Vancouver Canucks

kanadský hokejový klub

Vancouver Canucks je profesionální kanadský klub ledního hokeje, který sídlí ve Vancouveru v provincii Britská Kolumbie. Do NHL vstoupil v ročníku 1970/71 a hraje v Pacifické divizi v rámci Západní konference. Své domácí zápasy odehrává v hale Rogers Arena s kapacitou 18 910 diváků.[1] Klubové barvy jsou královská modrá, zelená a bílá.

Vancouver Canucks
NázevVancouver Canucks
StátKanadaKanada Kanada
MěstoVancouver
Založen1970
SoutěžNHL (Severní divize)
Klubové barvykrálovská modrá, zelená a bílá
Stadion
NázevRogers Arena[1], Vancouver
Kapacita18 860 diváků[1]
Vedení
VlastníkCanucks Sports & Entertainment
PředsedaFrancesco Aquilini
Generální manažerPatrik Allvin
Realizační tým
TrenérRick Tocchet
KapitánQuinn Hughes
Oficiální webové stránky
Aktuální soupiska
Přehled medailí
Stanley Cup
Stříbrná medaile 1981/1982 Vancouver Canucks
Stříbrná medaile 1993/1994 Vancouver Canucks
Stříbrná medaile 2010/2011 Vancouver Canucks

Canucks se připojili k lize v roce 1970 společně s Buffalem Sabres. V historii týmu hráli třikrát finále Stanley Cupu, která prohráli (v roce 1982 s New York Islanders, v roce 1994 s New York Rangers a v roce 2011 s Bostonem Bruins). Název týmu se skládá ze dvou slov. Vancouver označuje město původu a slovo canucks je v angličtině slangové označení pro Kanaďany.

Historie

editovat

Hokejové začátky ve Vancouveru

editovat

Vancouver se stal domovem profesionálního hokejového týmu poprvé v roce 1911, kdy bratři Frank a Lester Patrickovi založili Vancouver Millionaires. Byl to jeden ze tří týmů v nové Pacific Coast Hockey Association. Millionaires hráli pětkrát finále Stanley Cupu, ale vyhráli pouze jednou v roce 1915, kdy porazili Ottawu Senators. Po rozpuštění Millionaires, se ve Vancouveru hráli nižší ligy. Canucks hráli nižší soutěže od roku 1945 až do roku 1970.

1967–1970: Žádost o NHL

editovat

Se záměrem o zatraktivnění NHL, se ve Vancouveru začala stavět nová moderní aréna – Pacific Coliseum v roce 1967. V té době hráli, na tu dobu, v malé aréně Vancouver Forum. Mezitím, skupina vedená vlastníkem Canucks a bývalým starostou Vancouveru Fredem Humem, učinila NHL nabídku, aby Canucks se stali jedním ze šesti týmu k připojení k NHL v roce 1967. Tuto nabídku NHL odmítla. Dlouho se spekulovalo, že vstupu zabránil prezident Toronta Maple Leafs Stafford Smythe. Navíc spolu s Montreal Canadiens, se Smythe nechtěl dělit o zisky z televizních práv. O méně než rok později, se do finančních potíží dostal tým Oakland Seals. Dohoda byla na místě. Tým přesunout do Vancouveru, ale vedení NHL nechtělo. Odůvodňovali to tím, že je brzy od předešlé žádosti. Výměnou za vyhnutí se soudu, vedení NHL slíbilo Vancouveru, že se tým přidá k NHL v další expanzi. Další skupina, vedená Minnesotským podnikatelem Tomem Scallenem, udělala novou prezentaci a povolení bylo uděleno za cenu 6 milionů dolarů. Nová skupina, která mezitím koupila Canucks, vstoupila do NHL společně s Buffalem Sabres před sezónou 1970–1971.

1970–1982: Raná léta

editovat

K vyplnění soupisky Canucks, pozdržela liga expanzní draft v předchozím létě. Canucks si vybrali obránce Gary Doaka a po něm centra Orlanda Kurtenbacha, kterého jmenovali prvním kapitánem. Kdežto Buffalo Sabres si vybrali budoucího člena síně slávy Gilberta Perreaulta.

