Dějiny filmu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m editace uživatele 195.113.101.210 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je B.mertlik značka: rychlé vrácení zpět |
m oprava rozlišovače |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 5 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1:
'''Dějiny filmu''' jako nezávislé [[umění|umělecké]] formy začínají po roce [[1895]], kdy byl s velkým ohlasem v [[Paříž]]i předveden [[kinematograf]]
[[Film]] vznikl jako technický zázrak, nejmladší, syntetický a audiovizuální druh umění, jehož hlavním atributem je ikoničnost. Vynálezcem filmu je [[Thomas Alva Edison|T. A. Edison]], ale prapočátky filmu se dají najít už u tzv. oživené fotografie.<ref>KUPŚĆ, J.: Malé dějiny filmu. Praha 1999. s. 9</ref> Existují dvě základní [[paradigma]]ta: pasivní zachycování [[Realita|reality]] ([[Dokumentaristika|dokumentaristická]] linie – Lumiére) a sci-fi, triková linie (Mélies).
Řádek 114:
Světově první filmové produkční studio se jmenovalo ''„Černá Marie“'' (neboli ''„Black Maria“'' či samotným Edisonem přezdívaná ''Psí bouda''), bylo postaveno na původním místě Edisonovy laboratoře ve West Orange [[1. únor]]a [[1893]], za cenu 637,67 [[dolar]]ů. Bylo vybudováno za účelem tvorby filmů pro kinetoskop. ''Černá Marie'', černě obložená plechová chata s odklopitelnou střechou, se mohla točit kolem vlastní osy, takže sluneční světlo nezbytné pro snímání mohlo být řízeno do různých směrů.
Na začátku května [[1893]] v [[brooklyn]]ském Institutu umění a věd Edison provedl vůbec první veřejnou demonstraci filmů přes kinetoskop v jeho ''Černé Marii''. Představil sérii filmů s názvem ''
[[Soubor:Hapci-fr.gif|vlevo|náhled|Kýchnutí Freda Otta]]
První filmy vyrobené v ''Černé Marii'' byly pod autorským právem Dicksona a uloženy v [[Knihovna Kongresu|Knihovně Kongresu]] v srpnu [[1893]]. Na začátku ledna [[1894]] byl ''Edisonův kinetoskopický záznam kýchnutí'' (neboli ''[[Kýchnutí Freda Otta]]'') jeden z prvních krátkých filmů, které Dickson představil veřejnosti v
Na začátku 90. let 19. století, Edison a Dickson také navrhli prototyp zvukového filmu, systém nazvaný ''Kinetofonograf'' nebo ''Kinetofon'' – předchůdce kinetoskopu poskytující nesynchronní zvuk. Projektor byl připojen ke gramofonu s kladkovým systémem, avšak stroj často nefungoval správně a bylo obtížné ho synchronizovat. Přístroj byl oficiálně představen v roce [[1885]], ale brzy na to se objevil jako neúspěšný, neboť u konkurence se začala objevovat zařízení, která měla lepší a spolehlivější synchronizaci. První známý (a také jediný přeživší) film se živě zaznamenaným zvukem byl test kinetofonu – celkově 17. pokus Dicksona o zvukový film ([[1894]]–[[1895]]).
=== Rozšíření filmu na veřejnost ===
V polovině dubna roku [[1894]] bylo uskutečněno první komerční promítání na [[New York|newyorské]] [[Broadway]]. Návštěvníci zaplatili 25 [[Cent (peníze)|centů]] za vstupné a posadili se do salónu, kde bylo ve dvou řadách umístěno pět kinetoskopů. ''Young Griffo v. Battling Charles Barnett'' byl první film promítaný publiku. Čtyřminutový černobílý film byl natočen [[Woodville Latham|Woodvillem Lathamem]] a jeho syny Otwayem a Greyem. Hraný boj byl natočen kamerou ''Eidoloskop'' ze střechy [[Madison Square Garden]] a zachycoval australské boxery Alberta Griffithse a Charlese Barnetta. Krátce
Ve filmu s názvem ''Kiss ''z roku 1896 se v závěrečné scéně políbili [[May Irwinová]] a [[John C. Rice]] a mohli se tak radovat z prvního polibku, který se kdy objevil v historii filmu.
