Tommy, zpěvák skupiny Color, založil nezávislé hudební vydavatelství s názvem Free-Will, které se tak stalo hlavním rozšiřovatelem visual kei hudby do ostatních zemí mimo Japonsko.

V roce 1992 se X Japan pokusili proniknout i na evropský a americký hudební trh, ale skutečnou popularitu, začali ve světě visual kei skupiny slavit až za dalších 8 let. V polovině 90. let se začal visual kei v Japonsku obrovsky rozmáhat a prodejnost alb skupin hrajících tento žánr dosahovala rekordních počtů. Nejproslulejší skupiny z toho období, které stojí za zmínku, jsou X Japan, Glay a Luna Sea. Mezi další, které slavily ohlas, ačkoli z komerčního hlediska už na tom tak dobře nebyly, jsou např. Kuroyume, Malice Mizer či Penicillin. S nástupem roku 1999 popularita visual kei začala opadat. X Japan se rozpadli a v roce 2000 se rozhodla svou činnost ukončit i Luna Sea.

V roce 2007 VK žánr znovu obživl, když Luna Sea odehrála jednorázový koncert a opět fungující X Japan vydali nový singl a vyrazili na světové turné. Díky těmto událost začali visual kei skupiny opět slavit úspěch mezi posluchači a některá media začala nově vzniklé skupiny označovat jako neo-visual kei ačkoli se ony samy stále označovali jako staré dobré VK.

Mezi úspěšné a relativně nově vzniklé visual kei skupiny patří např. Versailles -Philharmonic Quintet-, Nightmare nebo The Gazette, Dadaroma, Kaneto juusei nebo Leetspeak monsters.

Popularita editovat

Visual kei byl populární jak mezi nezávislými undergroundovými projekty, tak i mezi slavnými hudebníky hlavního proudu. Ze západních stylů ho pak ovlivnily žánry jako jsou glam rock, gothic rock a kyberpunk. Nicméně každá visual kei skupina tvoří svůj vlastní unikátní styl a inspiruje se zcela jinde, proto může mít jedna blíže punku či heavy metalu, zatímco jiná bude hrát hudbu podobnou elektronice nebo i popu.

Mezi japonské časopisy zaměřené na visual kei tematiku patří např. Arena 37 °C, Cure, Fool's Mate nebo Shoxx.

Subžánry editovat

  • Angura kei
  • Elegothic kei (též Elegant gothic kei)
  • Eroguro kei
  • Irjō kei
  • Koteosa kei
  • Kotevi kei (též Kote kei)
  • Kurafu kei
  • Kurofuku kei
  • Lolita-visual kei (též Lolivi kei)
  • Nagoja kei
  • Nomuro kei
  • Ošare kei
  • Softvi kei (též Soft-visual kei)
  • Toroteru kei

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Visual kei na anglické Wikipedii.

  1. Visual Kei 101 – Segment 1: the GazettE [online]. [cit. 2017-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-21. (anglicky) 
  2. HEINRICH, Sally. Key into Japan. [s.l.]: [s.n.], 2006. ISBN 1-86366-772-5. S. 80. 
  3. REESMAN, Bryan. Kabuki Rock [online]. 2006-11-30 [cit. 2021-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. (anglicky) 
  4. ROBSON, Daniel. Interview with YOSHIKI in Brazil [online]. 2011-11-20 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (japonsky) 
  5. Interview with Angelo [online]. 2008-11-24 [cit. 2021-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-13. (anglicky) 
  6. Interview with MUCC at RTOC [online]. 2008-07-25 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat