Systémový zdroj

Ve výpočetní technice se pojmem systémový zdroj nebo jednoduše zdroj rozumí jakákoli fyzická nebo virtuální součást počítače s omezenou dostupností. Všechny interní součásti počítače a zařízení k počítači připojené jsou zdrojem. Mezi virutální zdroje se zahrnují soubory (konkrétně deskriptory souborů ), připojení k síti připojení (konkrétně síťové sockety ) a paměť .

Správa těchto zdrojů se označuje spojením správa systémových zdrojů. Do této disciplíny se řadí jak prevence úniků zdrojů, tak řešení sporu o zdroje mezi procesy. První případ nastává v případě, kdy proces sice požádá o alokování systémového zdroje, ale po dokončení práce již jej správně neuvolní. Typickým příkladem je únik paměti. Druhý případ nastává v případě, kdy není možné uspokojit požadavky všech procesů (procesy žádají o přidělení více zdrojů, než má systém k dispozici).

Typy zdrojů

Obecné typy zdrojů

• Externí zařízení či paměť
• Zámky
• Vstupně/výstupní operace mapované na port či oblast paměti
• Kanály pro přímý přístup k paměti
• Požadavky IRQ

Konkrétní příklady

• CPU čas – viz také multitasking
• RAM paměť – viz také článek správa paměti
• Pevný disk – jakékoli místo nebo souvisle přidělené (např. za účelem vytvoření prostoru pro stránkování)
• Vyrovnávací paměť (včetně CPU keše)
• Síť
• Elektrická energie
• Vstupní / výstupní operace
• Zdroj náhody

Kategorie

Některé zdroje, zejména operační paměť a úložný prostor, znají pojem pojem „umístění“ a je tak možné rozlišit souvislé přidělení zdroje od nesouvislého přidělení. Jeden GB paměti je tak například možné přidělit v jediném souvislém bloku, anebo jako 1024 bloků, každý o velikosti 1 MB. Druhý přístup způsobuje fragmentaci paměti, která má často negativní vliv na výkon. Příkladem podkategorie zdroje je požadavek na přidělení paměti v souvislém bloku.

Reference

 V tomto článku byl použit překlad textu z článku System resource na anglické Wikipedii.