Řádek 133:
Inovační francouzští [[Auguste a Louis Lumièrové|bratři Lumiérové]], Louis a Auguste (často nazýváni jako „otcové moderního filmu“), pracovali v továrně, která v [[Lyon]]u vyráběla fotografické vybavení a zásoby. Inspirovali se prací Edisona a vytvořili si vlastní společnou filmovou kameru a projektor, lépe ručně přenosné a lehké zařízení, které mohlo promítat film více než jednomu diváku. Stroj byl pojmenován jako [[kinematograf]] a patentován byl v únoru [[1895]]. Víceúčelové zařízení (kombinace snímání, kopírování a promítání) bylo výhodnější, protože více než jeden divák mohl sledovat film na velkém plátnu. Použit byl film šířky 35 mm a rychlost 16 snímků za sekundu (''fps''). Po nástupu zvukového filmu na konci roku [[1920]] se rychlost 24 ''fps'' stala standardem.
První veřejná zkouška a demonstrace
Obecně známý pojem ''kino'' (slovo odvozené z ''kinematograf'') se zrodil [[28. prosinec|28. prosince]] [[1895]] v [[Paříž]]i, [[Francie]]. Bratři Lumiérové představili první komerční představení pro veřejnost v prvním biografu – ve sklepních prostorách [[Salon indien du Grand Café|Grand Café]] na [[Boulevard des Capucines|Bulváru Kapucínů]] č. 14. Dvacetiminutový program zahrnoval deset krátkých dokumentárních filmů s dalšími dvaceti reprízami denně. Tyto krátkometrážní filmy (nebo mini-dokumenty) nazvali jako ''aktuality''. Mezi tyto „domácí“ filmy patří:
Řádek 143:
# ''Les Forgerons'' (1895) (Kováři) (49 sekund)
# ''Le Jardinier'' (1895) ([[Pokropený kropič]]) (Zahradník) (49 sekund)
# ''Le Repas'' (de Bébé) (1895) (
# ''Le Saut à la Couverture'' (1895) (Salta na dece) (41 sekund)
# ''La Place des Cordeliers à Lyon'' (1895) (Náměstí Cordeliers v Lyonu) (44 sekund)
# ''La Mer (Baignade en Mer)'' (1895) (Koupání v moři) (38 sekund)
Nejslavnější z nich se staly, včetně první komedie se zahradníkem a zavlažovací hadicí (č. 6, ''[[Pokropený kropič]]''), ''Dělníci opouštějí továrnu Lumiére v Lyonu'' (č. 1), kůň táhnoucí kočár přibližující se ke kameře (č. 9) a „krmení dítěte“ (č. 7). Lumiérové se taktéž stali slavnými díky jejich 52. dokumentu s názvem ''Arrivée d'un train en gare La Ciotat'' (1895) (''[[Příjezd vlaku do stanice La Ciotat]]''), o kterém se traduje, že vyvolal u diváků zděšení, protože vlak zdánlivě najížděl přímo na ně (moderní výzkumy však tuto teorii „vyděšených diváků“ vyvracejí<ref>[http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=730912 Kamil Fila: ''Hugo krásně a špatně opravuje dějiny filmu'']</ref>).
==== Francouzský kouzelník ====
Řádek 177:
První roky americké filmové produkce byly doprovázeny záplavou procesů. Do roku [[1905]] brzdil vývoj boj o patenty, druhé desetileté kolo právních sporů probíhalo mezi [[Thomas Alva Edison|Edisonem]] vedeným filmovým kartelem ''Motion Picture Patents Company'' (MPPC) a nezávislými producenty. Pokusy o monopolizaci však ztroskotaly. Nezávislí, z nichž téměř všichni pocházeli z prostředí provozovatelů kin, znali lépe vkus publika a svým přechodem k dlouhým hlavním filmům a zavedením systému filmových hvězd zastupovali účinnější koncept. Produkovali s velkým úspěchem první americké gagové [[komedie]] a filmové eposy, zatímco kartel si může k dobru přičíst vytvoření [[western]]u.
[[Hollywood]], kam nejprve nezávislí přesunuli svou produkci, aby se vzdálili kontrole ''MPPC'', se etabloval jako nové produkční centrum. Dobré počasí a mnoho různých typů krajiny [[Kalifornie]] nabízely optimální podmínky pro natáčení. Roku [[1914]] již bylo v Hollywoodu vyrobeno 50 % světově provozovaných filmů.
===== Z obchodníka nejdůležitější filmař v Americe =====
Řádek 203:
Světovou slávu a trvalé místo v historii si Griffith získal dvěma velkými opusy. Právě v nich shrnul prakticky všechno, co bylo před ním ve filmu uskutečněno. Někteří historici naivně tvrdili, že Griffith objevil takové výrazové prostředky, jako byl např. velký detail (o patnáct let dříve znám již Angličanům). Griffith byl prvním režisérem umělcem, který originální výrazové prostředky, výstřední pro návštěvníky divadla, přijal za vlastní a zbavil je jejich samoúčelnosti. Byl prvním, kdo „zázraky“ filmového plátna uměl uplatnit nejen pro ohromení diváka (na rozdíl od cíle tvůrců ''Cabirie''), ale pro vyvolání dojetí a propagaci vlastních názorů.
Ve ''[[Zrození národa]]'', epopeji z války [[Americká občanská válka|Severu proti Jihu]] z roku [[1861]] bylo takovýmto názorem zotavení poraženého Jihu. Syn jižanského plukovníka zatratil celou svou silou „opilé negry“ a jejich „špinavou demokracii“, a stal se kapucí zahaleným jezdcem [[Ku-klux-klan]]u. Griffith mistrovsky sestříhal zejména scénu příchodu posily, pojmenovanou ve filmové podobě jako „záchrana na poslední chvíli“, která byla potom mnohokrát kopírovaná – zahalení jezdci uhánějí s větrem o závod, zatímco jiné scény paralelně zachycují rodinu Cameronů, která se brání před útoky tlupy černochů. Propojení těchto scén metodou „synchronní montáže“, kdy se dvě různé dějové sekvence odehrávají přesně v tom samém čase, zvyšovalo pocit ohrožení a vyvolávalo u diváků dramatické napětí. Film ''Zrození národa'' dosáhl rekordního finančního úspěchu (zisk ze vstupného činil 20 miliónů [[dolar]]ů), ale jeho jednoznačně reakční vyznění vyvolalo protesty značné části diváků a někdy přímo potyčky před kiny. Získané peníze investoval Griffith do následného filmu, pro nějž zvolil humanistické téma o lidské nesnášenlivosti, odvážně namířené proti předsudkům a nespravedlnosti.
''[[Intolerance]]'' byla svým pojetím událostí, s jakou se předtím kinematografie na celém světě ještě nesetkala. Na realizaci filmu pracovalo 60 000 lidí, jeho první verze trvala 72 hodin, nakonec film zredukoval na tři. Ve čtyřech současně se odehrávajících příbězích – o vyloupení [[Babylón]]u, utrpení [[Kristus|Krista]], pařížském [[Masakr hugenotů ve Wassy|masakru hugenotů]] a současné oběti soudního omylu – byl zobrazen fanatismus v nejrozmanitějších podobách. Proti intoleranci zde bylo stavěno dobro a milosrdenství. Mimo naivnost a špatný vkus nelze neobdivovat režijní obratnost při realizaci filmového vyprávění, které by i dnes způsobovalo řadu potíží. Nikdy předtím nebyly tak jednoduše porušeny tři pravidla klasického divadla, místa, času a děje, které po roce [[1908]] tak výrazně zbrzdily svobodný rozvoj filmového umění. Po roky byla ''Intolerance'' skutečným výčtem filmových možností.
Řádek 242:
V raných obdobích filmu se mohli na mezinárodním trhu profilovat i producenti z malých zemích – za předpokladu, že rozuměli obchodu a měli nos na senzace. Dánská ''Nordisk Films Kompagni'' byla založena roku [[1906]] bývalým cirkusovým akrobatem [[Ole Olsen]]em. V roce [[1907]] nechal pro svůj film ze safari ''Lov lvů'' zastřelit před běžící kamerou dvě živé divoké šelmy. Zuřivé protesty zvedaly obrat a Olsen prodal po celém světě 260 kopií filmu. Roku [[1910]] vyvolal mezinárodní rozruch svým prvním dlouhým filmem ''Bílá otrokyně''. Příběh Evropanky, která je zavlečena do nevěstince v cizí zemi, vyvolal kvůli své „nebezpečné smyslnosti“ opět veřejný pokřik a volání po filmové cenzuře. Byl to první z řady erotických filmů, kterými se skandinávská produkce v předválečném období měla proslavit.