Své první utkání Canucks sehráli, 9. října 1970, proti Los Angeles Kings a prohráli 3:1. O dva dny později vyhráli své první utkání, když porazili Toronto Maple Leafs 5:3. Canucks nepostoupili do playoff v prvních čtyřech sezónách.

Před sezónou 1974–75, Scallen a jeho skupina z Minnesoty prodala tým místnímu mediálnímu magnátu Franku Griffithsovi za 9 milionů dolarů. Canucks byli zařazeni do Smytheovy divize. Základní část skončila vítězstvím v divizi a prvním postupem do bojů o Stanley Cup. Svoji první sérii prohráli s Montrealem Canadiens v pěti zápasech. V další sezóně hráli znovu playoff a opět prohráli. Tentokrát s New York Islanders. V dalších dvou sezónách se nedostali do playoff.

Prvním velkým úspěchem týmu Canucks bylo playoff v roce 1982, kdy postoupili do finále Stanley Cupu. V předchozích pěti letech tým nevyhrál ani jednu sérii v playoff. Canucks byli prvním týmem ze západní Kanady, který hrál o Stanley Cup po 56 letech. Naposledy se to povedlo týmu Victoria Cougars v roce 1926. Ve finále se střetli s vítězem dvou předešlých ročníků s týmem New York Islanders. New York Islanders opanovali i toto finále. Pro Canucks to bylo poslední playoff, ve kterém vyhráli sérii. Toto období trvalo až do roku 1992.

1982–94: Pád a vzestup

editovat

Po finálové účasti v roce 1982, tým spadl do průměru a po zbytek 80. let postoupili do playoff pouze čtyřikrát. V roce 1987 se generálním manažerem stal Pat Quinn a začal s přestavbou týmu. V roce 1988 draftoval, pozdější ikonu týmu, Trevora Lindena. O rok později si vybral jako 113. hráče Pavla Bureho. V roce 1990 si Pat Quinn přibírá k manažerským povinnostem i trénování. I díky němu se tým opět zvedá. V roce 1992 je Pat Quinn vyhlášen za nejlepšího trenéra a získává Jack Adams Award. V témže roce je za nejlepšího nováčka zvolen Pavel Bure a obdržel Calder Memorial Trophy. V roce 1994, tým opět vyhrává jednu sérii za druhou a dostává se do finále Stanley Cupu. Zde opět narazili na tým z New Yorku. Tentokrát to byli Rangers. Po velmi vyrovnané sérii, vyhrává Stanley Cup New York Rangers. Po prohraném sedmém utkání, propukají v centru Vancouveru nepokoje, které mělo za následek poškození majetku, zranění a zatýkání. Dva dny po nepokojích přišlo 45 tisíc fanoušků poděkovat hráčům za jejich úsilí.

1994–2001: 25. výročí, nová aréna, nový začátek

editovat

Před zkrácenou sezónou 1994–95 odstoupil z funkce trenéra Pat Quinn, který se dál věnoval pouze manažerským povinnostem. Byla to také poslední sezóna v jejich hale Pacific Coliseum. V následující sezóně se přestěhovali do nové haly General Motors Place (po přejmenování Rogers Arena), která stojí v centru města a stála 160 milionů dolarů.

Během sezóny 1995–96 byl uskutečněna výměna, kdy z Pittsburghu Penguins přišel Švéd Markus Näslund (pozdější kapitán a lídr týmu).

V roce 1996 nepostoupili do playoff a byla to první ze čtyř sezón, kdy nepostoupili do playoff. V létě 1997 Canucks podepsali smlouvu s jedním z nejlepších hráčů historie, Markem Messierem. Blízko dohody byli i s Waynem Gretzkym. Před sezónou 1997–98 předal Linden kapitánské „céčko“ Messierovi, ale v šatně sílilo napětí a nepřátelství. Brzy nato byl vyhozen Pat Quinn a jako trenér byl jmenován Mike Keenan. Jenže napětí v kabině rostlo, až nakonec Linden odešel do New Yorku Islanders. Úsilí ligy o větší popularitu NHL vyústilo ke dvěma utkáním mezi Canucks a Mighty Ducks of Anaheim v japonském Tokiu. Bylo to vůbec poprvé, kdy týmy NHL hrály soutěžní utkání mimo Severní Ameriku.

