Suché zvlákňování
Suché zvlákňování (angl.: dry spinning, něm.: Trockenspinnverfahren) je technologie výroby vláken, při které se protlačuje tekutá vláknina tryskami (Ø 0,2-0,4 mm) proti proudu horkého vzduchu do zvlákňovací komory. Těkavá látka, ve které byla vláknina rozpuštěna, se vypaří (kondenzuje a recykluje) a vláknina ztuhne zpravidla za současného dloužení filamentu.[1]
Výrobní zařízení pracují s rychlostí do 1000 m/min. Oproti mokrému zvlákňování je výroba suchým zvlákňováním dražší. Její hlavní výhody jsou: lepší orientace molekul a tím vyšší pevnost vláken a možnost zvlákňování polymerů s vysokou molekulární hmotností.[2]
Vlastnosti vláken: Charakteristický je průřez ve tvaru psí kosti, drsnější povrch, tepelně izolační svchopnosti
Suchým zvlákňováním se vyrábí většina elastických vláken, acetáty a část polyakrylů.[1] [3]
Literatura editovat
- Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 726
Reference editovat
- ↑ a b Zhang: Advances in filament yarn spinning of textiles and polymers, Woodhead Publishing 2014, ISBN 978-0-85709-499-5, str.189-201
- ↑ Wet Spinning of Poly (4-hydroxybutyrate) [online]. North Carolina State University, 2019 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dry Spinnig [online]. Textile Trick, 2022 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (anglicky)