Obzvláště se dánští pionýři zasloužili o prosazení umění filmového herectví. Divadelní hvězda [[Asta Nielsenová]] zjistila, že ''„všeodhalující čočka [
Dánové, kteří zpopularizovali odhalování duše na plátně, ovládali německý filmový trh až do konce první světové války a založili svými [[melodrama]]ty skandinávskou tradici psychologického filmu.
Řádek 284:
[[Soubor:Odessastepsboots.jpg|náhled|Nohy pochodujících kozáků na Oděském schodišti ve filmu ''[[Křižník Potěmkin (film)|Křižník Potěmkin]]'']]
Roku 1919 Narkompros založil Státní filmovou školu, ke které se o rok později připojil Kulešov i jiní významní režiséři a herci. V roce 1922 započala ekonomická rekonstrukce země a s podporou [[Vladimir Iljič Lenin|Lenina]] začala vzkvétat i ruská kinematografie. Začaly se stavět filmové ateliéry a umělci se znovu začali seskupovat v hlavních centrech výroby filmu. Samotný Lenin prohlásil, že „ze všech umění je pro nás film uměním nejdůležitějším!“<ref>V. I. Lenin v rozhovoru s komisařem pro osvětu A. V. Lunačarským, 1922</ref> Ten samý rok se vláda pokusila sjednotit filmový průmysl a vytvořila distribuční monopol [[Goskino]] (Státní film). Nicméně vytvoření institutu nesplnilo očekávání, protože několik společností bylo natolik silných, že mohly Goskinu konkurovat. I přes silnou konkurenci Goskino
Protože firma Goskino nebyla schopna vést filmový průmysl, vytvořila vláda novou společnost [[Sovkino]]. Tu vlastnili a financovali němečtí komunisté a až do roku 1936, kdy zanikla, vyprodukovala mnoho významných sovětských filmů.
Řádek 356:
=== Dějiny filmu od roku 1930 do 1940 ===
[[25. říjen|25. října]] [[1929]], v „[[Krach na newyorské burze|Černý pátek]]“, znamenal krach newyorské burzy začátek světové hospodářské krize. Miliony lidí byly bez práce, banky krachovaly a mezinárodní produktivita klesla o více než 50 %, zatímco inflace oslabila kupní sílu a s ní i obchod.<ref name="web">[http://www.penize.cz/zpravy/1332/krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929 VOLEK, Stanislav: ''Krach na newyorské burze v roce 1929'', článek na serveru ''peníze. cz'' publikovaný 18.10 2002]</ref>
Filmový průmysl nebyl z počátku utrpením světové krize příliš zasažen. Kino nabízelo lidem nejdostupnější a nejprostší formu úniku. Studia se nuceně začala přizpůsobovat zvukovému filmu. Roku 1929 byla již přestavěna více než polovina z asi 20 500 amerických kin a novinka se začala prosazovat i v evropských hlavních městech.<ref name="film69">{{Citace monografie | příjmení = Gronemeyer | jméno = Andrea | rok = 2004 | titul = Film | vydavatel = Computer Press | místo = Brno | stránky = 69}}</ref> Přestavba kina bylo spojeno s vysokými náklady, které získat během hospodářské krize byly značně obtížné. Náklady rostly i při natáčení zvukových filmů. Ty aby mohly být na mezinárodním trhu prodávány, byly mnohé z nich natáčeny hned víckrát, tzn. německými, anglickými a francouzskými herci. V dnešní době je natáčení více verzí vzácnost, místo toho jsou obvyklé titulky a [[dabing]].
