Karel Kramář: Porovnání verzí

Narodil se ve [[Vysoké nad Jizerou|Vysokém nad Jizerou]] v rodině vyučeného zedníka Petra Kramáře ze Stanového, později regionálně uznávaného zámožného stavitele a majitele cihelny. Otec byl příbuzným Antonína Zemana, známějšího jako Antal Stašek a jeho syna Kamila, spisovatele Ivana Olbrachta. Do širšího příbuzenstva rovněž patří první patriarcha CČSH Karel Farský a spisovatel, pozdější diplomat Pavel Tigrid. Matka Marie, rozená Vodseďálková, pocházela z rolnické rodiny vysockých starousedlíků, její dědeček byl starostou. Karel Kramář byl jediným přeživším z pěti dětí svých rodičů. Rodiče se upjali na jeho budoucí kariéru a spolu s ním rozhodli pro studium v [[Praha|Praze]]. V šestnácti letech Karel Kramář opustil domov a studoval na reálném gymnasiu v Praze na [[Malá Strana|Malé Straně]], bydlel v podnájmu na Hradčanech. V roce 1871 začal svá studia na [[Malostranské gymnázium|malostranském gymnáziu]], které v tehdejší době mělo dobrou vlasteneckou pověst. Od primy až do oktávy studoval s vyznamenáním, učil se jazykům, hrál na [[Klavír|piano]] a [[housle]], kreslil a maloval. Tento širší zájem o jazyky a kulturu v mladých, studentských letech provázel Dr. Kramáře po celý život. V červnu 1879 maturoval s vyznamenáním a po prázdninách na podzim téhož roku odjel do [[Berlín]]a, kde se dal zapsat na právnické fakultě, ale v letním semestru již studoval na univerzitě ve [[Štrasburk]]u. Na podzim 1880 byl zapsán jako posluchač práv na [[Pražská univerzita|pražské univerzitě]], kde se účastnil velmi živě tehdejšího studentského národního života. Dne 24. dubna [[1881]] se stal [[Doktor práv|doktorem práv]] na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnické fakultě Univerzity Karlovy]]. Po dokončení právnických studií se nemusel živit prací a připravoval se na kariéru vysokoškolského [[Učitel|pedagoga]], proto se vypravil na další studia do ciziny. Nejdříve studoval národní hospodářství na berlínské univerzitě u prof. Adolfa Wagnera, jednoho z tzv. „katedrových [[Socialismus|socialistů]]” a odborníka finanční vědy a ještě týž rok se dal zapsat na pařížské svobodné škole politických věd, kam ho přilákala skvělá jména některých profesorů této školy zvláště Alberta Sorela, Emila Boutmy, Anatola Henry Leroy-Beauliena a ruského státníka Nik. Milutina. Studoval celkem na pěti zahraničních univerzitách: vývoj rakouského státního práva ve [[Vídeň|Vídni]], národní hospodářství v [[Berlín]]ě a politické vědy v [[Paříž]]i a [[Štrasburk]]u. Krátce také pobýval v [[Londýn]]ě. Doktorský diplom získal v Praze roku [[1884]].<ref name="Kdo byl kdo">{{Citace monografie