Demokracie: Porovnání verzí

{{Legenda|#240011|0–1}}

}}]]

 

Převážným dennodenním pravidlem rozhodování v demokraciích je právo [[většina|většiny]]<ref>Locke, John. ''Two Treatises on Government: a Translation into Modern English (Dvě pojednání o vládě: překlad do moderní angličtiny;'' 2009; původní vyd. 1689'')''. Citát: "Neexistuje žádná praktická alternativa k politickému pravidlu většiny - tzn. k tomu, že se souhlas většiny vezme jako souhlas celku, který zavazuje každého jedince. Bylo by nejspíše nemožné získat souhlas každého jedince předtím, než by se jednalo kolektivně. ... Žádní racionální lidé by si nemohli přát a ustavit společnost, která by se musela okamžitě rozložit, pokud by většina byla neschopná udělat konečné rozhodnutí a společnost by nemohla jednat jako jeden celek." There is no practical alternative to majority political rule %E2%80%93 i.e., to taking the consent of the majority as the act of the whole and binding every individual." Google Books.</ref>. Avšak i jiné způsoby rozhodování jako právo kvalifikované většiny a konsenzuální demokracie jsou možné. Jejich účelem je zajistit integrování a širší legitimitu v citlivých otázkách – jakožto protipólu majoritářství – a tak jsou většinou uplatňovány na úrovni ústavy. V běžné variantě demokracie je většinová moc vykonávána formou zastupitelské demokracie, ale ústava omezuje vliv většiny a chrání menšinu – obvykle garantováním určitých zásadnější práv, např. práva na svobodu projevu nebo svobodu sdružování.