Třída Le Triomphant
Třída Le Triomphant je třída raketonosných ponorek Francouzského námořnictva s jaderným pohonem. Skládá se ze čtyř jednotek, přičemž stavba dvou dalších byla pro nedostatek financí zrušena. Všechny jednotky postavila loděnice DCN v Cherbourgu (nyní DCNS). Tato třída ve službě nahradila první generaci francouzských raketonosných ponorek, představovanou třídou La Redoutable. Všechny jsou stále v aktivní službě.
| Třída Le Triomphant | |
|---|---|
 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Francouzské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2021) |
| Předchůdce | třída La Redoutable |
| Nástupce | SNLE 3G |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 12 640 t (standardní) 14 120 t (plný) |
| Délka | 138 m |
| Šířka | 12,5 m |
| Pohon | 1 reaktor |
| Rychlost | 20 uzlů (na hladině) 25+ uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 110 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 16× M51 (16×1) 4× 533mm torpédomet (4×1) |
| Sonar | Thales DMUX 80 |
Stavba editovat
Jednotky třídy Le Triomphant:[1]
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Le Triomphant (S-616) | 1994 | 21. března 1997 | aktivní |
| Le Téméraire (S-617) | 1998 | 23. prosince 1999 | aktivní |
| Le Vigilant (S-618) | 2003 | 26. listopadu 2004 | aktivní |
| Le Terrible (S-619) | 2008 | 20. září 2010 | aktivní |
Konstrukce editovat
Trup tvoří slitina oceli HLES 100. Ponorky nesou šestnáct balistických raket M45 vyráběných společností EADS Space Transportation. Střely jsou třístupňové, poháněné motory na tuhé pohonné hmoty s dosahem 6000 km. Každá raketa nese šest návratových těles, každé s jadernou hlavicí TN-71 o síle 150 kt. Poslední jednotka Le Terrible byla dokončena s novými střelami typu M51. Ty mají dosah 8000 km a nesou 12 jaderných hlavic. Ponorky také mají čtyři 533mm torpédomety, ze kterých mohou odpalovat torpéda ECAN L5 mod 3 či protilodní střely SM39 Exocet. Zásoba munice činí 18 kusů. Sonar je typu Thales DMUX 80.
Pohonný systém tvoří jeden tlakovodní reaktor K15. Dva diesely SEMT-Pielstick 8 PA 4 slouží jako pomocný pohon pro případ nouze. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost ponořeného člunu přesahuje 25 uzlů. Maximální hloubka ponoru je 500 metrů.
Modernizace IPER editovat
První tři jednotky této třídy postupně prošly výměnou paliva spojenou s modernizací IPER. Le Vigilant v letech 2010–2013, Le Triomphant v letech 2014–2015 a Le Téméraire do roku 2018. Modernizace plavidla dostává na úroveň nejmodernější jednotky Le Terrible. Modernizace zahrnuje například instalaci balistických raket M51, bojového řídícího systému SYCOBS a navigačního systému SGN-3E.[2]
Náhrada editovat
V únoru 2021 bylo potvrzeno zahájení vývoje třetí generace francouzských raketonosných ponorek, které nesou označení SNLE 3G. Ponorky stávající třídy Le Triomphant mají nahrazovat od roku 2035 a ve službě zůstal přibližně do roku 2090. První kontrakty tohoto programu představují úvodní vývojové studie probíhající do roku 2025. Ponorky mají být mimo jiné větší a tišší. Projekt si vyžádá rozsáhlé zapojení francouzského průmyslu. Stavbu platforem má zajistit loděnice Naval Group v Cherbourgu, sonarový komplex vyvine společnost Thales a nové reaktory společnost TechnicAtome.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Class Le Triomphant Ballistic Missile Submarine (Nuclear) [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
- ↑ Final French Navy SSBN 'Le Temeraire' Upgraded for M51 SLBM [online]. Navyrecognition.com [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ France Launches Third Generation SSBN Program – SNLE 3G [online]. Navalnews.com, rev. 2021-02-21 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Le Triomphant na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil třídy na webu Naval-technology.com
