Surcouf (1929)
Surcouf (N N 3) byla diesel-elektrická křižníková ponorka francouzského námořnictva. Jejím hlavním posláním bylo ničení obchodních lodí protivníka. Ve své době to byla největší a nejsilněji vyzbrojená ponorka na světě.[2] Ve službě byla v letech 1934–1942. Ponorka se zapojila do druhé světové války. Po pádu Francie roku 1940 byla zajata Brity a předána silám Svobodné Francie. Roku 1942 se potopila po kolizi s nákladní lodí.[1] Surcouf byla poslední postavená velká ponorka se silnou dělostřeleckou výzbrojí. Její koncepce se ukázala být slepou uličkou a po většinu služby se pro ni hledalo vhodné využití.[3]
 Surcouf (N N 3) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | ponorka |
| Uživatelé | Francouzské námořnictvo Svobodná Francie |
| Jméno podle | Robert Surcouf |
| Zahájení stavby | prosinec 1927 |
| Spuštěna na vodu | 18. října 1929 |
| Uvedena do služby | květen 1934 |
| Osud | zničena 1942 |
| Předchůdce | třída Saphir |
| Následovník | třída Argonaute |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 3250 t (na hladině) 4304 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 110 m |
| Šířka | 9 m |
| Ponor | 7,25 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 7600 + 3400 hp |
| Rychlost | 18,5 uzlu (na hladině) 10 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 10 uzlech 70 nám. mil při 4,5 uzlech |
| Posádka | 118 |
| Výzbroj | 2× 203mm kanón (1×2) 2× 37mm kanón (2×1) 4× 13,2mm kulomet (2×2) 6× 550mm torpédomet 4× 400mm torpédomet 14 + 8 torpéd |
| Letadla | 1× Besson MB.411 |
Stavba editovat
Ponorka Surcouf zapadala do trendu vývoje velkých ponorek s s dlouhým dosahem a silnou dělostřeleckou výzbrojí, která byla ve 20. letech 20. století jedinou alternativou torpéd. Patřily mezi ně například britské ponorky tříd K, M a X1,[4] americká třída Narwhal a japonská třída B1 (jinak též třída I-15).[2] Francouzské námořnictvo navíc mohlo využít zkušenosti z provozu prvoválečné německé křižníkové ponorky Halbronn (ex SM U 139), kterou získalo v rámci reparací. Ponorka byla vyvinuta na základě stavebního programu z roku 1926. Postavila ji loděnice Arsenal de Cherbourg v Cherbourgu. Stavba byla zahájena v prosinci 1927, na vodu byla spuštěna 18. října 1929 a uvedena do služby v květnu 1934.[1]
Konstrukce editovat
Hlavní výzbrojí představovaly dva 203mm kanóny v mohutné vodotěsné dělové věži před velitelskou věží. Samotné hlavně byly opatřeny vodotěsnými poklopy, přičemž střelbu mohla ponorka zahájit 3,5 minuty po vynoření. Kanóny měly dostřel 26 km. K zaměřování kanónů do vzdálenosti 16 km sloužil čtyřmetrový dálkoměr, na větší vzdálenosti palbu řídil palubní pozorovací letoun. Neseno pro ně bylo 600 nábojů. Náboje a prachové náplně byly uskladněny odděleně pod věží a z muničních skladů byly do věže přepravovány jedním výtahem.[2]
Lehkou výzbroj tvořily dva protiletadlové 37mm kanóny na střeše hangáru a čtyři 13,2mm kulomety Hotchkiss. Ponorka rovněž nesla celkem šest 550mm torpédometů a čtyři 400mm torpédomety. Čtyři 550mm torpédomety byly uloženy v přídi. Na zádi byly ještě dva trojhlavňové torpédomety, umístěné externě na otočných lafetách a šlo je využít pouze při plavbě na hladině. Každý se skládal z jednoho 550mm a dvou 400mm torpédometů.[3] Celkem bylo neseno čtrnáct 550mm a osm 400mm torpéd.[1]
Speciálně pro ponorku Surcouf byl vyvinut malý průzkumný a pozorovací hydroplán Besson MB.411, který byl na palubě uložen ve vodotěsném hangáru pod věží. Jeho složení trvalo 10 minut. Letoun se pravděpodobně zcela neosvědčil a za války nebyl využíván a hangár sloužil pro uložení zásob.[3] Málo známým faktem je, že francouzský konstruktér René Dorand pro ponorku Surcouf vyvíjel malý vrtulník Dorand G.20. Práce však byly zastaveny po porážce Francie roku 1940.[5] Uvnitř ponorky se rovněž nacházel prostor pro 40 zajatců.[4]
Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer o výkonu 7600 hp a dva elektromotory o výkonu 3400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 18,5 uzlu a pod hladinou 10 uzlů. Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 70 námořních mil při rychlosti 4,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru až 80 metrů.[1]
Služba editovat
Ponorka byla bojově nasazena za druhé světové války. Využívána byla především jako doprovodné plavidlo. Nejprve operovala v Karibiku a na západním pobřeží Afriky. V době německé invaze do Francie procházela opravami v loděnici v Brestu, odkud po pádu Francie unikla do Plymouthu. Musela přitom plout na hladině na jeden motor.[2] Dne 3. července 1940 ponorku obsadilo britské námořnictvo, přičemž zemřel jeden francouzský námořní důstojník a tři britští námořníci. V září 1940 byla opravená ponorka předána silám Svobodné Francie. Zpočátku operovala v Karibiku a Gaullistické síly ji nasadily při obsazení ostrovů Saint Pierre a Miquelon. Následně byla převelena k ochraně francouzských držav v Pacifiku. Dne 2. února 1942 vyplula z Halifaxu míříc do Panamského průplavu. Dne 18. února 1942 se ponorka Surcouf potopila v Mexickém zálivu po kolizi s americkou nákladní lodí SS Thomas Lykes. Zemřela celá posádka.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e SURCOUF submarine cruiser (1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d SUTTON, H. I. Surcouf, The Ultimate Interwar Cruiser Submarine [online]. Covert Shores, rev. 2018-12-21 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Miller, Jordan, 2008, s. 31.
- ↑ a b MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 30.
- ↑ SUTTON, H. I. G20 Gyroplane: The submarine launched helicopter from 1930s [online]. Covert Shores, rev. 2019-02-10 [cit. 2022-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Surcouf na Wikimedia Commons
