LGBT práva v Monaku
Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Monaku mohou setkávat s právními komplikacemi neznámými pro většinovou populaci. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je zde legální. Páry stejného pohlaví a domácnosti jimi tvořené však nemají rovný přístup ke stejné právní ochraně jako různopohlavní manželské páry.
Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity editovat
Stejnopohlavní sexuální styk je legální. Veškeré trestní zákony za homosexuální akty byly zrušeny v roce 1973 při přebírání francouzských zákonů.[1] Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je 15 let.[2]
Transgedner editovat
Stejnopohlavní soužití editovat
Monako nedává stejnopohlavnímu soužití žádnou právní úpravu, čímž se stává poslední a jedinou zemí Západní Evropy, která tak dosud neučinila.[3]
Nicméně v rozhovoru uskutečněném v listopadu 2010 zmínil Jean-Charles Gardetto [4], člen monackého parlamentu a právník, že se připravuje návrh zákona o soužití heterosexuálních i homosexuálních párů.[5]
18. června 2013 předložila opoziční strana Union Monésasque návrh novely zákona o genderově-neutrálním soužití.[6] Prezident Komise za ženská a rodinná právas sdělil, že veřejná debata na téma návrhu začne koncem roku 2015.[7]
Služba v armádě editovat
Monako nemá žádnou vlastní armádu, nicméně působí v ní Národní garda. Francie, která odpovídá za obranu země, umožňuje gayům, lesbám a bisexuálům otevřeně sloužit v armádě.
Adopce a plánování rodiny editovat
Páry stejného pohlaví nemohou osvojit děti.[3]
Právní ochrana editovat
Ústava se nijak nevyjadřuje k diskriminaci nebo harašmentu jiných sexuálních orientací nebo genderových identit. Žádná z aktivních politických stran dosud veřejně nedeklarovala svoji podporu právům LGBT. Ústava garantuje všem občanům země obecná občanská práva, včetně rovnosti před zákonem, rovného zacházení, ochrany soukromí, náboženské svobody a svobody projevu.
V červnu 2011 přijala monacká Národní rada anti-diskriminační zákon a zákon proti harašmentu.[8] V souladu s legislativním procesem by přijetí zákona Radou znamenalo pro hlavu monackého knížectví šestiměsíční lhůtu pro zveřejnění svého postoje k jeho budoucnosti:
- buď vyjádří svoji podporu zákonu, případně jej nepatrně pozmění (bez odstranění jeho klíčového jádra) k větší dokonalosti. V tomto případě měl jednoroční lhůtu od konce prvního půlroku od jeho předložení Radě a následné legislativní procedury
- nebo ukončí legislativní proces. Toto rozhodnutí je vysvětlené deklaračním čtení na veřejném slyšení. To může následovat také veřejná debata.
Hlavními body týkajícími se LGBT byly:
- Článek 1 jasně zakazuje diskriminaci směrem k: "jinému pohlaví, skutečné či domnělé sexuální orientaci, společneského či občanského statusu nebo rodinné situaci"
- Článek 3 aplikuje tento zákaz na pracovněprávní vztahy ve veřejném a soukromém sektoru, styk s úřady, přístupu ke zboží a službám (ubytování nebylo výslovně zahrnuto v této kategorii), rodinné vztahy, přístup k rekreačním, kulturním a veřejným akcím apod.
- Článek 8 upřesňoval, že diskriminace na pracovišti není: přístup zaměstnavatele, pracovní podmínky, odměňování, disciplinární opatření a ustanovení týkající se výpovědi.
- Článek 9 zakazuje na pracovišti sankciování, propouštění či jiné diskriminační zacházení s kategoriemi osob zmíněnými v článku 1
Životní podmínky editovat
Většina Monačanů se hlásí ke Katolické církvi, což znamená, že na homosexualitu a crossdressing obecně nahlížejí jako na cosi amorálního. Monaco navíc není členskou zemí EU, které je podmíněné určitým standardem ochrany LGBT práv. Nicméně Monaco a jeho obyvatelstvo je velmi kulturně i ekonomicky ovlivněné úzkými vztahy s Francií.
Monackou LGBT komunitu podporuje několik zdejších gay friendly uskupení.[9] Žádná oficiální místa pro gaye zde však nefungují. Tuto roli přebírají blízká francouzská města Marseille, Nice a Lyon.
Souhrnný přehled editovat
| Legální stejnopohlavní styk |  (1793)
|
| Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace | (1793)
|
| Anti-diskriminační zákony v nenávistních projevech a násilí | (2005)[10]
|
| Anti-diskriminační zákony v zaměstnání | 
|
| Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám |
|
| Stejnopohlavní manželství |
|
| Stejnopohlavní soužití | (Navrženo)[7][11]
|
| Adopce dítěte partnera |
|
| Společná adopce dětí stejnopohlavními páry |
|
| Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě |
|
| Možnost změny pohlaví |
|
| Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy |
|
| Náhradní mateřství pro gay páry |
|
| MSM smějí darovat krev | 
|
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Monaco na anglické Wikipedii.
- ↑ old.ilga.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-22.
- ↑ National Laws - Legislation of Interpol member states on sexual offences against children - Monaco. www.interpol.int [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-05.
- ↑ a b Rainbow Europe Country Index. ilga-europe.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-30.
- ↑ www.conseil-national.mc [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-01.
- ↑ Monacohebdo.mc, "Les cas de discrimination existent", question : "Vous aviez en projet de proposer un texte sur le concubinage ?", 8 November 2010 (French)
- ↑ (francouzsky) n°207 Proposition de loi relative au Pacte de vie commune Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ a b Homosexual unions could be an option in Monaco from 2017
- ↑ (francouzsky) n° 198 - Proposition de loi relative à la protection contre la discrimination et le harcèlement, et en faveur de l’égalité entre les hommes et les femmes Archivováno 17. 5. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Archivovaná kopie. monacogaybars.com [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ old.ilga.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-19.
- ↑ Proposition de loi relative au pacte de vie commune. www.conseil-national.mc [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23.