Tatínku, ta se ti povedla

Tatínku, ta se ti povedla je česká kniha pro děti a mládež z roku 1991, jejím autorem je Zdeněk Svěrák. Příběh vypráví o čtyřčlenné rodině, kde je maminka velmi zaneprázdněná, a tak jednu ze svých povinností přenechá tatínkovi. Ten nemá lehký úkol. Musí se naučit vymýšlet a vyprávět pohádky svým dětem. Kniha byla vydána poprvé roku 1991 nakladatelstvím Albatros.

Tatínku, ta se ti povedla
Autor	Zdeněk Svěrák
Ilustrátor	Adolf Born
Země	Česko
Jazyk	čeština
Edice	První čtení
Žánr	umělá pohádka, literatura pro děti
Vydavatel	Albatros
Datum vydání	1991
Počet stran	58
ISBN	80-00-00306-6

Obsah

Dílo popisuje příhodu čtyřčlenné Šímovy rodiny, do níž patří maminka, tatínek a jejich dvě děti, Petřík a Petruška. Maminka má v rodině řadu povinností od praní, žehlení až po čištění bot. Jednoho dne už má všeho dost a řekne tatínkovi, že nic nedělá, a tak by mohl alespoň převzít její roli vypravěče pohádek. Pan Šíma souhlasil a pustil se hned první večer do svého nového úkolu. To však netušil, že děti už znají všechny klasické pohádky nazpaměť a že si celou dobu jejich maminka pohádky vymýšlela sama.

Tatínek byl z toho velice smutný a každou noc kvůli tomu nemohl spát. Neustále se mu hlavou honily myšlenky, jak že to jeho manželka dělá, že si umí pohádky vymýšlet. Zeptal se jí proto o radu. Paní Šímová mu řekla, že se musí koukat kolem sebe a hned ho něco určitě napadne. Jenže pan Šíma i přesto ne a ne na něco přijít. Nakonec došel k závěru, že maminka je z Českého ráje, tedy z pohádkového ráje, a proto ji to tak jde.

Rozhodl se proto uspořádat tam výlet. Na cestě potkal pána a svěřil se mu se svým problémem. Dostal od něj radu, ať si na Kozákově vezme polodrahokam a bude mít tak kousek Českého ráje pořád u sebe. Ještě ten večer se pan Šíma odhodlal, že dnes už vyprávět pohádku dokáže. Nechal Petříka, ať si vybere její téma. Následně pan Šíma začal s vyprávěním. Obě děti pozorně poslouchaly pohádku o hasicím přístroji a nemohly se dočkat, jak celá skončí. Maminka navíc celé vyprávění poslouchala za dveřmi, a když manžel s příběhem skončila, nemohla uvěřit, že jej celý vymyslel sám.

Přijetí díla

Podle Jaroslava Šimůnka je v knize evidentním znakem střízlivost a věcnost. Hra se slovy je tu citlivě měřená a autor ji nezneužívá. Svěrák zde používá kumulaci nesourodých, ale přesných reálných faktů, které utvrzují věrohodnost situace či naléhavost řečeného. Zároveň v tomto příběhu pro malé čtenáře, v němž jde o pohádku, jako by se šetřilo fantazií. Je sice v díle obsažena, nicméně upřednostňována. Autor se jí snaží vykřesat z vnitřku, ze samé povahy věcí. Všední a obyčejné ukazuje jako plné fantazie a tedy jako poetické.

Podle Svatavy Urbanové je vyprávění Svěráka rozvedením myšlenky Karla Čapka, že pohádka je především vypravování. Základem není ani tak spor o pohádku, ale především o hledání cesty ke spontánnímu vypravěčství, k dialogu dospělých s dětmi prostřednictvím příběhu s pohádkovými postupy a prvky.

Odkazy