V roce 1999 odchází do týmu Florida Panthers další výjimečný hráč a to Pavel Bure. Generální manažer Brian Burke se připravoval celou sezónu na draft, aby mohl draftovat Daniela a Henrika Sedinovi. Tyto Švédy si vybral jako dvojku respektive trojku draftu.

Canucks na začátku tisíciletí začali projevovat zlepšení. Z týmu odešel kapitán týmu Mark Messier do New York Rangers a kapitánem byl zvolen Markus Näslund, kterým byl celých osm let.

2001–05: Léta tria „West coast express“

editovat

Pod vedením generálního manažera Briana Burka a trenéra Marca Crawforda šel výkon mužstva nahoru. Na jeho vzestupu měla výrazný podíl útočná řada Markus Näslund, Todd Bertuzzi, Brendan Morrison. Od médií dostali přezdívku „West coast express“ podle železnice stejného názvu. Marcus Näslund se zařadil mezi nejlepší hráče ligy. Na konci základní části sezóny 2003–04, získal Todd Bertuzzi značnou pozornost médií po násilném útoku na hráče Colorada Avalanche Steve Moora, kdy ho zezadu praštil hokejkou do hlavy. Jak Moore dopadl na led, tak Bertuzzi přistál na něm. Moore utrpěl tři zlomeniny krčních obratlů, pohmožděniny v obličeji, otřes mozku. Jednalo se o odvetu na Moora, který v předchozím utkání napadl Näslunda. Bertuzzimu byla pozastavena činnost až do začátku sezóny 2005–06 a také čelil žalobě za tento útok u soudu.

2005–10: Období po stávce

editovat

Po vyřešení pracovního sporu mezi NHL a NHLPA, byla stanovena nová pravidla, která měla napomoci většímu počtu branek. Hlavní trenér Marc Crawford byl vyměněn Alainem Vigneaultem. Ten odeslal Bertuzziho k týmu Florida Panthers za Roberta Luonga. Tím skončilo trio „West Coast Express“. Näslund a Morrison skončili v týmu o dva roky později. Trenér Vigneault začal stavět tým kolem dvojčat Sedinů. Ve své první sezóně byl Roberto Luongo nominován na Hart Memorial Trophy a Vezina Trophy. Ve stejné sezóně získal Jack Adams Award (nejlepší trenér) Alain Vigneault.

Po sezóně 2007–08 ukončili aktivní kariéru ikony Canucks bývalý kapitáni Trevor Linden a Marcus Näslund. Definitivně začala éra bratrů Sedinů. Kapitánem byl jmenován Roberto Luongo. Byl to první brankař, který byl jmenován kapitánem od roku 1947. Tím byl naposledy Bill Durnan v Montrealu Canadiens.

V roce 2010 získal Henrik Sedin Art Ross Trophy a Hart Memorial Trophy a stal se prvním hráčem Canucks, který tyto vysoce ceněná ocenění získal.

2010–13: 40. výroční sezóna, výluka, konec Vigneaultovy éry

editovat

Před sezónou 2010–11 byl Henrik Sedin ustanoven novým kapitánem týmu. Canucks vyhráli západní konferenci poprvé v historii a získali Presidents´ Trophy. Art Ross Trophy získal znovu Sedin, tentokrát Daniel.

Završením výroční sezóny byla účast ve finále Stanley Cupu proti Boston Bruins. Bruins porazili Canucks 4:3 na zápasy. Stejně jako v roce 1994, opět po prohraném finále zavládlo ve městě násilí a rabování v centru Vancouveru.