Řádek 370:
Když se Hitler dostal k moci, stal se jeden z jeho nejbližších spolupracovníků [[Joseph Goebbels]] velmistrem německého filmu. Jeho hlavním cílem bylo udělat z UFY distribuční monopol, který dosud ovládali zástupci těžkého průmyslu. Za druhé světové války se stala [[propaganda]] mimořádně důležitou složkou politiky všech zúčastněných. Pro všechny strany bylo zcela běžnou praxí vzájemné monitorování rozhlasového vysílání, vyhodnocování denního tisku, filmového zpravodajství apod. Na základě jejich analýzy a za současného sledování reakcí veřejnosti pak hodnotili vliv jak vlastní, tak protivníkovy propagandy a vyvíjely kontrapropagandu, jejíž účelem bylo vyvracet protichůdné propagandistické koncepty. O dominantní postavení na evropském kontinentě dlouhodobě usilovala nacistická propaganda.<ref name=milotova>{{Citace periodika | příjmení = Milotová | jméno = Jaroslava | titul = Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava | periodikum = Historie a vojenství | rok = 2000 | měsíc = 1 | ročník = 2000 | číslo = 1 | strany = 87}}</ref> Hlava ministerstva propagandy a lidové osvěty, šéf propagandistického aparátu [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] a prezident filmové komory Goebbels, coby fanoušek kinematografie, se domáhal, aby byl natočen velkolepý film podobný ruskému ''Křižníku Potěmkinovi'', o němž se vyjádřil: „Je to úžasně dobře udělaný film, jeden z těch, který ukazuje jedinečné filmařské mistrovství. Je to film, který by mohl k [[Bolševici|bolševikům]] přivést kohokoliv bez pevného ideologického přesvědčení. To znamená, že umělecké dílo může velice dobře vyhovovat politickým požadavkům a že může být sdělován s úspěchem dokonce i ten nejodpornější postoj, pokud je vyjádřen skrze médium, které má vynikající uměleckou kvalitu“.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Erwin| jméno = Leiser| titul = Nazi cinema| vydavatel = | místo = Londýn| rok = 1974| počet stran = | strany = 10| isbn = }}</ref>. Film, který se mu měl vyrovnat, však natolik zklamal, že nikdy nebyl uveden do kin.<ref name="Sadoul213">{{Citace monografie | příjmení = Sadoul | jméno = Georges | rok = 1955 | titul Dějiny světového filmu | stránky = 213}}</ref> Ačkoliv Hitler při zřizování ministerstva propagandy a lidové osvěty důrazně požadoval provádět velkorysou propagační a osvětovou práci, aby nedošlo k politické [[Letargie|letargii]], byla pro německou společnost charakteristická spíše [[apatie]]. K té přispívala mimo jiné i únava z přemíry propagandy. Kromě toho navenek projevovaný souhlas byl často motivován strachem z možné [[represe]].<ref name=milotova/>
Na filmy během války dohlížela především filmová společnost [[UFA]], jež sdružovala všechny německé produkční společnosti – [[Bavaria Film]], [[Berlin-Film]], [[Terra Film]], [[Tobis-Tonbild-Syndikat|Tobis AG]], [[Prag-Film]] a [[Wien-Film]]. Některé kinematografické podniky vlastnila sama strana NSDAP, jako například [[Deutsche Filmherstellungs- und Verwertungs-GmbH]], zkráceně DFG. {{P-citát|right|Umění je svobodné a umění má svobodné zůstat, ovšem musí si přivyknout na jisté normy.|[[Joseph Goebbels]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gerd| jméno = Albrecht| titul = Nationalsozialistische Filmpolitik| vydavatel = | místo =
==== Francouzská realistická škola ====
Řádek 412:
30. léta byla velká éra klasického Hollywoodu, kdy vznikaly četné nové žánry a postupně se stával „továrnou na sny“, jejíž napínavé či veselé filmy dovolovaly lidem krátkodobý únik z deprimující reality jejich všedního dne. Téměř všechny žánry reprodukovaly mýtus o zemi neomezených možností a přísahaly v nekonečných variantách na „americký sen“ velké kariéry „od umývače talířů k milionáři“.<ref name="film78"/>
V [[New York]]u se [[1. květen|1. května]] [[1930]] začal promítat [[Lewis Milestone|Milestonův]] protiválečný film ''[[Na západní frontě klid (film, 1930)|Na západní frontě klid]]''. Dne [[23. květen|23. května]] měl v [[Berlín]]ě premiéru další film o hrůzách první světové války, ''Západní fronta 1918'' [[Georg Wilhelm Pabst|Georga Wilhelma Pabsta]]. Oba filmy ukazovaly každodenní umírání vojáků v zákopech v letech [[1914]]–[[1918]]. Odmítání „hurávlastenectví“ vzbudilo odpor pravicových kruhů, především pak v [[Německo|Německu]] a [[Rakousko|Rakousku]], kde byl film ''Na západní frontě klid'' dokonce zakázán.
