Vexations

skladba Erika Satieho

Vexations (Trápení) je minimalistické hudební dílo francouzského skladatele Erika Satieho určené pro klavír. Rok jeho vzniku není přesně znám, obvykle je řazen do roku 1893. Vexations byly vydány až v roce 1969 vydavatelstvím Max Eschig s dvěma dalšími náčrtky pod názvem Pages mystiques (Mystické stránky, 1893–95). Jde o tři „sebrané fragmenty z Národních Archivů“ a zásluhu na jejich vydání má editor většiny Satieho díla Robert Caby. Podle některých životopisců by bylo bývalo lepší, kdyby většinu ze všech zveřejněných náčrtů „nechal Caby dál v archivech spát…“[1] Fascinaci způsobil Satieho přípis ke skladbě, v němž se doslova týče: „Pro hru tohoto motivku 840krát bude dobré se nejprve dobře připravit a hrát jej v ještě větším tichu s vážnou nehybností.“''

Přes proslulost tohoto přípisu byly vzneseny i výhrady k oprávněnosti realizace takového záměru, neboť Satie byl po celý svůj tvůrčí život pověstný výraznou literární rovinou svých partitur a mnohé skladby nesou podobně básnicko-metaforické přípisy jako Vexations, aniž by je interpreti brali doslova.[2] Fráze Vexations trvají něco přes minutu a strukturálně je v nich zjevná práce s dvanáctitónovým totálem předznamenávající Schoenbergovu dodekafonii. Vexations se esteticky hodily americké druhé avantgardě a začaly být prováděny na rozličných koncertech v USA od konce padesátých let 20. století. Jejich celková délka se podle zvoleného tempa pohybuje od 12 to 24 hodin.[3]

Jedno z provedení Vexations bylo realizováno Johnem Cagem v Pocket Theatre v New Yorku v září 1963 za pomoci dvanácti pianistů a mělo podobu performance.[4] Mezi pianisty byly známé osobnosti tehdejší avantgardy jako David Tudor, Christian Wolff, Philip Corner, David Del Tredici, James Tenney, Joshua Rifkin a další.[5]

Roku 2017 proběhlo v newyorském Guggenheimově muzeu další kompletní přehrání díla, kterého se účastnili mimo jiné čtyři klavíristé, kteří hráli i při jeho prvním uvedení v roce 1963 – Christian Wolff, Philip Corner, David Del Tredici a Joshua Rifkin.[6] Téhož roku skladba zazněla také v rámci brněnského festivalu Moravský podzim, při němž se v hraní díla vystřídalo patnáct klavíristů.

V roce 2009 vydal belgický klavírista Stéphane Ginsburgh album 42 Vexations, na kterém ve zkrácené podobě toto dílo rovněž zahrál.[7]

ReferenceEditovat

  1. LAJOINIE, Vincent. Erik Satie. Lausanne: Editions l’Age d’Homme, 1985. 443 s. ISBN 2825132284, 9782825132289. S. 84–85. 
  2. DLASK, Vojtěch. Erik Satie. Brno: nakladatelství JAMU, 2011. 164 s. ISBN 978-80-7460-010-4. S. 136–138. 
  3. SWEET, Sam. A Dangerous and Evil Piano Piece [online]. The New Yorker, 2013-09-09 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. KOMÁREK, Tom. John Cale: Aristokrat překračující vysoké a nízké. Rock & Pop. Březen 2012, s. 78–79. 
  5. UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 24. 
  6. BARONE, Joshua. What It’s Like to Hear the Same Piece of Music for 19 Hours [online]. The New York Times, 2017-09-29 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. HEATON, Dave. Erik Satie: 42 Vexations (1893) [online]. PopMatters, 2009-10-08 [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. (anglicky)