Verbování
Verbování, verbunk čili nábor nových vojáků, také rekrutů, prováděný verbíři. Rozumí se před vznikem Československa, od kdy hovoříme o odvodu branců, ze kterých se tak stávají rekruti neboli odvedenci, lidově nováčci (noví vojáci). Dříve za války probíhal i odvod koní.[1]
DobrovolnostEditovat
Podle dobrovolnosti se může dít
- smluvně, pak zpravidla na smluvní profesionální vojáky za přiměřenou odměnu, mzdu, u vojska obecně zvanou žold,
- dobrovolně, za zvláštních okolností, jako je revoluce nebo napadení vlasti - i bez platu nebo jen za symbolický plat,
- nedobrovolně, nuceně, násilně nebo pod hrozbou násilí, případně sankcionovaným právem (zákonem) na základě všeobecné branné povinnosti. Zpravidla není tato služba plně odměňována. Branná povinnost může být soustavná, stálá anebo krizová, v rámci mobilizace a podobně.
V uměníEditovat
Zejména nedobrovolná, povinná forma je vnímána jako synonymum verbování vůbec a je námětem umění, zejména literatury a textů písniček.
ReferenceEditovat
- ↑ historická fotografie Český svět, 30.04.1915
