Trojúhelník (šachy)
Trojúhelník je šachový manévr, pomocí něhož lze dostat soupeře do nevýhody tahu. Trojúhelník lze nejčastěji užít v pěšcových koncovkách, kdy zbývá na šachovnici pouze dvojice králů a přidružení pěšci. Pokud jeden král může provést trojúhelníkový manévr přes trojici sousedících polí, přičemž se tímto způsobem dostane do původního postavení, zatímco druhý král má k dispozici pouze dvě taková pole, dochází k rozhodující ztrátě tempa, kdy je dosaženo počáteční pozice, ale na tahu je druhý hráč. Tuto metodu lze aplikovat i v jiných typech šachových koncovek, dokonce i ve střední hře.[1]
Příklady editovat
Pěšcové koncovky editovat
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 |        | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 | | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
Na prvním diagramu je na tahu bílý, jenž má o pěšce více. Černý král na d7 zatím drží opozici a tak brání postupu bílého krále kupředu. Souběžně však také musí zůstat v blízkosti pole d7, aby zabránil postupu bílého c-pěšce, a zároveň se nemůže nechat zatlačit na okraj desky. Toho bílý využije k rozhodujícímu manévru:
- 1. Ke5! (1. c6+?? Kc8= remízuje. Naopak prohrává 1… bxc6+ 2. Kc5 1-0)
- 1… Kc6 (1… Ke7 2. c6 1-0, bílý prosadí b-pěšce)
- 2. Kd4 Kd7
- 3. Kd5
Vzniká totožná pozice, kdy však stojí v opozici bílý a černý je nyní v nevýhodě tahu a musí králem ustoupit, čímž bílý při přesné hře prosadí pěšce a zvítězí. Například:
- 3… Kc8
- 4. Ke6! Kd8
- 5. Kd6 Kc8
- 6. Ke7 Kb8
- 7. Kd7 Ka8
- 8. c6 1-0[2]
Druhý diagram je závěr partie z roku 1978 mezi Lvem Alburtem a budoucím mistrem světa v šachu Garri Kasparovem.[3] Černý (Kasparov) na tahu zvítězil pomocí trojúhelníkového manévru:
- 55… Kf5!
- 56. Kg1 Ke5
a Alburt se v této pozici vzdal, protože po 57. Kf1 Ke4! 58. Kf2 Kf4 59. Kf1 Kg3 0-1 černý získává bílého pěšce a vítězí.
V jiných typech koncovek editovat
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
| 8 |   | 8 | |||||||
| 7 | 7 | ||||||||
| 6 | 6 | ||||||||
| 5 | 5 | ||||||||
| 4 | 4 | ||||||||
| 3 | 3 | ||||||||
| 2 | 2 | ||||||||
| 1 | 1 | ||||||||
| a | b | c | d | e | f | g | h | ||
Trojúhelníkový manévr lze užít i v jiných než čistě pěšcových koncovkách. Diagram znázorňuje partii z turnaje kandidátů z roku 1965, v němž Boris Spasskij porazil Michaila Tala, čímž získal právo vyzvat na zápas o titul mistra světa tehdejšího světového šampióna Tigrana Petrosjana. Pokud by byl na tahu bílý, vynuceně partii prohrává. Černý tedy pomocí trojúhelníkového manévru přenesl povinnost tahu na soupeře a zvítězil následujícím způsobem:
- 64… Kd2
- 65. Re4 Kc3!
- 66. Rh4 Kd3 0-1
Bílý na tahu nyní přichází o věž, anebo je donucen ustoupit králem, čímž umožní soupeři postupovat dopředu f-pěšcem.[4]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Triangulation (chess) na anglické Wikipedii.
- ↑ FLEAR, G. Starting Out: Pawn Endings. [s.l.]: Everyman Chess, 2004. Dostupné online. ISBN 1-85744-362-4. S. 15. (anglicky)
- ↑ DVORECKIJ, M. I. Dvoretsky's Endgame Manual. 2. vyd. [s.l.]: Russell Enterprises, 2006. Dostupné online. ISBN 1-888690-28-3. S. 21. (anglicky)
- ↑ Lev Alburt vs Garry Kasparov, 1978
- ↑ GIDDINS, S. 101 Chess Endgame Tips: Golden nuggets of endgame wisdom. [s.l.]: Gambit Publications, 2007. ISBN 978-1-904600-66-4. S. 62. (anglicky)