Během sezóny 2011–12 Canucks předváděli výborný hokej a obhájili Presidents' Trophy. Skvěle rozjetou sezónu jim přeťali „Králové“ z Los Angeles, pozdější vítězové Stanley Cupu.

Před začátkem sezóny 2012–13 zasáhla NHL výluka, která trvala, až do půlky ledna 2013. V tomto roce také Canucks oslavili 100. výročí od založení Vancouver Millionaires. Vancouver dokončil sezónu s pátým po sobě jdoucím vítězstvím v divizi. Ale v playoff vypadli v prvním kole a následně byl propuštěn hlavní trenér Alain Vigneault. Novým trenérem byl ustanoven John Tortorella.

Úspěchy

editovat

Individuální trofeje

editovat

Zdroj: [2]

Individuální trofeje Rok a hráč
Art Ross Trophy 2009/10 • Henrik Sedin
2010/11 • Daniel Sedin
Calder Memorial Trophy 1991/92 • Pavel Bure
2018/19 • Elias Pettersson
Conn Smythe Trophy nikdo
Roger Crozier Saving Grace Award nikdo
Hart Memorial Trophy nikdo
William M. Jennings Trophy 2010/11 • Roberto Luongo a Cory Schneider
King Clancy Memorial Trophy 1996/97 • Trevor Linden
2015/16 • Henrik Sedin
2017/18 • Daniel Sedin a Henrik Sedin
Lady Byng Memorial Trophy nikdo
Bill Masterton Memorial Trophy nikdo
Mark Messier Leadership Award nikdo
James Norris Memorial Trophy nikdo
Ted Lindsay Award 2002/03 • Markus Näslund
2010/11 • Daniel Sedin
NHL Plus/Minus Award 2003/04 • Marek Malík
Maurice Richard Trophy nikdo
Frank J. Selke Trophy 2010/11 • Ryan Kesler
Vezina Trophy nikdo
NHL Foundation Player Award 2007/08 • Trevor Linden
Jack Adams Award 1991/92 • Pat Quinn
2006/07 • Alain Vigneault


