Dějiny Ukrajiny: Porovnání verzí

Válka pro ukrajinský národ začala v srpnu roku [[1914]], kdy byla v [[Lvov]]ě všemi ukrajinskými parlamentními stranami založena Společná ukrajinská rada, jejímž cílem bylo uchránit ukrajinské obyvatelstvo od důsledků války. V jejím čele stál prorakušan Kosťa Levickij, který Ukrajince nabádal, aby bojovali za konstituční [[Rakousko-Uhersko]] na jeho straně proti [[Ruské impérium|Ruskému impériu]] a jeho samoděržaví slovy ''"vítězství Rakousko-Uherska bude i vašim vítězstvím a čím více si bude Rusko uvědomovat svou porážku ve válce, tím blíže bude čas osvobození ukrajinského národa"''. Na to všichni [[Ukrajinci]] začali houfně vstupovat do armády Rakousko-Uherska s nadějí, že se jeho slova splní.

 

 

Situace se pro ukrajinské obyvatelstvo nakonec nezlepšila, naopak příslušníci rakousko-uherské armády pronásledovali rusofily a ruská armáda zase na oplátku ukrajinofily. A to vše pro obyčejné území východní [[Halič]]e. Byly zavřeny všechny ukrajinské kulturní instituce, přestala se vydávat periodika a zavedla se určitá opatření na ohraničení použití [[ukrajinština|ukrajinského jazyka]] – naopak [[ruština]] se postupně etablovala do role úředního jazyka na Ukrajině. Obzvláště masové ataky zažívala [[Ukrajinská řeckokatolická církev|řeckokatolická církev]] – symbol západoukrajinské svébytnosti, – když v [[Ruské impérium|Rusku]] skončilo tisíce řeckokatolických kněží, kteří byli nahrazeni pravoslavnými, snažícími se obrátit ukrajinské obyvatelstvo na [[pravoslaví|pravoslavnou víru]]. Plány carského Ruska však narušilo [[Rakousko-Uhersko]], které svou armádou v květnu [[1915]] zaútočilo na území východní [[Halič]]e. Ruská armáda však na ústupu ještě stihla vzít několik skupin ukrajinského obyvatelstva jako rukojmí, na kterých ve své zemi i nadále prováděla politiku [[mazepizmus|mazepizmu]], kterou ruský politik [[Pavel Miljukov]] označil za "evropský skandál".

 

 

 

=== Únorová revoluce ===