Punské války: Porovnání verzí

Roku 149 př. n. l. vyslal Řím na území Kartága armádu, která byla rozdělena na několik částí, během následujících dvou let utrpěla několik menších porážek a trpěla v důsledku epidemií. Rozhodující akce vojsko podniklo až pod velením konzula [[Scipio Aemilianus|Publia Cornelia Scipiona Aemiliana]]. Ten se svým loďstvem zablokoval kartaginský [[přístav]] a začal město obléhat. Kartágo bylo na více než rok odříznuto od okolního světa, jen se svými vlastními zásobami. Když pak Kartaginci na jaře roku 146 př. n. l. nabídli Římanům mír, usoudil Aemilianus, že nastal ten pravý čas k útoku. Šest dní a šest nocí zuřily boje ve městě, až římské [[Římská legie|legie]] dobyly hrad Byrsu. Osud Kartága byl navždy zpečetěn. Přeživší obyvatelé byli prodáni do otroctví, město zmizelo z povrchu země. Bylo údajně dokonce posoleno a prokleto, aby nikdy více nemohlo být obnoveno.

 

Výsledkem válek bylo zničení Kartága a hegemonie [[Starověký Řím|Říma]], který zcela ovládl většinu [[Středomoří]], včetně [[Hispánie]], [[Sicílie]] a [[Řecko|Řecka]]. Římané dlouho považovali války s Kartágem za nejtěžší, jaké kdy vedli, teprve na sklonku existence římské říše bylo toto vnímání potlačeno katastrofálními porážkami a rozpadem země. Navíc díky zániku samotného města zanikla i kartaginská kultura, která byla posledním zástupcem kultury [[Féničané|Féničanů]] a také téměř zanikla [[féničtina]], ale zachovalo se fénické písmo, které dalo základ písmu [[Řecká abeceda|řeckému]] a také [[latinka|latince]].