Violette Cornelius
Violette Cornelius (17. března 1919, Batavia, Nizozemská východní Indie – 23. ledna 1998, Saint-Maximin, Francie)[1] byla nizozemská fotografka a odbojářka během druhé světové války. Během války se přidala k umělecké odbojové skupině a přispívala do tajných časopisů.
| Violette Cornelius | |
|---|---|
| Narození | 17. března 1919 Singapur |
| Úmrtí | 23. ledna 1998 (ve věku 78 let) Saint-Maximin |
| Povolání | performerka, fotografka, odbojářka a fotograf architektury |
| Manžel(ka) | Jan Huckriede (od 1945) |
| Partner(ka) | Jurriaan Schrofer (do 1964) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Po válce se specializovala na fotografii architektury.[2] Spolupracovala na mnoha fotoknihách, včetně jedné o Hoogovens IJmuiden s fotografem Casem Oorthuysem a dalšími. V roce 1957 nasnímala spolu s autorem Janem Elburgem knihu o městě Weesp. Poté, často s kolegou Seanem Wellesley Millerem, zachycovala migraci do městských oblastí v rozvojových zemích. Později publikovala reportáže o Iráku, Indii, Peru, Jemenu a některých zemích Afriky. V roce 1956 spolupracovala s fotografkou maďarského původu Atou Kandó na dokumentování situace maďarských uprchlíků cestujících do Rakouska.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Violette Cornelius na anglické Wikipedii.
- ↑ Karen Duking, Cornelius, Violette (1919–1998) in: Digitaal Vrouwenlexicon van Nederland, 2. května 2016
- ↑ Violette Cornelius (1919 -1998) – Clandestine Photography during the German Occupation – Collections – Memory of the Netherlands – Online image database of archives, museums and libraries [online]. [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Biography [online]. [cit. 2016-01-30]. Dostupné online.
