Wikipedie

Třídění z hlediska stability

Třídění z hlediska stability je termín navržený evolučním biologem Jaroslavem Flegrem[1][2] pro proces hromadění stabilních struktur v čase: Entity, které se mění, přicházejí a odcházejí, zatímco entity, které jsou stabilní nebo neustále vznikají, se hromadí a převažují. Třídění z hlediska stability se týká všech živých i neživých systémů, které procházejí evolucí v širším slova smyslu (tj. systémů s pamětí hromadících změny a procházejících tak historickým vývojem), a podléhají mu materiální i nemateriální entity.

Nejznámější popis tohoto procesu pochází z knihy Richarda Dawkinse Sobecký gen[3]. Tento všeobjímající fenomén však zmiňují i další autoři[4][5][6][7][8][9][10] a jeho konkrétních manifestací si povšimla řada badatelů z biologických i nebiologických oborů[11][12][13][14][15][16][17][18][19]. V různých oborech a u různých badatelů byl však doposud popisován pod různými jmény.

Třídění z hlediska stability je možné rozdělit na dva fenomény[2]. Třídění z hlediska statické stability jednoduše preferuje znaky, které zvyšují persistenci svých nositelů. Tříděné entity mohou vznikat nezávisle jedna na druhé, nemusí se množit a nemusí vykazovat žádnou dědivost. Třídění z hlediska dynamické stability je speciálním případem třídění z hlediska stability, který vyžaduje existenci nějaké formy dědičnosti a jehož základem je kompetice o co největší rozdíl mezi rychlostí vytváření vlastních kopií a rychlostí jejich zanikání. Jinými slovy, jedná se o přirozený výběr. V biologické evoluci se na různých úrovních uplatňují oba typy třídění z hlediska stability[2].

Většina badatelů, kteří se fenoménem třídění z hlediska statické stability zabývala ve větší šíři, jej nepovažuje za evolučně zajímavý a nepokládá za možné, že by jeho prostřednictvím mohly vzniknout zajímavé biologické adaptace[8][9]. Opačný názor vyjádřili např. Bouchard[15], Bourrat[17] nebo Doolittle[18], konceptuálně jej však rozvedl a na důležitost jeho role v biologické evoluci poukázal až Flegr[1][2]. Podle Flegra[2] může být třídění zodpovědné za celou řadu mikroevolučních a zejména makroevolučních jevů, např. široké rozšíření a persistenci sexuality či altruistického chování, patrnost evoluční stáze či planetární homeostáze (viz teorie Gaia) nebo univerzálně rozšířený pokles disparity v rámci jednotlivých evolučních linií (viz hromadění nevratně "zamrzlých" znaků popisované teorií zamrzlé evoluce). Kromě toho může třídění z hlediska statické stability stát také za řadou fenoménů kulturní evoluce[2]. Na rozdíl od selekce, která je oportunistická, dokáže třídění z hlediska statické stability hromadit i znaky, které jsou momentálně nevýhodné, ale jsou výhodné z hlediska dlouhodobé persistence tříděných entit. Třídění z hlediska statické stability postrádá efekt amplifikace spočívající v přednostním namnožení výhodných variant. Proto pracuje pomaleji než selekce a obvykle nedokáže vytvořit složité adaptace; tříděny jsou v jeho průběhu různé preadaptace a spandrely. Z dlouhodobého hlediska však má v evoluci a zejména v makroevoluci konečné slovo[2].

Třídění z hlediska stability může být simulováno např. v celulárních automatech jako je model Life.[20]

Jaroslav Flegr také navrhuje, že by mohl být koncept použit k vysvětlení, proč časem převládla ve státech světa demokracie či možnosti existence boha/bohů: [21]

„ „Evoluční biolog by to možná neměl teologům ani prozrazovat, ale třídění z hlediska stability může být dějem odpovědným za existenci boha či bohů. Jestliže kdykoli v patrně nekonečných dějinách vesmírů vznikla (nejspíš nějakou variantou biologické evoluce) rozumná bytost, která dokázala přežít zánik svého vesmíru, například s využitím pohybu v čase či hyperprostoru, musí být nutně v současnosti vybavena stejně nepředstavitelnými možnostmi a schopnostmi, jaké obvykle přisuzujeme všemocnému bohu. Pravděpodobnost vzniku takové bytosti je sice nesmírně nízká, během nekonečně dlouhé doby k ní však s velkou pravděpodobností dojde. Jestliže by podobné rozumné bytosti vznikly až v průběhu dějin našeho vlastního vesmíru, budou jejich schopnosti sice menší než schopnosti boha či bohů vzniklých v minulých vesmírech, ale i tak budou schopnosti těch, co vznikly dávno před námi, z pohledu dnešního člověka nejspíš nekonečné. Stačí si uvědomit, jak všemocní bychom se museli jevit našim předkům žijícím zde před ubohými pár stovkami let.“ “

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b FLEGR, Jaroslav. Microevolutionary, macroevolutionary, ecological and taxonomical implications of punctuational theories of adaptive evolution. Biology Direct. 2013, čís. 8. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g FLEGR, Jaroslav. Evoluční tání: aneb O původu rodů. 1. vyd. Praha: Academia, 2015. 404 s. ISBN 978-80-200-2481-7. 
  3. ↑ DAWKINS, Richard. Sobecký gen. Praha: Mladá fronta, 2003. S. 22–28. 
  4. ↑ SIMON, Herbert. The architecture of complexity. Proceedings of the American Philosophical Society. 1962, roč. 106, čís. 6, s. 467–782. 
  5. ↑ WIMSATT, William. The units of selection and the structure of the multi-level genome. PSA: Proceedings of the Biennial Meeting of the Philosophy of Science Association (Vol. 2, pp. 122-183). East Lansing, MI: Philosophy of Science Association. 1980. 
  6. ↑ VAN VALEN, Leigh. Three paradigms of evolution. Evolutionary Theory. 1989, roč. 9, čís. 1, s. 1–17. 
  7. ↑ MICHOD, Richard. Darwinian Dynamics: Evolutionary Transitions in Fitness and Individuality. Princeton: Princeton University Press, 2000. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Okasha, S. (2006). Evolution and the levels of selection. USA: Oxford University Press.
  9. ↑ a b Godfrey-Smith, B. (2009). Darwinian populations and natural selection. USA: Oxford University Press.
  10. ↑ Maynard Smith, J., & Szathmáry, E. (2010). The major transitions in evolution (Vol. 2). New York: Oxford University Press Inc.
  11. ↑ Slobodkin, L., & Rapoport, A. (1974). An Optimal Strategy of Evolution. The Quarterly Review of Biology, 49(3), 181-200.
  12. ↑ RAPPAPORT, Roy. Ritual and Religion in the Making of Humanity. New York: Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. 
  13. ↑ Bouchard, F. (2008). Causal Processes, Fitness, and the Differential Persistence of Lineages. Philosophy of Science, 75(5), 560-570.
  14. ↑ Slotine, J., & Lohmiller, W. (2001). Modularity, evolution, and the binding problem: a view from stability theory. Neural Networks, 14(2), 137-145
  15. ↑ a b Bouchard, F. (2011). Darwinism without populations: a more inclusive understanding of the "Survival of the Fittest". Studies in History and Philosophy of Science Part C: Studies in History and Philosophy of Biological and Biomedical Sciences, 42(1), 106-114.
  16. ↑ Shcherbakov, V. (2012). Stasis is an Inevitable Consequence of Every Successful Evolution. [Review]. Biosemiotics, 5(2), 227-245.
  17. ↑ a b Bourrat, P. (2014). From survivors to replicators: evolution by natural selection revisited. [Article]. Biology & Philosophy, 29(4), 517-538.
  18. ↑ a b Doolittle, W. (2014). Natural selection through survival alone, and the possibility of Gaia. [Article]. Biology & Philosophy, 29(3), 415-423.
  19. ↑ Bardeen, M., & Cerpa, N. (2015). Editorial: Technological Evolution in Society - The Evolution of Mobile Devices. Journal of Theoretical and Applied Electronic Commerce Research, 10(1), 1-7.
  20. ↑ FLEGR, Jaroslav. Zamrzlá evoluce. [s.l.]: Academia, 2008. 
  21. ↑ Biolog Flegr: Pokud bohové neexistují, je to malér. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2017-10-05]. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třídění_z_hlediska_stability&oldid=23460511“