Vývoj gangstera od drobného vykrádače benzinových pump ke králi podsvětí bylo námětem filmu ''Malý Caesar (Little Caesar, 1931)''. V tomto filmu poprvé ukázal Hollywood otevřeně realitu zločinu v [[Spojené státy americké|USA]]. Odkláněl se tím od dosavadních kriminálních filmů, v nichž byl ústřední postavou pachatel nebo detektiv. Na pozadí hospodářské krize a obrovské nezaměstnanosti ukazuje ''Malý Caesar'' obraz Ameriky, který nemá nic společného s dřívější vírou v pokrok – k blahobytu nevede poctivost a zdatnost, ale dravý [[egoismus]] a brutalita. Film naznačuje, že průměrný Američan žije ve světě, kde většinou vítězí síla a bezohlednost. Ve všech těchto obdobných filmech je zločin interpretován jako reakce na naprosté selhání politiky a ekonomiky, a tím je zároveň ospravedlňován.
V této době se na americké scéně objevují populární [[Stan Laurel]] (vl. jménem Artur Stanley Jefferson) a [[Oliver Hardy]], kteří jsou přímo vzorovou komickou dvojicí. Díky naprosto protikladné osobnosti už kontrast jejich zevnějšku budí smích. Laurel, který přišel ke skupině komiku [[Fred Karno|Freda Karna]] do USA zároveň s [[Charlie Chaplin|Charliem Chaplinem]] roku [[1910]], je drobný, nesmělý, snadno se rozpláče a chová se jako dítě.
Řádek 429:
V tomto období se do povědomí obecenstva zapsal také jeden z nejplodnějších českých režisérů [[Martin Frič]]. Jeho film ''[[Jánošík (film, 1935)|Jánošík]]'' (1935) získal mezinárodní úspěch na [[Benátský filmový festival|filmovém festivalu v Benátkách]]. Jeho tvorba se zaměřovala především na veseloherní žánr, i když jeho jméno je spjato i s adaptacemi vážně zaměřených děl literárních (''[[Hordubalové]]'') a dramatické tvorby (''[[Lidé na kře]]''). V natáčení veseloher získal zkušenosti hned na počátku zvukové éry při realizaci série filmů se známým českým divadelním a filmovým komikem [[Vlasta Burian|Vlastou Burianem]]. V žánru moderních společenských komedií měly velký úspěch u diváků jeho filmy s oblíbeným jevištním veseloherním herce [[Oldřich Nový|Oldřichem Novým]], kterého Frič první přivedl před kameru (''[[Kristián (film)|Kristián]]'', ''[[Eva tropí hlouposti]]'', ''[[Roztomilý člověk]]'', ''[[Katakomby (film, 1940)|Katakomby]]'' atd.).<ref name="Sadoul285">{{Citace monografie | příjmení = Sadoul | jméno = Georges | rok = 1955 | titul Dějiny světového filmu | stránky = 285}}</ref> Mezi další významné režiséry tohoto období patří [[Miroslav Cikán]], [[František Čáp]], [[J. A. Holman]], [[Vladimír Slavínský]] a [[Otakar Vávra]]. Celkově se pak v protektorátních letech režírovalo nebo se na režii podílelo 23 tvůrců, kteří natočili 114 filmů.
Koncem roku 1939 se v [[Spolek výtvarných umělců Mánes|Mánesu]] sešlo asi padesát spisovatelů, herců a filmových pracovníků, aby se shodli na dalším postupu. Značný počet spisovatelů
Do konce roku 1941 pak byly zlikvidovány všechny české výrobní firmy a zůstaly jen dvě produkční společnosti – [[Lucernafilm]] a [[Nationalfilm]]. Všechny půjčovny byly sjednoceny do [[monopol]]ního podniku [[Kosmos (společnost)|Kosmos]], který tak měl vedle Lucernafilmu a Nationalfilmu jediný právo k distribuci českých filmů. Filmové organizace se těsně po začátku okupace sdružily do Ústředí filmového oboru, z nějž vzniklo Filmové ústředí v Čechách a na Moravě, v němž ovšem neměli Němci zastoupení a organizace se snažila hájit autonomii české filmu.<ref name=kaspar>{{Citace monografie | příjmení = Kašpar| jméno = Lukáš| titul = Český hraný film a filmaři za protektorátu| vydavatel = Libri| místo = Praha| rok = 2007| počet stran = 491| strany = 85| isbn = 978-80-7277-347-3}}</ref> Proto zřídil v roce 1941 říšský protektor [[Českomoravské filmové ústředí]], zkráceně ČMFÚ, kam byla z ministerstva obchodu převedena veškerá kompetence v oboru kinematografie. V roce 1939 ministerstvo vnitra zakázalo filmy ''[[Hej rup!]]'', ''[[Svět patří nám]]'', ''[[Třetí rota]]'', ''[[Milan Rastislav Štefánik (film)|M. R. Štefánik]]'', ''[[Poručík Alexandr Rjepkin]]'', ''[[Jízdní hlídka]]'', ''[[Neporažená armáda]]'' a ''[[C. a k. polní maršálek]]''. V letech 1939–1944 bylo zakázáno 113 českých hraných filmů předválečného období, které nějakým způsobem mohly podporovat národní vědomí či obhajovat ideu české nebo československé státnosti.<ref name=kaspar/> S příchodem [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]] do Prahy na podzim 1941 byla cenzura ještě zpřísněna. Postupně pak filmová cenzura přešla z ministerstva vnitra do kompetence [[gestapo|gestapa]].
Řádek 445:
Roku [[1940]] natočil Walt Disney průkopnický film [[Fantasia]], jenž stál na počátku prostorového ozvučení filmů. Na rozdíl od moderních filmů využíval jen tříkanálové ozvučení. V té době ovšem ještě drtivá většina kin nebyla na vícekanálový zvuk připravena.
[[Soubor:Orson Welles-Citizen Kane1.jpg|náhled|[[Orson Welles]] v hlavní roli filmu ''[[Občan Kane]]'', často prohlašovaným jako nejlepší film všech dob]]
Navzdory úspěchu snímku Fantasia a prvního amerického filmu [[Alfred Hitchcock|Alfreda Hitchcocka]] ''[[Mrtvá a živá (film, 1940)|Mrtvá a živá]]'' (oba [[1940]]) se [[RKO]] (Radio-Keith-Orpheum, studio vzniklé roku [[1927]], jehož logem byl stožár přenášející vlnové signály stojící na zeměkouli) potýkala s vážnými finančními problémy. Distribuční systém RKO těžce postihlo, když si Walt Disney, [[David O. Selznick]] (který přivedl Hitchcocka do Hollywoodu) a [[Samuel Goldwyn]] založili vlastní distribuční firmy. RKO, která usilovala o rychlou návratnost, vsadila na 26letého [[Orson Welles|Orsona Wellese]] a jeho ''[[Občan Kane|Občana Kanea]] ([[1941]])''. Snímek jí sice vynesl prestiž, nikoliv však peníze.
Americký filmový průmysl byl ve 40. letech extrémně plodný a produktivní, kdežto evropská filmová produkce v důsledku války trpěla. Hollywoodská produkce dosáhla svého vrcholu v letech [[1938]] až [[1946]], návštěvnost se vrátila na úroveň před [[Velká hospodářská krize|velkou hospodářskou krizi]], kdy návštěvnost ve Spojených státech dosáhla 90 milionů týdně. Ve Spojených státech připadalo v roce 1938 na jednu domácnost 2,52 návštěvy kina za týden. V roce 1942 2,33 a v roce 1946 to bylo ještě 2,34 návštěvy na domácnost za týden. Pro srovnání, v roce 1986 to bylo 0,23 návštěvy za týden.<ref>{{Citace monografie | příjmení = DeFleur| jméno = Melvin| titul = Teorie masové komunikace| vydavatel = | místo = Praha| rok = 1996| počet stran = 364 | strany = 93| isbn = 8071840998}}</ref>. Dějové filmy nabízely masám snadný, nenákladný a dostupný prostředek, jak uniknout od dlouhé pracovní doby, uskrovňování a děsivých zpráv ze zahraničí. [[Western]]y, technicolorové [[muzikál]]y a propracované [[komedie]] byly dokonalým uklidňujícími prostředky.
| |||