Třída Ammiraglio di Saint Bon

třída italských bitevních lodí

Třída Ammiraglio di Saint Bon byla třída predreadnoughtů Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1901–1920. Obě byly ve službě za první světové války. Po válce byly sešrotovány.

Třída Ammiraglio di Saint Bon
Ammiraglio di Saint Bon
Ammiraglio di Saint Bon
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Typpredreadnought
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Re Umberto
Nástupcetřída Regina Margherita
Technické údaje Ammiraglio di Saint Bon[1]
Výtlak10 082 t (standardní)
10 531 t (plný)
Délka111,8 m (max.)
Šířka21,1 m
Ponor7,69 m
Pohon12 kotlů, 2 parní stroje
14 296 hp
Palivouhlí, topný olej
Rychlost18,3 uzlu
Dosah3400 nám. mil při 10 uzlech
Posádka557
Výzbroj4× 254mm kanón (2×2)
8× 152mm kanón (8×1)
8× 120mm kanón (8×1)
8× 57mm kanón (8×1)
2× 37mm kanón (2×1)
4× 450mm torpédomet
Pancíř250mm boky, věže, velitelská věž
70mm paluba
50mm štíty děl
Technické údaje Emanuele Filiberto
Výtlak9645 t (standardní)
9940 t (plný)
Ponor7,27 m
Pohon12 kotlů, 2 parní stroje
13 552 hp
Rychlost18,1 uzlu
Posádka565

StavbaEditovat

Italský viceadmirál Simone Antonio Saint-Bon navrhl stavbu středně velkých bitevních lodí, které by nepokračovaly v linii velkých a drahých plavidel předchozích tříd (např. Re Umberto a Italia). Po jeho smrti viceadmirál Racchia a konstruktér Benedetto Brin projekt upravili. Pro plavidla byl typický nízko položený volný bok trupu a hlavní kanóny pouze ráže 254 mm. Celkem byly objednány dvě jednotky pojmenované Ammiraglio di Saint Bon a Emanuele Filiberto. V letech 1893–1902 je postavily italské loděnice Arsenale di Venezia a loděnice Cantiere di Castellamare di Stabia.[2]

Jednotky třídy Ammiraglio di Saint Bon:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Ammiraglio di Saint Bon Arsenale di Venezia 18. července 1893 29. dubna 1897 24. května 1901 Vyřazena 1920.
Emanuele Filiberto Castellamare di Stabia 5. října 1893 29. září 1897 16. dubna 1902 Vyřazena 1920.

KonstrukceEditovat

 
Základní uspořádání třídy
 
Ammiraglio di Saint Bon

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 254mm kanóny ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj představovalo osm 152 kanónů a osm 120mm kanónů. Lehkou výzbroj tvořilo osm 57mm kanónů a dva 37mm kanóny. Výzbroj doplňovaly čtyři pevné 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 12 kotlů a dva trojčinné parní stroje o výkonu 14 296 hp (Emanuele Filiberto: 13 552 hp), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18,3 uzlu (Emanuele Filiberto: 18,1 uzlu). Dosah byl 3400–5500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b AMMIRAGLIO DI SAINT BON battleships (1901 - 1902) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 343. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat