HMS Vanguard (23)

britská bitevní loď, samostatná jednotka

HMS Vanguard byla bitevní loď britského královského námořnictva. Ve službě byla v letech 1946–1960.[1] Byla to poslední postavená britská bitevní loď a ve své době též největší válečná loď britského námořnictva.[2]

HMS Vanguard v roce 1946
Základní údaje Vlajka
Typ bitevní loď
Číslo trupu 23
Objednána 14. března 1941
Zahájení stavby 2. října 1941
Spuštěna na vodu 30. listopadu 1944
Uvedena do služby 9. srpna 1946
Osud vyřazen 1960
Předchůdce třída Lion
Takticko-technická data
Výtlak 44 500 t (standardní)
51 420 t (plný)[1]
Délka 248,2 m (max.)
Šířka 32,9 m
Ponor 9,38 m
Pohon 4 turbínová soustrojí
8 tříbubnových kotlů
4 lodní šrouby
130 000 hp
Rychlost 30 uzlů
Posádka 1893
Pancíř až 356mm boky
až 330mm barbety
330mm čela věží
152mm hlavní paluba
76mm velitelská věž
Výzbroj 381mm kanón BL Mk I (4×2)
16× 133mm kanón (8×2)
4× 47mm kanón (4×1)
73× 40mm kanón (10×6, 1×2, 11×1)

StavbaEditovat

 
Vanguard

Projekční práce na nové bitevní lodi, která měla pomoci zmírnit japonskou převahu na Dálném východě, probíhaly od roku 1939. K realizaci byl přijat projekt označený 15E. Výsledné plavidlo mělo výtlak okolo 40 000 t, rychlost 30 uzlů, přičemž k jeho vyzbrojení byly využity dělové věže s 381mm kanóny pocházející z lehkých bitevních křižníků HMS Courageous (50) a HMS Glorious (77), které byly ve 20. letech přestavěny na letadlové lodě.[2] Loď konstrukčně navazovala na předchozí třídu King George V, zároveň u ní byly reflektovány válečné zkušenosti. Její stavba byla objednána 14. března 1941 u britské loděnice John Brown & Co. v Clydebanku. Kýl Vanguardu byl založen 2. října 1941. V průběhu stavby však došlo ke zničení britského Svazu Z japonským letectvem, což znamenalo velké úpravy původního projektu (především zvětšení ochrany proti torpédům a zesílení protiletadlové výzbroje) a následně zdržení stavby.[2] Plavidlo tak bylo na vodu spuštěno 30. listopadu 1944 a do služby bylo přijato až po skončení války 9. srpna 1946.[1]

KonstrukceEditovat

 
Vanguard a bitevní loď HMS Howe (32) uložené v rezervě

Hlavní výzbroj tvořilo osm 381mm kanónů BL Mk I ve čtyřech dvoudělových věžích.[3] Sekundární výzbroj představovalo šestnáct dvouúčelových 133mm kanónů ve dvoudělových věžích.[4] Doplňovaly je čtyři 47mm kanóny a sedmdesát tři 40mm kanónů. Pohonný systém tvořilo osm tříbubnových kotlů Admiralty a čtyři turbíny Parsons, o výkonu 130 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 8250 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

SlužbaEditovat

V roce 1956 byla loď převedena do rezervy, přičemž byly odstraněny všechny 40mm kanóny. Přechodně byla zvažována její přestavba na nosič řízených střel. V roce 1960 byla prodána do šrotu.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d VANGUARD battleship (1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  3. 15-inch (38.1 cm) Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. 5.25"/50 (13.4 cm) QF Mark I [online]. Navweaps.com [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 226. 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazyEditovat