Muzikoterapie: Porovnání verzí

Koncem [[19. století]] s nástupem exaktní medicíny byla muzikoterapie zavržena jako šarlatánství. Jen výjimečně se objevovaly dílčí studie, např. o vlivu hudby na [[Oběhová soustava|krevní oběh]] a pod. Teprve kolem druhé světové války se v USA a ve Švédsku objevily propracovanější koncepce opřené o [[psychoanalýza|psychoanalýzu]]. V [[Spojené státy americké|USA]] (Altshuler, Douglas, Benedict, Boenheim, Blanke, Masserman, Shatin, Sutermeister) to byla hlavně [[empirie|empirická]] klinická praxe (objevil se přímo pojem "hudební [[farmakologie]]") a muzikoterapie zde sloužila spíš jen jako pomocná metoda. Ve [[Švédsko|Švédsku]] Alexis Pontvik založil v roce [[1942]] muzikoterapeutický institut, vycházející z [[Carl Gustav Jung|Jungova]] pojetí [[psychoanalýza|psychoanalýzy]]. Muzikoterapie je zde hlavní léčebnou metodou, neboť hudba může svými specifickými prostředky pronikat do hlubších vrstev [[osobnost]]i než mluvené slovo. Přes značné pokroky, kterými muzikoterapie prošla, lze tvrdit, že je stále v začátcích, neboť dosud významně nepřekročila hranici empirismu. Z nejnovějších výzkumů se dá zmínit podstatný podíl hudby na výsledcích [[holotropní dýchání|holotropního dýchání]] ([[Stanislav Grof]]).

 

Hudba ovlivňuje vegetativní funkce - [[srdce|srdeční rytmus]], [[Tlak krve|krevní tlak]], [[dýchání]], [[sval]]ový tonus, [[Motorika člověka|motoriku]], [[termoregulace živočichů|termoregulaci]] a pod. Používá se ke zmírnění [[bolest]]i, [[úzkost]]i, [[strach]]u (např. při [[chirurgie|chirurgických]] nebo [[stomatologie|stomatologických]] zákrocích), u [[infarkt|poinfarktových]] stavů, při léčbě dlouhotrvajících chorob (např. [[tuberkulóza|tuberkulózy]]).