Individuální rekordy jednotlivých sezón

editovat

Základní část

editovat

Zdroj na NHL.com

Ročník
1970/1971
1971/1972
1972/1973
1973/1974
1974/1975
1975/1976
1976/1977
1977/1978
1978/1979
1979/1980
1980/1981
1981/1982
1982/1983
1983/1984
1984/1985
1985/1986
1986/1987
1987/1988
1988/1989
1989/1990
1990/1991
1991/1992
1992/1993
1993/1994
1994/1995
1995/1996
1996/1997
1997/1998
1998/1999
1999/2000
2000/2001
2001/2002
2002/2003
2003/2004
2004/2005
2005/2006
2006/2007
2007/2008
2008/2009
2009/2010
2010/2011
2011/2012
2012/2013
2013/2014
2014/2015
2015/2016
2016/2017
2017/2018
2018/2019
2019/2020
2020/2021
2021/2022
2022/2023
2023/2024
Góly
Rosaire Paiement 34
Andre Boudrias 27
Bobby Schmautz 38
Dennis Ververgaert 26
Don Lever 38
Dennis Ververgaert 37
Rick Blight 28
Mike Walton 29
Ron Sedlbauer 40
Ivan Boldirev 32
Dave Williams 35
Thomas Gradin 37
Darcy Rota 42
Tony Tanti 45
Tony Tanti 39
Tony Tanti 39
Tony Tanti 41
Tony Tanti 40
Trevor Linden 30
Greg Adams 30
Trevor Linden 33
Pavel Bure 34
Pavel Bure 60
Pavel Bure 60
Pavel Bure 20
Alexandr Mogilnyj 55
Martin Gelinas 35
Pavel Bure 51
Markus Näslund 36
Markus Näslund 27
Markus Näslund 41
Markus Näslund 40
Markus Näslund 48
Markus Näslund 35
stávka
Anson Carter 33
Daniel Sedin 36
Daniel Sedin 29
Daniel Sedin 31
Alexandre Burrows 35
Daniel Sedin 41
Daniel Sedin 30
Alexandre Burrows 13
Ryan Kesler 25
Radim Vrbata 31
Daniel Sedin 28
Bo Horvat 20
Brock Boeser 29
Elias Pettersson 28
Elias Pettersson 27
Brock Boeser 23
J.T. Miller 32
Elias Pettersson 39
Brock Boeser 40
Asistence
Dale Tallon 42
Jocelyn Guevremont 38
Andre Boudrias 40
Andre Boudrias 59
Andre Boudrias 62
Chris Oddleifson 46
Dennis Kearns 55
Dennis Kearns 42
Dennis Kearns 31
Stan Smyl 47
Thomas Gradin 48
Thomas Gradin 49
Thomas Gradin 54
Thomas Gradin 57
Patrik Sundstrom 43
Patrik Sundstrom 48
Barry Pederson 52
Barry Pederson 52
Paul Reinhart 50
Paul Reinhart 40
Trevor Linden 37
Cliff Ronning 47
Cliff Ronning 53
Jeff Brown 52
Russ Courtnall 24
Alexandr Mogilnyj 52
Alexandr Mogilnyj 42
Pavel Bure 39
Mark Messier 35
Andrew Cassels 45
Andrew Cassels 44
Markus Näslund 50
Markus Näslund 56
Markus Näslund 49
stávka
Henrik Sedin 57
Henrik Sedin 71
Henrik Sedin 61
Henrik Sedin 60
Henrik Sedin 83
Henrik Sedin 75
Henrik Sedin 67
Henrik Sedin 34
Henrik Sedin 39
Daniel Sedin 56
Henrik Sedin 44
Henrik Sedin 35
Henrik Sedin 47
Elias Pettersson 38
Quinn Hughes 45
Quinn Hughes 38
J.T. Miller 67
Quinn Hughes 69
Quinn Hughes 75
Body
Andre Boudrias 66
Orland Kurtenbach 61
Bobby Schmautz 71
Andre Boudrias 75
Andre Boudrias 78
Dennis Ververgaert 71
Rick Blight 68
Mike Walton 66
Ron Sedlbauer 56
Stan Smyl 78
Thomas Gradin 69
Thomas Gradin 86
Stan Smyl 88
Patrik Sundstrom 91
Patrik Sundstrom 68
Petri Skriko 78
Tony Tanti 79
Tony Tanti 77
Petri Skriko 66
Dan Quinn 63
Trevor Linden 70
Trevor Linden 75
Pavel Bure 110
Pavel Bure 107
Pavel Bure 43
Alexandr Mogilnyj 107
Alexandr Mogilnyj 73
Pavel Bure 90
Markus Näslund 66
Markus Näslund 65
Markus Näslund 75
Markus Näslund 90
Markus Näslund 104
Markus Näslund 84
stávka
Markus Näslund 79
Daniel Sedin 84
Henrik Sedin 76
Henrik Sedin 82
Henrik Sedin 112
Daniel Sedin 104
Henrik Sedin 81
Henrik Sedin 45
Henrik Sedin 50
Daniel Sedin 76
Daniel Sedin 61
Bo Horvat 52
Daniel Sedin 55
Elias Pettersson 66
J.T. Miller 72
Brock Boeser 49
J.T. Miller 99
Elias Pettersson 102
J.T. Miller 103

