Vendídád

(přesměrováno z Vidévdát)

Vendídád, též Vidévdát, z avestánského ví daéuuó („proti daévům“) je soubor náboženských a rituálních zásad obsažený v zarathuštrovské Avestě. Soustředí se na vztah mezi lidským a nelidským světem. Zahrnuje především předpisy, které mají zarathuštrovcům zajistit vítězství nad mocnostmi drudže („lži“), ale zabývá se i vztahy mezi lidmi. Jedná se o velice složitý a často těžko interpretovatelný soubor textů, s mnohými ohlasy mýtů a společensko-ideologických poměrů starého Íránu.[1]

Na základě obsahu Avesty, uvedeného ve středoperském Dénkartu, se předpokládá, že je to jediná část Avesty, která se dochovala téměř celá. Výjimkou je kapitola 12. Obsah Vendídádu je následující:[1][2]

  • Vd 1 – stvoření světa Ahura Mazdou a mytická geografie
  • Vd 2 – především mýty o králi Jimovi
  • Vd 3 – počátek vlastního Vidévdátu, výčet nejvíce a nejméně příjemných míst na zemi a pojednání o rituálním znečištění skrze kontakt s mrtvým tělem
  • Vd 4 – o smlouvách a jejich porušování, o zraněních a ordálech
  • Vd 5-9 – různé očistné rituály
  • Vd 10 – citáty z gáth, které mají zapudit daévy
  • Vd 11 – citáty formulí vhodných na rituální očištění
  • Vd 13 – o zvířatech, stvořených Ahura Mazdou
  • Vd 14 – o trestech za zabití vydry
  • Vd 15 – výčet smrtelných hříchů, pojednání o chování k těhotným ženám, péči o psy a další
  • Vd 16 – především zásady styku s menstruujícími ženami
  • Vd 17 – péče o nehty a vlasy
  • Vd 18 – o kněžích, kteří jsou stoupenci aši („pravdy“) a drudže („lži“)
  • Vd 19 – vyprávění o pokoušení Zarathuštry Angra Mainjuem
  • Vd 20 – o prvním lékaři Thritovi a léčivých rostlinách
  • Vd 21 – hold dobytku, mrakům, vodám, měsíci, hvězdám a kletba proti démonce Kachudží
  • Vd 22 – o nemocech, které stvořil Angra Mainju

Chybějící dvanáctá kapitola byla v pozdějších verzích vyplněna předpisy o držení smutku za mrtvé příbuzné.[2]

Vendídád se zachoval ve dvou typech rukopisů. Prvním je Páhlaví Vendídád, avestánský text doplněný o volný překlad do středoperštiny, v druhém případě je Vendídád společně s Visprádem vložen mezi jasny. Vzniklá kompilace je nazývána Vendídád Sáde. Text v avestánštině představuje pozdní formu tohoto jazyka a mohl vzniknout až v době Parthské říše, či dokonce rané Sasánovské říše.[2]

ReferenceEditovat

  1. a b VAVROUŠEK, Petr. Učení nejstaršího mazdaismu. In: ZEMÁNEK, Petr. Chatreššar : Ročenka Ústavu starého Předního východu a srovnávací jazykovědy. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2002. S. 62–63.
  2. a b c MALANDRA, William W. Vendidad [online]. Encyclopædia Iranica [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat