Tlučkův mlýn

mlýn na Otavě

Tlučkův mlýn (též Sulanův) je název historického mlýna na levém břehu Otavy v katastru vsi Borečnice.[1] Mlýn byl stejně jako řada dalších zbořen v roce 1960, kdy došlo k výstavbě Orlické přehrady. V průběhu století se na něm vystřídala řada mlynářů. Někteří byli vlastníky, jiní si objekt pouze pronajímali. Od konce 19. století máme zprávy o rozšiřování a postupné modernizaci mlýna. K mletí na zakázku se přidalo mletí komerční, po určitou dobu zde fungovala pila na dřevo, restaurace s parketem. Na mlýně bylo možno přespat. Vedle činnosti mlynářské jeho obyvatelé obhospodařovali pole a lesy, měli právo lovu ryb.

Tlučkův mlýn
Přibližná podoba mlýna z 20. let 20. století
Přibližná podoba mlýna z 20. let 20. století
Poloha
Adresa Borečnice, ČeskoČesko Česko
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1405, kdy ho Mikuláš Volyňský dává v užívání píseckému špitálu.[2] Později se vlastníci a nájemci mlýna pravidelně střídali. Koncem 19. století za mlynářování Matěje Šebelleho jsou uváděna čtyři mlýnská kola na spodní vodu na mletí především žitného a ječmeného zrna. Páté kolo sloužilo pile.[3]

V roce 1871 byla nad mlýnem dokončena kaple Kaple Panny Marie Lurdské. Kaple byla postavena z lámaného kamene a pojmenována po vzoru poutní kaple v Lurdech, údajně na žádost babičky místního mlynáře Kubrichta. Roku 2012 byla kaplička obnovena a znovuvysvěcena.

Po roce 1880, za mlynáře Aloise Kubrichty patřílo k mlýnu deset hektarů polí, les, právo rybolovu v délce dva kilometry a slup. V této době také skončilo využití mlýna k řezání dříví.[4] V roce 1923 za Stanislava Sulana mlýn vyhořel a musel být znovu postaven.[5] Byl modernizován a získal i generátor elektrického proudu.[6] Byla zde zřízena letní restaurace s parketem, kterou Sulan pronajal jiným podnikatelům a sám hostům ve mlýně nabízel pokoje. V roce 1931 Sulan pronajal mlýn Jindřichu Caisovi ze zdíkovského mlýna na Šumavě. Ten pokračoval v modernizaci. Za druhé světové války mlel Cais na černo a po nocích prodával mouku lidem.[7] Když Jindřichu Caisovi skončil v roce 1945 pronájem, začal zde pracovat Stanislavův syn Václav.[8] Ten rozšířil selské mletí o obchodní. Na místo mletí pro sedláky z okolních vesnic tak začal zkupovat zrno, mlít a mouku prodávat pekařům v Písku.[9] V roce 1951 převzalo mlýn Hospodářské družstvo v Písku a poté Jihočeské mlýny v Českých Budějovicích. Po povodních v roce 1954 byl mlýn uzavřen a v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady v roce 1960 zbořen. V současné době se v místě nachází jen torzo jezu, které ale zaplavuje rozliv Orlické přehrady.[10]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PIXOVÁ, Jaroslava. Tam, kde zpívala řeka aneb čarovná léta kolem Smetiprachu. 1. vyd. Putim: Nakladatelství Blanice, 2014. 171 s. ISBN 978-80-905501-3-1. S. 91. 
  2. FRÖHLICH, Jiří. Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem. 2. vyd. Písek: Prácheňské nakladatelství, 2012. 113 s. ISBN 978-80-86566-53-5. S. 65. 
  3. Pixová, s. 94.
  4. Pixová, s. 95–96.
  5. Pixová, s. 98–100.
  6. Pixová, s. 106.
  7. Pixová, s. 98–100.
  8. Pixová, s. 100.
  9. Pixová, s. 111.
  10. Fröhlich, s. 68.

Externí odkazyEditovat