Češi a Slováci ve Vancouver Canucks

editovat
Sezóna Hráči – Češi Hráči – Slováci Soupiska Playoffs
1980/1981 Rick Lanz nikdo Zde Zde
1981/1982 Ivan HlinkaJiří BublaRick Lanz nikdo Zde Zde
1982/1983 Ivan HlinkaJiří BublaRick Lanz nikdo Zde Zde
1983/1984 Jiří Bubla nikdo Zde Zde
1984/1985 Jiří Bubla nikdo Zde  Ne
1985/1986 Jiří BublaRick Lanz nikdo Zde Zde
1986/1987 nikdo nikdo Zde  Ne
1987/1988 nikdo nikdo Zde  Ne
1988/1989 nikdo nikdo Zde Zde
1989/1990 nikdo nikdo Zde  Ne
1990/1991 Robert KronPetr Nedvěd nikdo Zde Zde
1991/1992 Robert KronPetr Nedvěd nikdo Zde Zde
1992/1993 Petr NedvědJiří Šlégr nikdo Zde Zde
1993/1994 Jiří Šlégr nikdo Zde Zde
1994/1995 Jiří ŠlégrJosef Beránek nikdo Zde Zde
1995/1996 Josef BeránekFrantišek Kučera nikdo Zde Zde
1996/1997 František Kučera nikdo Zde  Ne
1997/1998 nikdo Ľubomír Vaic Zde  Ne
1998/1999 nikdo nikdo Zde  Ne
1999/2000 nikdo Ľubomír Vaic Zde  Ne
2000/2001 nikdo nikdo Zde Zde
2001/2002 Jan Hlaváč nikdo Zde Zde
2002/2003 Jan HlaváčMarek Malík nikdo Zde Zde
2003/2004 Jiří ŠlégrMartin RučinskýMarek Malík nikdo Zde Zde
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Tomáš Mojžíš Jozef Balej Zde  Ne
2006/2007 Jan BulisLukáš Krajíček nikdo Zde Zde
2007/2008 Lukáš Krajíček nikdo Zde  Ne
2008/2009 nikdo Pavol Demitra Zde Zde
2009/2010 nikdo Pavol DemitraMário Bližňák Zde Zde
2010/2011 nikdo Mário Bližňák Zde Zde
2011/2012 nikdo nikdo Zde Zde
2012/2013 nikdo nikdo Zde Zde
2013/2014 nikdo nikdo Zde  Ne
2014/2015 Radim Vrbata nikdo Zde Zde
2015/2016 Radim Vrbata nikdo Zde  Ne
2016/2017 nikdo nikdo Zde  Ne
2017/2018 nikdo nikdo Zde  Ne
2018/2019 nikdo nikdo Zde  Ne
2019/2020 nikdo nikdo Zde Zde
2020/2021 nikdo nikdo Zde  Ne
2021/2022 nikdo Jaroslav Halák Zde  Ne
2022/2023 Filip Hronek nikdo Zde  Ne
2023/2024 Filip Hronek nikdo Zde
Češi - Zdroj na Eliteprospects.com

