Včelařský dýmák

Včelařský dýmák (také nazývaný kuřák) je včelařská pomůcka ke zklidnění včel. Funguje na principu spalování troudu v tělese dýmáku, kdy je vzniklý kouř za pomoci měchu vyháněn komínkem, a to bez obsahu jisker. Takto vzniklý kouř slouží k uklidnění včel. Po zakouření dýmákem se včely instinktivně stáhnou na rámky, což snižuje jejich podráždění.

Včelařský dýmák (kuřák)

Vynálezce dýmaku Moses Quinby

Princip

To, že kouř včely uklidňuje, bylo známo již od starověku, vědecké vysvětlení však přišlo až v 20. století. Kouř iniciuje obrannou reakci (reflex) na požár, kdy včely instinktivně, v přípravě na opuštění úlu nabírají zásoby medu a ukládají jej do svých medných váčků jako budoucí zásoby, protože jiné obrané mechanizmy proti požáru nemají. Toto vytváří příležitost pro včelaře otevřít úl a pracovat, zatímco obranná reakce včelstva je omezena. Dalším faktorem je, že plné medné váčky včel ztěžuji jejích ohyb a obtížněji pak mohou bodat (normálně včela při bodnutí musí prohnout celé své tělo). Včely také vydávají silně vonící feromony, když cítí kouř varují ostatní před hrozícím nebezpečím.

Kouř má omezený efekt a využití v případě roje, protože roje nemají žádné zásoby medu, kterými by se krmily. Obvykle to také není potřeba, protože mají tendenci být méně defenzivní, protože nemají žádný domov, který by bránily, a čerstvý roj se dobře nakrmí v úlu, který za sebou zanechal.

Konstrukce

Běžně je dýmák konstruován jako plechový válec z oceli, který se zužuje do malé mezery (komínku). Základna válce má další malý otvor pro přívod vzduchu, pumpováním měchu se fouká vzduch spodním otvorem. Dýmák může mít také drátěný rám, který chrání ruce před popálením. Některé dýmáky mají háček pro zavěšení (třeba na stěnu úlu). V dýmáku lze použít mnoho druhů paliv. Mezi tato paliva patří dřevěné brikety a pelety, tkanina (pytlovina), jehličí, stlačená bavlna, vlnitá lepenka, papírové krabice od vajec, hobra, ztrouchnivěné  dřevo, sušené byliny a houby, a další. Experimenty ukázaly, že zvláště účinný je kouř z pelet sušeného květu samičího chmele (Humulus lupulus), obsahující sedativum lupulin.

Historie

Dávno před vynálezem včelího dýmáku lidé zjistili, že kouř včely uklidňuje. Není jasné, kdy tato praxe začala, ale používá se v různých částech světa, kde se med sbírá ve volné přírodě. Například domorodí indiáni pálili houbu pýchavku (Lycoperdon perlatum), aby uklidnili včely, což inspirovalo aplikaci kouře jako anestetika i v medicíně v roce 1853. Podobným způsobem lze v blízkosti včelstva založit ohniště a použít doutnající kus dřeva nebo pochodeň. Tato technika se stále používá v Nepálu ke sběru psychotropního medu (zvaného "šílený med") z útesových včelstev.

Vynálezcem moderního včelího dýmáku v roce 1873 byl Američan Moses Quinby v Mohawk Valley v New Yorku. V rámci své kvakerské výchovy a přesvědčení si žádný ze svých vynálezů (včetně dýmáku) nepatentoval, a volně jej předal včelařské komunitě. Později včelařka Tracy F. Bingham z Farwellu v Michiganu dýmák založený na návrhu Quinbyho vylepšila a patentovala 20. ledna 1903 (US Patent # US718689A).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bee smoker na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Včelařský dýmák na Wikimedia Commons

Portály: Včelařství