Píseň pro Rudolfa III.: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řeznictví bylo v 60. letech samozřejmě už dávno státní, nebyl to tedy Vandasův krámek, on tam byl pouze vedoucím !!!
m překlep
značka: revertováno
Řádek 193:
Podobně jako u kritiků, i u diváků byl seriál úspěšný. Kombinace Dietlova humoru, oblíbených postav, aktuálních popových hitů s tvářemi mnoha známých zpěváků, dobové módy a akcentu na tehdejší uvolněnou atmosféru [[Pražské jaro|pražského jara]] své publikum získala. Byť přímá kritika [[komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] nebyla ani tehdy možná, Jaroslav Dietl zakomponoval do scénáře množství jinotajů a narážek, takže diváci mnohé četli mezi řádky.<ref name="ČT" /> Píseň „[[Modlitba pro Martu]]“ byla díky svému nadčasovému textu během okupace velmi populární. Stala se symbolem let 1968 a 1969<ref>Zemanová, s. 142</ref> a později i [[sametová revoluce|sametové revoluce]] v roce 1989,<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Menčík | jméno = Milan | titul = 21. srpen 1968 - písně té doby a o té době | url = https://musicserver.cz/clanek/59039/21-srpen-1968-pisne-te-doby-a-o-te-dobe/ | datum vydání = 2018-08-21 | datum přístupu = 2020-12-19 | vydavatel = Musicserver.cz}}</ref> kdy Marta Kubišová mohla, v podstatě poprvé, po téměř 20 letech vystoupit na veřejnosti.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Pavlíček | jméno = Tomáš | titul = Kubišová o legendárním vystoupení z balkonu: Byl to trapas. Překvapilo mě mile, jak lidé reagovali | url = https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/marta-kubisova-modlitba-pro-martu-listopad-vystoupeni_2011171349_tzr | datum vydání = 2020-11-17 | datum přístupu = 2020-12-19 | periodikum = iROZHLAS | odkaz na periodikum = iROZHLAS | vydavatel = Český rozhlas | odkaz na vydavatele = Český rozhlas}}</ref>
 
V roce 2005 Ivan Klimeš v časopisu ''[[Dějiny a současnost]]'' popsal, že celý seriál byl vlastně vytvořen kvůli prezentaci a oslavě hvězd v té době se mohutně rozvíjející populární hudby a k rozvoji jejich kultu. Podle něj hlavní dějový rámec reálného světa s Rudolfovým řeznictvím byl často velmi volný a působí spíš jako záminka pro prezentaci televizních písniček. Uvedl, že teprve poslední dva díly mají blíže k muzikálu (tedy sedmý a osmý, neboť v době vydání článku byl devátý díl považován za ztracený). Zdůraznil taky unikátnost ''Písně pro Rudolfa III.'' z hlediska produkce, který nebyl oproti českým produkčním zvyklostem (nepočítaje první československé seriály vysílané živě) natočen nejprve jako celek a poté odvysílán, ale byl psán, vyráběn a vysílán průběžně, za pochodu. Závěrem Klimeš uvedl, že „[nne]ejenjen svým žánrovým typem, ale i svým zapojením do dramatického dění v roce 1968 a svými produkčními a vysílacími osudy je Dietlův a Vaštův seriál ''Píseň pro Rudolfa III.'' v dobrém smyslu ''zeitstückem''<ref group="p.">Pod pojem ''zeitstück'' (z němčiny) myslí Klimeš dílo, které významně zpracovává aktuální témata doby, ve které divák žije, ale které zároveň nemá ambici skrze toto zpracování zobrazit nějaké nadčasové téma.</ref> par excellence a náleží mu také v dějinách televizního seriálu i televizního vysílání v Československu z mnoha důvodů významné místo“.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Klimeš | jméno = Ivan | titul = Písně pro zasněného řezníka (a lid této krajiny). Televize a pop-kultura v Československu 60. let | periodikum = Dějiny a současnost | rok = 2005 | číslo = 3 | strany = 29–34}}</ref>
 
Zuzana Zemanová v publikaci ''Písničky pro (ne)všední den: Písňové texty v české populární hudbě 60. let'' (2015) konstatovala, že úroveň seriálu kolísala. Po solidním úvodu byly podle ní zejména druhý a třetí díl konstruovány nevěrohodně či banálně a že zapojení jednotlivých písní do děje působilo mnohdy vykonstruovaně. Uvedla, že v případě čtvrté a páté epizody již Dietl dospěl k určité rovnováze, při které se mu podařilo „kompenzovat slabší dějovou zápletku i občasná klišé divácky atraktivními scénami zápasů v šermu či gangsterských přestřelek“, nicméně nadále zůstal problém v zapojení písní do celkového kontextu. Sedmá a osmá epizoda (devátá byla v době vydání knihy považována za ztracenou) měly podle Zemanové již větší kompaktnost a ve shodě s Klimešem se dle ní přiblížily muzikálovému tvaru.<ref name="Zemanová138" />