Wikipedie

Vesti

Vesti (rusky Вести, doslova Zprávy) byl izraelský ruskojazyčný deník. List sídlil v Tel Avivu a byl nejčtenějším ruskojazyčným deníkem v Izraeli a posledním deníkem v ruštině.[1][2] Noviny začaly vycházet v roce 1992 a jejich vlastníkem byla Yedioth Ahronoth Group.[1][3][4] V devadesátých letech byl velmi čtený. Jeho prodej se však propadl a v roce 2017 byl přeměněn na týdeník, k němuž byly vybudovány ruskojazyčné internetové stránky, založené na Ynetu. V prosinci 2018 noviny přestaly vycházet. Noviny v letech 1992 až 1999 redigoval refusenik Eduard Kuzněcov.

Vesti
Datum založení1992
Jazykruština
Periodicitadenní tisk
Formátcompact
Země původuIzraelIzrael Izrael
Sídlo redakceTel Aviv
Klíčové osoby
MajitelYedioth Ahronoth Group
EditorAleksandr Vilensky
Odkazy
WebOficiální stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oběh editovat

V roce 1996 četlo deník přibližně 200 000 lidí.[4] Od 90. let 20. století prodej ruskojazyčných novin v Izraeli prudce poklesl, protože se zpomalila emigrace z rusky mluvících zemí a přistěhovalci, kteří přišli dříve, přešli na hebrejské noviny. Prodej izraelských novin se snížil i plošně, a to především díky internetu. Prodej novin Vesti se výrazně snížil, což je přinutilo přijmout úsporná opatření, včetně toho, že v roce 2004 upustily od dřívějšího formátu a nahradily je novým. V roce 2005 činil náklad 55 000 výtisků.[1] V roce 2001 zaměstnávaly 50 novinářů.[5]

V roce 1994 stály noviny 0,60 šekelů, což byla třetina ceny hebrejských novin Jedi'ot achronot a Ma'ariv, což odráželo jejich relativně chudou čtenářskou základnu z řad přistěhovalců.[6]

Obsah a pracovníci editovat

Stejně jako izraelská ruskojazyčná média obecně, i noviny Vesti zastávají pravicový redakční postoj.[7][8] V roce 1999 byly označeny za „pravicové až středové v mírovém procesu a blízké Likudu ve vnitřních otázkách“.[4][9] Ve volbách v Izraeli v roce 1996 podporovaly Natana Šaranského.[4] Izraelská akademička Tamar Horowitz uvádí, že noviny a ruský tisk obecně hrály v těchto volbách důležitou roli.[7] V roce 1997 čtenáři Vesti zvolili Avigdora Liebermana „politikem roku“.[10] V roce 2005 se noviny ostře postavily proti izraelskému plánu jednostranného stažení.[11]

Vesti redigoval jeden z jejich zakladatelů, pravicový sovětský refusenik Eduard Kuzněcov, dokud nebyl v prosinci 1999 propuštěn.[4][12] Deník The Jerusalem Post tehdy přinesl anonymní tvrzení, že Kuzněcov byl propuštěn za kritiku Šaranského strany Jisra'el ba-alija, nebo dokonce na její žádost, zatímco nábožensko-sionistický zpravodajský server Aruc ševa uvedl, že poradce Ehuda Baraka „údajně přispěl k tomu, že byl Kuzněcov propuštěn“. Proti vyhazovu protestovalo Sionistické fórum a pravicová skupina Profesoři za silný Izrael.[12][13] Kuzněcova vystřídala Věra Jedidia, rovněž moderátorka pořadu v izraelské veřejnoprávní televizi.[5]

Šéfredaktorka Vesti Julia Šamalov-Berkovič, další ze zakladatelů listu, se později stala političkou Kadimy a v roce 2009 vstoupila do Knesetu.[14][15]

Případy editovat

V roce 2006 byl redaktor názorové stránky listu a jeden z jeho autorů postaven před soud kvůli údajně rasistické básni, kterou list zveřejnil.[16][17][18]

V roce 2008 noviny zažaloval ruský list Kommersant za to, že bez svolení a bez odpovídajícího uvedení autora přetištěl jejich články.[19] Přetiskování jinde publikovaných článků je běžnou praxí ruskojazyčného tisku v Izraeli i jinde a noviny Vesti čelily podobným stížnostem již v minulosti.[1][19]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vesti (Israeli newspaper) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d The press in Israel [online]. BBC, 2005-01-26 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ SHVIDLER, Eli. Russian-language Media in Israel Lean Toward Georgia. Ha'arec [online]. 2008-08-14 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ GILBOA, Eytan. The Evolution of Israeli Media. Middle East Review of International Affairs [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ a b c d e ARIAN, Alan; SHAMIR, Michael. The elections in Israel, 1996. [s.l.]: State University of New York Press ISBN 978-0791442371. S. 126. 
  5. ↑ a b STRICH, Jo. Israel's Russian-language media meets a nostalgic need [online]. Agence France-Presse, 2001-12-13 [cit. 2022-08-24]. 
  6. ↑ TROFIMOV, Yaroslav. Israel: Trashy tabloids thrive after wave of Russian immigrants. Ottawa Citizen [online]. 1994-07-16 [cit. 2022-08-24]. 
  7. ↑ a b LIPSON, Deborah. What the immigrants' press is telling them. The Jerusalem Post [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2001-04-24. 
  8. ↑ GORODETSKY, Lev. In shift to the right, Russians seek a Netanyahu comeback [online]. Jewish Telegraphic Agency, 2000-07-19 [cit. 2022-08-24]. S. 5. 
  9. ↑ ROSENTHAL, Donna. The Israelis: ordinary people in an extraordinary land. [s.l.]: Simon & Schuster, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0743270359. 
  10. ↑ Lerner's Trial Irks Russians: Checkered Figure Is Immigrants' Hero. The Jewish Daily Forward [online]. 1998-04-03 [cit. 2022-08-24]. 
  11. ↑ GALILI, Lily. Pullout as Pogrom. Ha'arec [online]. 2005-07-11 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b GLEIT, Heidi J. Kuznetsov fired as editor of 'Vesti. The Jerusalem Post [online]. 1999-09-12 [cit. 2022-08-24]. 
  13. ↑ BREIMAN, Ron. Re: The dismissal of Edward Kuznetsov [online]. 1999-12-05 [cit. 2022-08-24]. Dostupné v archivu. 
  14. ↑ HOFFMAN, Gil. Ramon to quit Knesset today after 26 years. The Jerusalem Post [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-28. 
  15. ↑ MERANDA, Amnon. MK Yulia Shamalov-Berkovich sworn in to Knesset. Ynetnews [online]. 2009-06-07 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ GREENFIELD, Daniel. A POET GOES ON TRIAL IN ISRAEL FOR VERSES OFFENSIVE TO ARABS [online]. 2008-12-24 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ GALILY, Lily. The freedom to hate. Ha'arec [online]. 2008-10-16 [cit. 2022-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-23. 
  18. ↑ FIALKOVA, Larisa L.; YELENEVSKAYA, Maria N. Ex-Soviets in Israel: from personal narratives to a group portrait. [s.l.]: Wayne State University Press, 2007. ISBN 978-0814331699. S. 155–56. 
  19. ↑ a b SLATER, Grant. Russian paper suing Israeli publisher [online]. 2008-12-03 [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vesti&oldid=22258534“