Třída Lion (1939)

nedokončená třída britských bitevních lodí

Třída Lion byla nerealizovaná třída bitevních lodí britského královského námořnictva z období druhé světové války. Plánována byla stavba celkem čtyř plavidel. První pár byl rozestavěn roku 1939, po vypuknutí války byly práce přerušeny a později byl celý program zrušen.[1]

Třída Lion
Obecné informace
UživateléRoyal Navy
Typbitevní loď
Lodě4 (plánováno)
Osudstavba zrušena
Předchůdcetřída King George V
NástupceVanguard
Technické údaje
Výtlak40 550 t (standardní)
46 300 t (plný)[1]
Délka239,3 m (max.)
Šířka31,7 m
Ponor9,14 m
Pohon4 parní turbíny, 8 kotlů
4 lodní šrouby
130 000 hp
Rychlost30 uzlů
Posádka1680
Výzbroj9× 406mm kanón (3×3)
16× 133mm kanón (8×2)
48× 40mm kanón (6×8)
Pancířaž 381mm boky
374mm barbety
374mm čela věží
152mm paluba
114mm velitelská věž
Letadlahydroplán

StavbaEditovat

Práce na třídě Lion byly zahájeny roku 1937. Pro realizaci byl vybrán projekt z označením 16F/38. V červnu a červenci 1939 byly v loděnicích Vickers-ArmstrongsNewcastle upon Tyne a Cammell LairdBirkenheadu rozestavěny první dvě jednotky Lion a Temeraire. Později byl objednán ještě druhý pár. Conqueror měla postavit loděnice John Brown & Co. v Clydebanku a Thunderer loděnice Fairfield Shipbuilding and Engineering Co. v Govanu. Následně však vypukla druhá světová válka a práce byly v říjnu 1939 pozastaveny. Kýly druhého páru ani nebyly založeny. Projektové práce ještě nějaký čas pokračovaly, plavidla však zůstala nedokončena.[2]

Jednotky třídy Lion:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Lion Vickers-Armstrong 4. července 1939 Stavba zrušena.
Temeraire Cammell Laird 1. června 1939 Stavba zrušena.
Conqueror John Brown Stavba zrušena.
Thunderer Fairfield Stavba zrušena.

KonstrukceEditovat

Boční pancéřový pás měl sílu až 381 mm, hlavní paluba měla sílu 152 mm a čela věží 374 mm.[1] Plánovanou hlavní výzbroj tvořilo devět 406mm/45 kanónů BL Mk.II a III umístěných ve třech třídělových věžích.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct dvouúčelových 133mm kanónů QF Mk.I ve dvoudělových věžích.[4] Křižníky měly dále nést čtyřicet osm 40mm kanónů. Na palubě se měly nacházet dva hydroplány, startující pomocí jednoho katapultu. Pohonný systém tvořilo osm kotlů Admiralty a čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 130 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 30 uzlů. Plánovaný dosah byl 14 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e LION battleships [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 12 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  3. 16"/45 (40.6 cm) Marks II, III and IV [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. 6"/50 (15.2 cm) BL Mark XXII [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  • WRIGHT, Matthew. The slow death of the Lion class – Britain’s never-built battleships [online]. navygeneralboard.com, 2018-11-10 [cit. 2019-01-10]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]