Surcouf (1929)

diesel-elektrická křižníková ponorka francouzského námořnictva

Surcouf (N N 3) byla diesel-elektrická křižníková ponorka francouzského námořnictva. Jejím hlavním posláním bylo ničení obchodních lodí protivníka. Ve své době to byla největší a nejsilněji vyzbrojená ponorka na světě.[2] Ve službě byla v letech 1934–1942. Ponorka se zapojila do druhé světové války. Po pádu Francie roku 1940 byla zajata Brity a předána silám Svobodné Francie. Roku 1942 se potopila po kolizi s nákladní lodí.[1] Surcouf byla poslední postavená velká ponorka se silnou dělostřeleckou výzbrojí. Její koncepce se ukázala být slepou uličkou a po většinu služby se pro ni hledalo vhodné využití.[3]

Surcouf (N N 3)
Surcouf (N N 3)
Základní údaje
Vlajka
Typponorka
UživateléFrancouzské námořnictvo
Svobodná Francie
Jméno podleRobert Surcouf
Zahájení stavbyprosinec 1927
Spuštěna na vodu18. října 1929
Uvedena do službykvěten 1934
Osudzničena 1942
Předchůdcetřída Saphir
Následovníktřída Argonaute
Takticko-technická data
Výtlak3250 t (na hladině)
4304 t (pod hladinou)[1]
Délka110 m
Šířka9 m
Ponor7,25 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
2 lodní šrouby
7600 + 3400 hp
Rychlost18,5 uzlu (na hladině)
10 uzlů (pod hladinou)
Dosah10 000 nám. mil při 10 uzlech
70 nám. mil při 4,5 uzlech
Posádka118
Výzbroj2× 203mm kanón (1×2)
2× 37mm kanón (2×1)
13,2mm kulomet (2×2)
6× 550mm torpédomet
4× 400mm torpédomet
14 + 8 torpéd
LetadlaBesson MB.411

StavbaEditovat

 
Vzhled ponorky Surcouf v roce 1938

Ponorka Surcouf zapadala do trendu vývoje velkých ponorek s s dlouhým dosahem a silnou dělostřeleckou výzbrojí, která byla ve 20. letech 20. století jedinou alternativou torpéd. Patřily mezi ně například britské ponorky tříd K, M a X1,[4] americká třída Narwhal a japonská třída B1 (jinak též třída I-15).[2] Francouzské námořnictvo navíc mohlo využít zkušenosti z provozu prvoválečné německé křižníkové ponorky Halbronn (ex SM U 139), kterou získalo v rámci reparací. Ponorka byla vyvinuta na základě stavebního programu z roku 1926. Postavila ji loděnice Arsenal de Cherbourg v Cherbourgu. Stavba byla zahájena v prosinci 1927, na vodu byla spuštěna 18. října 1929 a uvedena do služby v květnu 1934.[1]

KonstrukceEditovat

 
Model ponorky Surcouf

Hlavní výzbrojí představovaly dva 203mm kanóny v mohutné vodotěsné dělové věži před velitelskou věží. Samotné hlavně byly opatřeny vodotěsnými poklopy, přičemž střelbu mohla ponorka zahájit 3,5 minuty po vynoření. Kanóny měly dostřel 26 km. K zaměřování kanónů do vzdálenosti 16 km sloužil čtyřmetrový dálkoměr, na větší vzdálenosti palbu řídil palubní pozorovací letoun. Neseno pro ně bylo 600 nábojů. Náboje a prachové náplně byly uskladněny odděleně pod věží a z muničních skladů byly do věže přepravovány jedním výtahem.[2]

Lehkou výzbroj tvořily dva protiletadlové 37mm kanóny na střeše hangáru a čtyři 13,2mm kulomety Hotchkiss. Ponorka rovněž nesla celkem šest 550mm torpédometů a čtyři 400mm torpédomety. Čtyři 550mm torpédomety byly uloženy v přídi. Na zádi byly ještě dva trojhlavňové torpédomety, umístěné externě na otočných lafetách a šlo je využít pouze při plavbě na hladině. Každý se skládal z jednoho 550mm a dvou 400mm torpédometů.[3] Celkem bylo neseno čtrnáct 550mm a osm 400mm torpéd.[1]

Speciálně pro ponorku Surcouf byl vyvinut malý průzkumný a pozorovací hydroplán Besson MB.411, který byl na palubě uložen ve vodotěsném hangáru pod věží. Jeho složení trvalo 10 minut. Letoun se pravděpodobně zcela neosvědčil a za války nebyl využíván a hangár sloužil pro uložení zásob.[3] Málo známým faktem je, že francouzský konstruktér René Dorand pro ponorku Surcouf vyvíjel malý vrtulník Dorand G.20. Práce však byly zastaveny po porážce Francie roku 1940.[5] Uvnitř ponorky se rovněž nacházel prostor pro 40 zajatců.[4]

Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 7600 hp a dva elektromotory o výkonu 3400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 18,5 uzlu a pod hladinou 10 uzlů. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 70 námořních mil při rychlosti 4,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru až 80 metrů.[1]

SlužbaEditovat

 
Památník zemřelým z ponorky Surcouf v Cherbourgu

Ponorka byla bojově nasazena za druhé světové války. Využívána byla především jako doprovodné plavidlo. Nejprve operovala v Karibiku a na západním pobřeží Afriky. V době německé invaze do Francie procházela opravami v loděnici v Brestu, odkud po pádu Francie unikla do Plymouthu. Musela přitom plout na hladině na jeden motor.[2] Dne 3. července 1940 ponorku obsadilo britské námořnictvo, přičemž zemřel jeden francouzský námořní důstojník a tři britští námořníci. V září 1940 byla opravená ponorka předána silám Svobodné Francie. Zpočátku operovala v Karibiku a Gaullistické síly ji nasadily při obsazení ostrovů Saint Pierre a Miquelon. Následně byla převelena k ochraně francouzských držav v Pacifiku. Dne 2. února 1942 vyplula z Halifaxu míříc do Panamského průplavu. Dne 18. února 1942 se ponorka Surcouf potopila v Mexickém zálivu po kolizi s americkou nákladní lodí SS Thomas Lykes. Zemřela celá posádka.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e SURCOUF submarine cruiser (1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SUTTON, H. I. Surcouf, The Ultimate Interwar Cruiser Submarine [online]. Covert Shores, rev. 2018-12-21 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d Miller, Jordan, 2008, s. 31.
  4. a b MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 30. 
  5. SUTTON, H. I. G20 Gyroplane: The submarine launched helicopter from 1930s [online]. Covert Shores, rev. 2019-02-10 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazyEditovat