Otevřít hlavní menu

Stanisław Konarski

polský pedagog, reformátor, politolog, básník dramaturg

Stanisław Konarski, známý též jako Hieronim Franciszek Konarski (30. září 1700, Żarczyce Duże3. srpna 1773, Varšava) byl polský pedagog, spisovatel, piaristický mnich a školský reformátor. Byl předchůdcem osvícenství v Polsku (Polsko-litevské konfederaci). Psal většinou latinsky a je považován za posledního velkého latinského autora polské literatury. Některá díla napsal ovšem i polsky.

Stanisław Konarski
Stanisław Konarski.PNG
Narození 30. září 1700
Żarczyce Duże
Úmrtí 3. srpna 1773 (ve věku 72 let)
Varšava
Místo pohřbení Powazkowský hřbitov
Povolání piarist, básník, dramatik, pedagog a spisovatel
Národnost Poláci
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PedagogikaEditovat

Vyšel z představy, že každé reformě politické musí předcházet reforma školská. Své reformně-pedagogické názory shrnul v díle Ordinationes Visitationis Apostolicae z roku 1755 či v textu De emendandis eloquenti vitiis. Roku 1740 ve Varšavě založil školu Collegium Nobilium, pro výchovu šlechticů dle jeho pedagogických představ. Na škole byla poprvé v historii vyučována polština jako samostatný předmět. Krom toho se vyučovali klasičtí autoři, dějepis, zeměpis, přírodní vědy, filosofie, římské i aktuální polské právo a moderní jazyky. Konarski odmítal výuku s pomocí mnemotechnických pomůcek, neboť podle něho před zapamatováním mělo předcházet pochopení, a z pochopení pak mělo pramenit i zapamatování. Kladl důraz na sebeobětování a vlastenectví. Podobně jako Komenský, užíval k výuce i divadelní představení, za tím účelem sám napsal i jednu tragédii - Epaminondas. S pokročilými žáky pořádal učené debaty. Jeho reforma byla natolik úspěšná, že ji nakonec převzaly všechny piaristické školy, ačkoli čelil i kritice, zejména od papežského nuncia Duriniho. Té se bránil ve spise De religione honestorum hominum.

PolitikaEditovat

Svou politickou filozofii představil ve čtyřdílné knize O skutecznym rad sposobie albo o utrzymywaniu ordynaryinych seymów, která vycházela v letech 1760-1763. Politicky měl blízko ke králům Stanislavu I. Leszczyńskému (za jeho zvolení během interregna vedl i jakousi kampaň) a Stanislavu II. Augustu Poniatowskému a také k politické straně Familia vedené rodinou Czartoryských. Stavěl se proti tomu, aby jednotlivý šlechtic mohl vetovat rozhodnutí celého sejmu (parlamentu), ve svých spisech dokazoval, že toto v Polsku tradiční veto šlechticů (Liberum veto) nemá oporu v zákonech, ale je pouhým zvykem.

Literární činnostEditovat

Roku 1767 vydal svou sbírku básní Opera lirica. Polsky vyšla roku 1778 pod názvem Wiersze wszystkie z łacińskich na polskie przełożone.

OdkazyEditovat