Slováci - Zdroj na Eliteprospects.com

Umístění v jednotlivých sezonách

editovat
  USA / Kanada (1970 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V VP R PP P VG OG +/- B Pozice Play-off
1970/71 NHL (Východní divize) 1 78 24 8 46 229 296 -67 56 6.  Ne
1971/72 NHL (Východní divize) 1 78 20 8 50 203 297 -94 48 7.  Ne
1972/73 NHL (Východní divize) 1 78 22 9 47 233 339 -106 53 7.  Ne
1973/74 NHL (Východní divize) 1 78 24 11 43 224 296 -72 59 7.  Ne
1974/75 NHL (Smytheova divize) 1 80 38 10 32 271 254 +17 86 1. Čtvrtfinále
1975/76 NHL (Smytheova divize) 1 80 33 15 32 271 272 -1 81 2. Předkolo
1976/77 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 13 42 236 294 -58 63 4.  Ne
1977/78 NHL (Smytheova divize) 1 80 20 17 43 239 320 -81 57 3.  Ne
1978/79 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 13 42 217 291 -74 63 2. Předkolo
1979/80 NHL (Smytheova divize) 1 80 27 16 37 256 281 -25 70 3. Osmifinále
1980/81 NHL (Smytheova divize) 1 80 28 20 32 289 301 -12 76 2. Osmifinále
1981/82 NHL (Smytheova divize) 1 80 30 17 33 290 286 +4 77 2. Finále SC
1982/83 NHL (Smytheova divize) 1 80 30 15 35 303 309 -6 75 3. Čtvrtfinále CK
1983/84 NHL (Smytheova divize) 1 80 32 9 39 306 328 -22 73 3. Čtvrtfinále CK
1984/85 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 9 46 284 401 -117 59 5.  Ne
1985/86 NHL (Smytheova divize) 1 80 23 13 44 282 333 -51 74 4. Čtvrtfinále CK
1986/87 NHL (Smytheova divize) 1 80 29 8 43 282 314 -32 66 5.  Ne
1987/88 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 9 46 272 320 -48 59 5.  Ne
1988/89 NHL (Smytheova divize) 1 80 33 8 39 251 253 -2 74 4. Čtvrtfinále CK
1989/90 NHL (Smytheova divize) 1 80 25 14 31 245 306 -61 64 5.  Ne
1990/91 NHL (Smytheova divize) 1 80 28 9 43 243 315 -72 65 4. Čtvrtfinále CK
1991/92 NHL (Smytheova divize) 1 80 42 12 26 285 350 +35 96 1. Semifinále CK
1992/93 NHL (Smytheova divize) 1 84 46 9 29 346 278 +68 101 1. Semifinále CK
1993/94 NHL (Pacifická divize) 1 84 41 3 40 279 276 +3 85 2. Finále SC
1994/95 NHL (Pacifická divize) 1 48 18 18 12 153 148 +5 48 2. Semifinále ZK
1995/96 NHL (Pacifická divize) 1 82 32 15 35 278 278 0 79 3. Čtvrtfinále ZK
1996/97 NHL (Pacifická divize) 1 82 35 7 40 257 273 -16 77 4.  Ne
1997/98 NHL (Pacifická divize) 1 82 25 14 43 224 273 -49 64 7.  Ne
1998/99 NHL (Severozápadní divize) 1 82 23 12 47 192 258 -66 58 4.  Ne
1999/00 NHL (Severozápadní divize) 1 82 30 15 8 29 227 237 -10 83 3.  Ne
2000/01 NHL (Severozápadní divize) 1 82 36 11 7 28 239 238 +1 90 3. Čtvrtfinále ZK
2001/02 NHL (Severozápadní divize) 1 82 42 7 3 30 254 211 +43 94 2. Čtvrtfinále ZK
2002/03 NHL (Severozápadní divize) 1 82 45 13 1 23 264 208 +56 104 2. Semifinále ZK
2003/04 NHL (Severozápadní divize) 1 82 43 10 5 24 235 194 +41 101 1. Čtvrtfinále ZK
2004/05 NHL (Severozápadní divize) 1 Soutěž byla v této sezóně z důvodu chybějící kolektivní smlouvy zrušena.
2005/06 NHL (Severozápadní divize) 1 82 42 8 32 256 255 +1 92 4.  Ne
2006/07 NHL (Severozápadní divize) 1 82 49 7 26 222 201 +21 105 1. Semifinále ZK
2007/08 NHL (Severozápadní divize) 1 82 39 10 33 213 215 -2 88 5.  Ne
2008/09 NHL (Severozápadní divize) 1 82 45 10 27 246 220 +26 100 1. Semifinále ZK
2009/10 NHL (Severozápadní divize) 1 82 49 5 28 272 222 +50 103 1. Semifinále ZK
2010/11 NHL (Severozápadní divize) 1 82 54 9 19 262 185 +77 117 1. Finále SC
2011/12 NHL (Severozápadní divize) 1 82 51 9 22 249 198 +51 111 1. Čtvrtfinále ZK
2012/13 NHL (Severozápadní divize) 1 48 26 7 15 127 121 +6 59 1. Čtvrtfinále ZK
2013/14 NHL (Pacifická divize) 1 82 36 11 35 196 223 -52 83 5.  Ne
2014/15 NHL (Pacifická divize) 1 82 48 5 29 242 222 +20 101 2. Čtvrtfinále ZK
2015/16 NHL (Pacifická divize) 1 82 31 13 38 191 243 -52 75 6.  Ne
2016/17 NHL (Pacifická divize) 1 82 19 11 9 43 182 243 -61 69 7.  Ne
2017/18 NHL (Pacifická divize) 1 82 25 6 11 40 218 264 -46 73 7.  Ne
2018/19 NHL (Pacifická divize) 1 82 22 13 11 36 225 254 -29 81 5.  Ne
2019/20 NHL (Pacifická divize) 1 69 27 9 6 27 228 217 +11 78 4. Semifinále ZK
2020/21 NHL (Západní divize) 1 56 17 6 4 29 151 188 -37 50 7.  Ne
2021/22 NHL (Pacifická divize) 1 82 32 8 12 30 249 236 +13 92 5.  Ne
2022/23 NHL (Pacifická divize) 1 82 24 14 7 37 276 298 -22 83 6.  Ne
2023/24 NHL (Pacifická divize) 1 82 44 6 9 23 279 223 +56 109 1.
Zdroj na NHL.com

