Viceprezident Čínské lidové republiky

ústavní činitel
(přesměrováno z Viceprezident Číny)

Viceprezident Čínské lidové republiky, dříve překládáno místopředseda Čínské lidové republiky (čínsky v českém přepisu Čung-chua žen-min kung-che-kuo fu-ču-si, pchin-jinem Zhōnghuá Rénmín Gònghéguó Fù Zhǔxí, znaky zjednodušené 中华人民共和国副主席, tradiční 中華人民共和國副主席), též zkráceně doslova „místopředseda státu“ (čínsky v českém přepisu kuo-ťia fu-ču-si, pchin-jinem guójiā fùzhǔxí, znaky zjednodušené 国家副主席, tradiční 国家副主席), je jeden z předních představitelů Čínské lidové republiky.

Viceprezident Čínské lidové republiky
中华人民共和国副主席

Úřadující
Chan Čeng

od 10. března 2023

SídloČung-nan-chaj
JmenujeVšečínské shromáždění lidových zástupců
Funkční obdobípět let, jedno znovuzvolení
První ve funkciČu Te
Vytvoření1954 (zrušeno 19751983)
Zánik17. ledna 1975
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od 10. března 2023 funkci zastává Chan Čeng.[1]

Charakteristika

editovat

Úřad místopředsedy Čínské lidové republiky byl zřízen ústavou z roku 1954 (spolu s úřadem předsedy Čínské lidové republiky, který byl hlavou státu). Následující ústava z roku 1975 úřad předsedy a místopředsedy ČLR neobsahovala, hlavou státu se stal předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, ústava z roku 1978 zachovala úpravu z roku 1975. Úřad byl znovuzřízen na základě Ústavy z roku 1982. Název úřadu byl v čínštině stejný, od roku 1982 byl však překládán do evropských jazyků jako viceprezident Čínské lidové republiky. Na základě článku 62 Ústavy je viceprezident volen zákonodárným Všečínským shromážděním lidových zástupců. Předsednictvo shromáždění navrhuje plénu jediného kandidáta, jenž je poté volen. De iure má vedení Všečínského shromáždění také pravomoc viceprezidenta odvolat.

Viceprezident má důležitou roli v zahraničních záležitostech, zasedá ve vedoucí skupině pro zahraniční věci, orgánu koordinujícího politiku Komunistické strany. Místopředseda je aktivní v ústřední koordinační skupině pro záležitosti Hongkongu a Macaa. Přestože viceprezident nemusí mít ve skutečnosti hmotné pravomoci, jak jsou definovány v Ústavě, má tento úřad význam a prestiž. Držitelé úřadu byli všichni s určitým stupněm politického vlivu.

Kandidát do úřadu musí podle zákona splňovat minimální věk čtyřicet pět let a být čínským občanem. Původně nesměl sloužit více než dvě pětiletá volební období, jež kopírují délku volebního období shromáždění, roku 2018 bylo toto omezení zrušeno.

Viceprezident zastupuje prezidenta republiky a pomáhá mu. V případě rezignace či smrti hlavy státu nastupuje na místo prezidenta. Úřad patří k nejprestižnějším v zemi, v letech 1998–2018 byli viceprezidenti vždy členy stálého výboru politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Číny, skutečného držitele moci v zemi.

Ve skutečnosti je pozice viceprezidenta většinou slavnostní; Místopředsedové Ceng Čching-chung, Chu Ťin-tchao a Si Ťin-pching byli členy stálého výboru politbyra KS Číny a ústředního sekretariátu, hlavních rozhodovacích orgánů země; tito tři sloužili současně jako první tajemník sekretariátu, který měl na starosti záležitosti stran.

Viceprezident Li Jüan-čchao[2] byl do roku 2017 členem politbyra Komunistické strany Číny, nikoli však Stálým výborem. Jeho nástupce, Wang Čchi-šan, byl v době svého vzestupu členem bývalého výboru v důchodu.

Seznam viceprezidentů Čínské lidové republiky

editovat
1. ústava (1954–1975)
Viceprezidenti (místopředsedové) Čínské lidové republiky
Pořadí Portrét Jméno Nástup do úřadu Opuštění úřadu Prezident Poznámky
1.   Ču Te
朱德
(1886–1976)
27. září 1954 27. dubna 1959 Mao Ce-tung Roku 1949 byl jmenován vrchním velitelem Čínské lidové osvobozenecké armády. V letech 19561966 byl místopředsedou komunistické strany. V roce 1955 se stal maršálem.
2.   Sung Čching-ling
宋庆龄
(1893–1981)
27. dubna 1959 24. února 1972 Liou Šao-čchi
(do 31. října 1968)
od 31. října 1968 úřadovali jako hlavy státu.
3.   Tung Pi-wu[3]
董必武
(1886–1975)
27. dubna 1959 17. ledna 1975
V letech 1975–1983 byl úřad zrušen.
4. ústava (1982–současnost)
Viceprezidenti Čínské lidové republiky
4.   Ulanfu
乌兰夫
(1907-1988)
18. června 1983 8. dubna 1988 Li Sien-nien
5.   Wang Čen
王震
(1909-1993)
8. dubna 1988 12. března 1993 Jang Šang-kchun
  • Komunistický vojenský vůdce
  • Vedl lidovou osvobozeneckou armádu do Sin-ťiangu v čase založení Lidové republiky
  • Viceprezidentem byl až do své smrti
6.
 
Žung I-žen
荣毅仁
(1916-2005)
12. března 1993 15. března 1998 Ťiang Ce-min
7.   Chu Ťin-tchao
胡锦涛
(1942-)
15. března 1998 15. března 2003
  • Bývalý šéf strany provincie Kuej-čou a Tibetské autonomní oblasti
  • Známý pro řešení následků amerického bombového útoku na čínské velvyslanectví v Bělehradě
  • První člen stálého výboru politbyra, který převzal funkci od přijetí ústavy z roku 1982.
  • V roce 2003 se stal prvním viceprezidentem, který se stal prezidentem.
8. Ceng Čching-chung
曾庆红
(1939-)
15. března 2003 15. března 2008 Chu Ťin-tchao
  • Dostal se do popředí jako politický pomocník Ťiang Ce-mina
  • Členem stálého výboru politbyra
  • Získal během volby do funkce viceprezidenta vysoký počet hlasů
9.   Si Ťin-pching
习近平
(1953-)
15. března 2008 15. března 2013
10.   Li Jüan-čchao
李源潮
(1950-)
15. března 2013 17. března 2018 Si Ťin-pching
11.   Wang Čchi-šan
王岐山

(1948-)

17. března 2018 10. března 2023 Si Ťin-pching
12.   Chan Čeng
韩正

(1954-)

10. března 2023 úřadující Si Ťin-pching

Reference

editovat
  1. Meet Han Zheng, the man just appointed China’s new vice-president. South China Morning Post [online]. 2023-03-10 [cit. 2023-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Archivovaná kopie. wiki.cinstina.upol.cz [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-28. 
  3. Archivovaná kopie. wiki.cinstina.upol.cz [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-28. 

Externí odkazy

editovat