Přehled kapitánů a trenérů v jednotlivých sezónách

editovat
Sezóna Kapitán Hlavní trenér
1970/1971 Orland Kurtenbach Hal Laycoe
1971/1972 Orland Kurtenbach Hal Laycoe
1972/1973 Orland Kurtenbach Vic Stasiuk
1973/1974 Orland Kurtenbach Phil Maloney
1974/1975 bez kapitána Phil Maloney
1975/1976 André Boudrias Phil Maloney
1976/1977 Chris Oddleifson Orland Kurtenbach
1977/1978 Don Lever Orland Kurtenbach
1978/1979 Don Lever Harry Neale
1979/1980 Kevin McCarthy Harry Neale
1980/1981 Kevin McCarthy Harry Neale
1981/1982 Kevin McCarthy Roger Neilson
1982/1983 Stan Smyl Roger Neilson
1983/1984 Stan Smyl Roger Neilson
1984/1985 Stan Smyl Bill LaForge
1985/1986 Stan Smyl Tom Watt
1986/1987 Stan Smyl Tom Watt
1987/1988 Stan Smyl Bob McCammon
1988/1989 Stan Smyl Bob McCammon
1989/1990 Stan Smyl Bob McCammon
1990/1991 Trevor Linden Bob McCammon
1991/1992 Trevor Linden Pat Quinn
1992/1993 Trevor Linden Pat Quinn
1993/1994 Trevor Linden Pat Quinn
1994/1995 Trevor Linden Rick Ley
1995/1996 Trevor Linden Rick Ley
1996/1997 Trevor Linden Tom Renney
1997/1998 Mark Messier Mike Keenan
1998/1999 Mark Messier Marc Crawford
1999/2000 Mark Messier Marc Crawford
Sezóna Kapitán Hlavní trenér
2000/2001 Markus Näslund Marc Crawford
2001/2002 Markus Näslund Marc Crawford
2002/2003 Markus Näslund Marc Crawford
2003/2004 Markus Näslund Marc Crawford
2004/2005 Sezóna zrušena
2005/2006 Markus Näslund Marc Crawford
2006/2007 Markus Näslund Alain Vigneault
2007/2008 Markus Näslund Alain Vigneault
2008/2009 Roberto Luongo Alain Vigneault
2009/2010 Roberto Luongo Alain Vigneault
2010/2011 Henrik Sedin Alain Vigneault
2011/2012 Henrik Sedin Alain Vigneault
2012/2013 Henrik Sedin Alain Vigneault
2013/2014 Henrik Sedin John Tortorella
2014/2015 Henrik Sedin Willie Desjardins
2015/2016 Henrik Sedin Willie Desjardins
2016/2017 Henrik Sedin Willie Desjardins
2017/2018 Henrik Sedin Travis Green
2018/2019 bez kapitána Travis Green
2019/2020 Bo Horvat Travis Green
2020/2021 Bo Horvat Travis Green
2021/2022 Bo Horvat Bruce Boudreau
2022/2023 Bo Horvat Bruce Boudreau
2023/2024 Quinn Hughes Rick Tocchet

Reference

editovat
  1. a b c "Rogers Arena" [online]. eurohockey.com [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. "League Index" [online]. hockey-reference.com [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat